Seriál mistrovství světa v automobilových soutěžích pokračuje svým dalším dílem na řecké šotolině. Do kolébky starověké kultury se vydali také zástupci naší redakce, kteří vás budou průběžně zásobovat svými postřehy a fotografiemi, také v podobě oblíbených 'zápisků' z cest, jejichž autorem je tentokrát Radek Holík.

4. dny do startu

„Sakra“ reagoval jsem spontánně na informaci, kterou jsem právě zaslechl v rádiu cestou autem (možná byla moje reakce ještě spontánnější, ale v plném znění nepublikovatelná). Na rally do Řecka jsem se opravdu těšil, ale nyní se moje plány začaly nebezpečně křížit s plány odborářů, kteří se rozhodli na 16. 6., tedy na den mého odletu směr Atény, vyhlásit rozsáhlou stávku, která se dotkne zejména dopravy.

Později večer jsem při sklence vína „googloval“ různé památky, které bychom mohli v Aténách a okolí navštívit. Návrat zpět do ČR jsme totiž naplánovali až na úterý 21. 6. a tím jsme získali trochu času na poznávání. Řecko je z tohoto pohledu nesmírně atraktivní a vděčný cíl. Kulturní, filosofický, politický, architektonický i hospodářský rozvoj Řecka ve starověku je fascinující a nesmírně inspirativní. Akropole, Pantheon, Delfy, divadlo, bohové na Olympu, The Rally of Gods, olympijské hry, olympijský oheň, asi dvacet otevřených záložek… Do toho vyzýval na ČT2 Val Kilmer v roli Jima Morrisona: „come on baby, light my fire“. Vše mě přesvědčovalo, abych odjel do Řecka a nechal rozhořet naplno plamen svojí vášně pro rally, těšil jsem se o to více.

No jo, ale dostanu se tam vůbec? Jak se dojedu do Prahy, jak se přesunu na letiště?

3. dny do startu

Původně jsem měl naplánovanou cestu do Prahy žlutým autobusem. Na Anděl, odtud metrem na Zličín a letištní linkou na terminál č. 2. Vzhledem k avizovanému rozsahu stávky jsem zhodnotil šance: „Dostanu-li se autobusem vůbec na Anděl, přes blokády a všeobecný zmatek v dopravě způsobený nefunkční HMD, stejně to nic neřeší. Nepojede metro, nepojede nic, taxík je drahý a taky nemusí projet. Co teď? Jet o den dřív a zůstat na letišti? Přebukovat letenku na středu? To asi nepůjde, mám ještě něco v práci.“

Kamarád, fotograf Mira, se kterým máme Řecko absolvovat, letí ještě s jedním kolegou už ve středu. Volám tedy Mirovi a svěřuju se mu se svými problémy. „Holt, panáčku, špatně sis to naplánoval, kdybys nešetřil s dovolenou a letěl rovnou s náma, tak by se ti to nestalo,“ dozvídám se a nemůžu se ubránit pocitu, že hlas na druhé straně zní trochu jízlivě. „Nějak to vyřeš, ty si určitě poradíš, a dej vědět, jestli tě máme čekat u letadla.“ Potom si ještě společně trochu zanadáváme na odboráře a zavěsíme. Tak to by bylo. Nakonec mi ale Mira přece jen poradil. K letenkám, které jsem si koupili, má prodejce akci v podobě sedmidenního parkování u letiště zdarma. Volám tedy na infolinku a nechávám si poslat mailem voucher na parkování. Vše klaplo a tak je rozhodnuto - na letiště pojedu autem. Odlet je plánován na 14:50, takže když vyrazím hned ráno snad se mi podaří vyhnout barikádám, které rozhodně nebudou němé.

2. dny do startu

Ve středu 15. 6. má ochromit Řecko generální stávka na protest proti vládním úsporným opatřením. Pokladna je prázdná, není z čeho brát, ale lid se nehodlá vzdát svých sociálních výdobytků, ach jo… Noviny vysílají poplašné zprávy, že stávka v Řecku může přerůst v dlouhodobější pouliční protesty, doprava a služby budou ochromeny. Trošku se škodolibě zaraduju při myšlence na Miru ve stávkujících Aténách - holt si to měl panáček líp naplánovat… Pomalu se z toho stává „the Rally of Strikes“. Rozhodně to může být víc dobrodružné, než jsme původně čekali.

1. den do startu

Ráno mi volá Mira a diktuje seznam věcí, které zapomněl, a které mám tudíž vzít já. Byla tam vidlička a… no a ještě něco, ale asi jsem nedával pozor, protože si nemůžu vzpomenout za živého Dia co, tak snad nás to neohrozí na životě. Velkým pozitivem na cestování s Mirou je to, že sebou všude tahá gril a hlavně na něm umí vykouzlit neuvěřitelné věci i v naprosto neskutečných podmínkách. Tak jen doufám, že gril na seznamu zapomenutých věcí snad nebyl.

(Pokračování zítra)