Po několika sezónách mimo automobilové soutěže se Jiří Navrátil objevil na rallyových tratích v loňské sezóně za volantem historického Fordu Sierra RS Cosworth. Pro letošní rok přestoupil do špičkového soutěžního náčiní Ford Fiesta S2000.

Než jsi došel do rally tak jsi usedal do kokpitů motokár a okruhových vozů. Jako co se nyní nejvíce cítíš?

Celkově mám určitě nejvíc naježděno v motokáře. Také mi to ze všech sportů nejlépe šlo. Takže i přes to, že se poslední dobou hodně věnuji rally, cítím se stále nejvíc jako motokárista.

Nelákají tě ještě okruhy?

Teď ne. Nyní mě strašně baví závodění s Fiestou S2000 v rally. Až tento projekt ukončíme, budu určitě přemýšlet co dál. Pevný plán však v tuto chvíli nemám. Vše se bude odvíjet od výsledků a financí.

Pokud bychom se měli bavit o budoucnosti, těžko říct, zda budu závodit jen s historikem, nebo se pokusím o návrat na okruhy. Líbilo by se mi závodit v nějaké česko-slovenské sérii, za rozumné náklady. Poslední dobou bylo české okruhové závodění na velmi špatné úrovni, což byl také důvod, proč jsem z něj odešel. Teď se objevila nová skupiny lidí, která se snaží to celé restartovat. Chtějí vytvořit společné závodění pro nás a sousední země, ve třídě do dvou litrů. Pokud budou úspěšní, potom by to byla určitě zajímavá varianta.

Čím to, že z těchto tří motoristických disciplín zvítězila právě rally?

V české republice má rally dlouholetou tradici a patří mezi jeden z nejvíc oblíbených sportů. Je to hodně těžké a komplikované závodění, kde o výsledku rozhoduje mnoho faktorů. Hrozně mě láká to zvládnout a uspět! Navíc rally má elektrizující atmosféru, které je jednoduché podlehnout.

Než jsi usedl do Sierry, tak jsi měl pár startů s Mitsubishi. Toto auto tě až tolik neoslovilo, že jsi dal přednost Fordu?

Není to o Fordu, je to o tom, že mi produkční vozy vůbec nesedly. Mnohem lépe se svezu i třeba s historickou Sierrou, než s novým myšákem. To auto pro mě nemá žádnou zpětnou vazbu. Je to jen přemotorizovaná neovladatelná věc, se kterou však jde zajet překvapivě rychlý čas. Není to o požitku z řízení.

Dle mého názoru třída produkčních aut nikdy neměla dojít do dnešní specifikace (závodní benzín, velká kola, bezsynchronní převodovky). Odpovědná je samozřejmě FIA. Vše začalo už dávno v minulosti potlačením tříd A a WRC pro národní šampionáty. To kam se eNka dostala, je jen následek těchto kroků.

Nyní si přestoupil z historiků mezi velké kluky a se špičkovým autem. Jaké máš z toho pocity?

Dlouho jsme tento krok zvažovali a zatím to vypadá, že to bylo dobré rozhodnutí. Řízení S2000 je nádherný zážitek. Jediné co mě trochu děsí je rychlost se kterou se po úzkých a rozbitých cestách pohybujeme…

Nebude se ti stýskat za krasavcem, kterého jsi v loňském roce vodil po erzetách?

Nestýská se mi. Nemůžu svojí lásku nechat stát a tak se občas společně projedeme. Zrovna teď o víkendu jsem se zúčastnil jarního Sosnění v České lípě. Pěkná akce a výborné svezení. Za pár týdnů chceme jet Krumlov, takže sierra zatím opravdu nezahálí.

Necítíš se po premiérovém startu v Sosnové, který jsi proměnil hned ve vítězství, jako černý kůň domácího mistrovství?

Už po Sosnové jsem říkal, že tento výsledek nelze brát jako měřítko pro další závody. V Sosnové jsme měli všichni stejné podmínky superspeciálky. Já a celý tým jsme neudělali žádnou chybu a vyhráli jsme. Skvělý pocit a výborný začátek! Žádnou extra důvěru do domácího mistrovství mi to však nedodává. Rally není o superspeciálkách.

Jaké jsou cíle do letošní sezony?

Zatím se postupně zrychlujeme a chceme v tom i nadále pokračovat. Samozřejmě bych teď rád řekl, že cílem je získávat vítězství ve třídě. Jenže pro mě je víc důležitý výsledek v nabité konkurenci než sbírání pohárků. Bohužel třída 2, která byla v loňském roce silně obsazena, nyní trochu živoří a ze špičky zbyl zatím jen Jan Dohnal. Někteří skončili, jiní přesedli do WRC. To je nám líto a nepočítali jsme s tím. Proto se nyní musíme více koukat na absolutní hodnocení, než na třídu. Zajímavé oživení třídy 2 teď nabídne Kopná, kde má startovat Tarabus a Béreš.

Cílem pro nás nyní je se umisťovat v první desítce absolutního pořadí ve sprintech a naučit se jet s fiestou opravdu rychle. Také bychom se rádi svezli ještě někde venku, nebo v nějakém dalším závodě MMČR.

Jak hodnotíš úroveň české rally? (organizace, podniky, tratě, posádky)

Úroveň české rally je v národním měřítku na velmi dobré úrovni. Máme špičkové jezdce i techniku. Navíc i v nižších třídách můžeme vidět kvalitní sport. Alarmující je jen počet posádek startujících v MMČR, naopak nabité startovní pole je ve sprintech.

Pochvalně se však v mnoha případech nedá hovořit o tratích a pořadatelích. Tratě jsou dle mého názoru na většině závodů zbytečně rychlé. I po zařazení zpomalovacích retardérů jsme na většině RZ na hodně vysokém průměru. Vím, že je to česká klasika, nemohu s tím však být spokojen. Ještě horší je to však s pořadateli. Na každém druhém závodě jsou obrovské problémy. Nepřesné itineráře, nevyhovující servisní zóny, přemrštěné startovné a pokuty za každou hloupost. Posádky musí dodržovat úplně všechno a jsou také často kontrolovány, pořadatel si však velmi často dělá, co chce. Nerespektuje řády ani názory jezdců. Na některých závodech je to rok od roku horší, přesto se stále pořádají. Přitom někteří pořadatelé mají krásné soutěže, kde všechno šlape a odvádějí svoji práci velmi dobře. Není tedy nemožné uspořádat organizačně dobře zvládnutý podnik. Musí se jen chtít.

Co dělá Jirka Navrátil v soukromí? Jaký je, jaké má koníčky co ho baví a naopak co tě rozpálí do běla?

Rád trávím čas se svojí přítelkyni a kamarády. Nejsem moc tramp- typ, spíše jsem restaurační povaleč. Mám rád coca-colu, italské jídlo a silné espresso.

Doma hodně sleduji závody v televizi, hlavně DTM, F1 a Moto GP. Vlastním nějaká youngtimer auta, což je zároveň zábava i starost. V létě rád jezdím po Praze na skůtru, v zimě je nejvíc ježdění s myšákem na sněhu. Ze sportů lyžování a trochu tennis. Dlouholetou zábavou je pro mě on-line ježdění na počítačovém simulátoru.

Do běla se rozpálím jen občas a jako hodně věcí u mě, nemá to žádné pravidlo.