Jedna z nejslavnějších automobilových soutěží naší planety, Rallye Monte Carlo, se po tříleté pauze v Intercontinental Rally Challenge zařadila opět do kalendáře seriálu mistrovství světa. Jaký to byl návrat?

Mezinárodní automobilová federace FIA předváděla koncem minulého desetiletí kalendářové harakiri v mistrovství světa, když si troufala vyřadit v rámci rotovacího systému i nejvěhlasnější soutěže. To se stalo i Rallye Monte Carlo, pro kterou v sezóně 2009 nezbylo v kalendáři místo. Znechucení organizátoři se tak museli poohlédnout po náhradní variantě, kterou se ukázal být seriál IRC.

V něm získali nového spojence s netušenými možnostmi. Volnost při volbě harmonogramu, možnost opustit zaběhlé světové schéma s pouze třemi dny na závod a jedinou povolenou servisní zónou, přímé přenosy na Eurosportu. Zasvěcené proto nepřekvapilo, že původně jednoroční absence v MS se prodloužila, organizátoři z monackého autoklubu jednoduše neměli jediný důvod pro návrat. O to hůře však na tom bylo mistrovství světa, které moc dobře vědělo, že přišlo o vzácný klenot, na který slyší diváci, sponzoři a týmy. Vzápětí začali lidé z NOS a FIA vyvíjet velké úsilí s jediným cílem - návrat do MS.

Po loňském vydařeném ročníku se zástupcům 'mocností' podařilo tento cíl naplnit - monackým pořadatelům naslibovali hory doly a tak dlouho je přesvědčovali, až se jim podařilo vrátit Rallye Monte Carlo zpět do kalendáře mistrovství světa. Je to ale výhra?

Jak pro koho. Pro mistrovství světa určitě, pro pořadatele už je to horší. Většina slibů se začala hroutit jako domeček z karet a vyvrcholila vypovězením smlouvy s North One Sport pár dní před startem soutěže. Tím šampionát přišel o promotéra a monacký autoklub o poslední iluze. V roce 2011 přímé přenosy ze všech rychlostních zkoušek, v roce 2012 nic... Mediální stránku se podařilo samotným organizátorům zachránit na poslední chvíli dohodou s Eurosportem, FIA nebyla příliš nápomocna.

Co se změnilo oproti předchozím letům? Startovní pole se naštěstí nevrátilo do doby před IRC, kdy měli monačtí pořadatelé problém naplnit počet startujících alespoň do padesátky. Díky zařazení do IRC se soutěž stala přístupná řadě soukromníků, kteří si tuto soutěž oblíbili a rádi se na ni vracejí. Loňské zrušení startovného v součtu s popularitou soutěže a přímými přenosy nastartovalo zájmový boom posádek, který se přenesl i do letošního ročníku. Co se tratí týče, opět zůstalo schéma první části soutěže v okolí Valence s vrcholným závěrem nad Monte Carlem. Soutěž se prodloužila už do úterka, kdy se odjel shakedown. Celkový časový harmonogram se roztáhl ještě o jeden den do neděle, kdy se uskutečnila 'nesmyslná' power stage. Přestože přibylo téměř 70 km ostrých rychlostních zkoušek, časový harmonogram ztratil na své plynulosti z minulých let. Etapy začínaly relativně pozdě a končily hodně brzo, takže se ve velké míře eliminovala možnost měnícího se počasí se změnou denní doby.

Po celkem nabitých prvních dvou etapách přišla páteční. Rychlostní zkoušky ve vápencovém pohoří Vercors díky změnám nadmořské výšky každoročně míchají pořadím díky různorodému počasí. Letos však byly obě zkoušky zařazeny pouze s jedním průjezdem, navíc ještě těsně před polednem, čímž výrazně ztratily na efektu. Poté již následovala jen tradiční přejezdová zkouška směr Monte (opět nezvykle odjetá až v odpoledních hodinách).

Sobotní etapa, „Noc dlouhých nožů“, nejlegendárnější etapa, na Monte bývá tou královskou. Ta letošní začíná naprosto nezvykle - dopoledním volnem. Místo závodění se tak posádky 'válejí' po hotelích, mechanici laxně postávají v servisních zónách a opalují se, diváci se prochází po Monte Carlu... Samotná noční etapa začíná již po obědě, první průjezdy přes Col de Turini a Col St. Roch se jedou naprosto nezvykle ještě za světla. Je hodně nezvyklé sledovat průjezd na Col de Turini bez tradiční aurioly noci. Alespoň, že pro druhé průjezdy vyzbyl v časovém harmonogramu pozdější čas a tak si fanoušci i posádky přijdou na své... Roztahanost časového harmonogramu pak zakončuje power stage, která se jede až v neděli dopoledne a řada diváků ji i proto vynechává. Samotný cílový ceremoniál se pak odehrává až v neděli odpoledne, na něj z diváků vydrží jen ti nejotrlejší...

