Osmá etapa rallye Dakar přinesla Alešovi první etapové vítězství. Z náskoku Gerarda de Rooye ukrojil sice jen 1:31 minuty, ale mírně se vzdálil pronásledovatelům.

Nejdelší speciálka celé rallye měřila jen 477 kilometrů a potvrdila narůstající trend sprinterského charakteru speciálních zkoušek (pamatujete ještě Karlovu vítěznou patnáctihodinovku Néma - Tidjikja 752 km z roku 1998? Kde že tehdejší časy jsou...). Kdo by v poušti Atacama hádal na dunovou etapu, mýlil by se. Byl to snad i záměr, ale celá etapa se jela po kamenitých pistách s vysokým rizikem defektu a právě defekty nakonec zaúřadovaly do pořadí v průběhu etapy. Ostatně, podobný charakter budou mít speciálky až do konce chilské části rallye, na duny se těšme až u Iquique a v Peru.

I tentokrát etapa při své vyrovnanosti přinesla tři lídry. Úvodní část drtivě opanoval Gerard de Rooy a po 60 kilometrech hbitě nadělil Alešovi 2 minuty náskoku a ostatním ještě víc. Jenže další průběh pro něj nebyl tak hladký, jak by si přál a po mírné ztrátě ze své pozice vedl etapu Artur Ardavičus s klientským Kamazem Astany. Vydrželo mu to poměrně dlouho, ale i jeho stihla desetiminutová ztráta, pravděpodobně následkem defektu. Ardavičus dokázal udržet vedení i při technické pasáži mezi druhým a třetím waypointem, kdy se posádky draly do pískových hor vysokých přes 3000 metrů nad mořem. Aleš si v závěru vítězství pohlídal, i když průjezdní intervaly upomínaly na to, že s de Rooyem celý zbytek etapy odjeli prakticky na dohled od sebe. De Rooy skončil v etapě druhý a prakticky kontroloval celkové pořadí, v závěru ještě ze ztráty pár desítek sekund stáhl. Pravděpodobně defekty úřadovaly i v případě Staceyho, který byl a stále je nejbližším Alešovým pronásledovatelem, místo tomu se k němu zezadu v celkovém pořadí přibližuje právě Ardavičus. Stacey dnes ztratil přes 16 minut.

Okolo 1 hodiny ztráty utrpěl i Karginov a bude i pro něj následovat pád v celkovém pořadí. Naopak tradičně dobrý byl Miki Biasion, jehož bude porucha spojky z dun u Copiapó ještě dlouho mrzet. Českého fanouška potěšil i trojblok za hranicí první desítky: Valtr, Azevedo, Kolomý.

„Etapa byla opravdu tvrdá, těžká a nervově vypjatá, stále jsme se pohybovali v pásmu minimálních odstupů za de Rooyem, kterého jsme v etapě dokázali dojet, ale do uvolnění cesty se mu moc nechtělo. V etapě bylo obrovské množství prachu, v něm trpěly nejen filtry, ale i my v kabině. Navíc navigátor Michal Ernst musel překousnout problémy s kolenem, naštěstí se o nás stará náš fyzioterapeut, který se stává nutností. Etapa byla však doslova strašná na pneumatiky, jakýkoli defekt hraje velkou roli v celkovém pořadí. Vezeme jen dvě náhradní kola a v cíli jsme viděli všechny pláště úplně odrovnané, pomalu se separovaly běhouny, ve druhé části etapy se jely dlouhé úseky předepsanou stopadesátkou. Kdyby etapa byla delší, také bychom se kvůli pneumatikám do cíle nemuseli dostat. Z celkového pohledu se pro nás ve výsledcích nemění nic, naším hlavním cílem je Lima,“ shrnul etapu Aleš pro Českou televizi.

Připomeňme, že to byla pro Aleše čtvrtá vítězná etapa na Dakaru - ta první byla v roce 2007 z Kayes do Tambacoundy a ta poslední vloni, shodou okolností také do Antofagasty.

Vítězství je příjemné, ale v celkovém pořadí se nic nemění. Gerard de Rooy vede s mírným náskokem a chce-li Aleš zůstat v kontaktu, pak z dosavadního nasazení nesmí povolit a nová etapa začíná znovu v bodě nula. Stacey na 3. místě už ztrácí přes 48 minut a 33 minut na Aleše a za zády má zatím skvělého Ardavičuse, který byl, stejně jako jeho vůz, u továrního týmu nechtěným dítětem. Ten ovšem má na dostřel za sebou mladého Ajrata Mardějeva, nejmladšího a trochu překvapivě zatím nejúspěšnějšího z tria mladíků kamazovské juniorky.

Co nás čeká dál? Devátá etapa z Antofagasty do Iquique, duny přijdou až nakonec, v čele s tou poslední, vysokou přes 1000 metrů, padá se z dunové hory pod sklonem přes 32 procent až k moři. Kdo to nezvládne, skončí v kotrmelcích a zastaví se až na pláži.