Tolik fakta. Chtěl bych ale přidat pohled fanouška, který zažil Monte Carlo v éře před IRC, při IRC i ten letošní ročník. Roztahanost časového harmonogramu neprospěla téměř nikomu, řada diváků byla rozmrzelá ze spousty 'zbytečně nevyužitého' času. Velkým překvapením však byla bezpečnostní opatření, respektive jejich absence. Pořadatelsky a vypáskováním byla chráněna jen extrémně našponovaná divácká místa (kterých by se dalo napočítat na prstech rukou neúspěšného pyrotechnického komanda), ostatní místa byla úplně bez pásek a většinou i bez pořadatelů. Lidé tak měli možnost stát prakticky kdekoliv a všem kolem to bylo úplně jedno...

Návrat do mistrovství světa samozřejmě přivedl na soutěž spoustu fanoušků. Hlavně těch, co slyší na slovo WRC, řadu francouzů pak přilákala přítomnost jejich modly Sébastiena Loeba či Citroënu. Stálo to ale za to? Věřím tomu, že kdo nebyl na posledních třech ročnících Monte, tak mohli být s tím letošním celkem spokojení. Avšak ti, co mají možnost srovnávat, už tak jasný výsledek mít nebudou.

Podél tratě se z velké části vytratila atmosféra. Tam, kde se vloni skandovalo, v kotlích podél tratě to vřelo, vypískávali se opozdilí fanoušci přecházející trať, to vše bylo letos pasé. Až na vzácnou vyjímku při druhých průjezdech Nocí dlouhých nožů, i když i tam to bylo oproti předchozím letům slabší.

Za sebe se musím přiznat, že mě zklamaly i výkony na trati. Dlouho jsem přemýšlel, proč mě jízda pilotů s vozy WRC přišla neatraktivní a s vyjímkou vracáků ve sjezdu z Col St. Roch by mi na ostatních místech vůbec nechyběly. Důvodů bude asi víc. Jedním z nich budou určitě pneumatiky, respektive velmi omezené množství směsí i vzorků, a to jak množstvím, tak i kvalitou. Na řadě míst bylo vidět, že tyto 'světové' pneumatiky nedosahují kvalit normálně používaných a řada pilotů s nimi má problémy. Důležitým faktorem 'neatraktivnosti' bude nejspíš i turbo výkon vozů WRC. Pro tyto speciály totiž na asfaltu platí nejvýhodnější formule: rychle přijet do zatáčky, prudce zabrzdit na malou rychlost a hned za zatáčkou přidat plný plyn, auto se i z nulové rychlosti posbírá strašně rychle a odjede. Zato u atmosférických vozů S2000 i dvoukolek je potřeba udržovat motor neustále v otáčkách, protože kdyby tito piloti projížděli zatáčkou stejným způsobem, jako závodníci s vozy WRC, tak by neměli nejmenší šanci. Proto všichni jezdci s vozy WRC jeli zhruba stejně 'nudnou' stopu, zatímco na těch pár ze zbytku pole (Ogier, Abbring, Andersson, Breen, Burri, Arzeno, Bouffier, ale třeba i Robert nebo Chardonnet) byla radost pohledět. Oproti nim jezdci s WRC vypadali, že jedou bez nasazení, že to jen chtějí projet. Krásně to charakterizoval Francois Delecour: „Současné vozy WRC vypadají, že je jednoduché jet s nimi rychle. Ale není jednoduché s nimi jet 'maximum attack'.“

Když už jsme u legendárního francouzského pilota, uzavřel bych toto pojednání ještě jedním jeho citátem. „Rallye Monte Carlo je legendární podnik jako Indianapolis nebo Le Mans. Určitě má své místo v mistrovství světa.“ S tím nelze než souhlasit. Bylo by hodně špatné, kdyby nejvěhlasnější a nejvýznamnější soutěž nebyla součástí nejprestižnějšího kalendáře. Jen je velká škoda, že minulé tři roky dokázaly, že to může být po všech stránkách lepší mimo tento velký cirkus. Podaří se někdy mistrovství světa dostat na podobnou úroveň?