Úspěchem skončil pro Zděňka Vlčka pátý závod letošní sezony. Zatímco v prvních třech závodech musel pro technické závady odstoupit a ve čtvrtém dojel až na patnáctém místě, v Pačejově se probojoval až na bednu. Třetí místo ale nebylo zadarmo.

„Byl to dost komplikovaný závod,“ vzpomínal na pačejovský sprint Zdeněk Vlček.„„V noci pršelo a trať byla hlavně v lesích dost mokrá. Ve druhý etapě jsem se dokonce přetočil.“ Po téhle chybě posádce Vlček, Pech odskočil pozdější vítěz závodu Josef Semerád.

Další etapy už se jely na suchu. Místy jel Zdeněk Vlček skoro naslepo. „Trať byla po okrajích dost zarostlá, takže jsem občas jel opravdu skoro naslepo,“ usmíval se po závodě Zdeněk Vlček. „Trať ale byla rychlá a celou dobu jsme se vlastně jen honili s Volfem a Novákem.“ Po šesti etapách jízdy nadoraz se nakonec posádka Vlček - Pech rozhodla dojet závod na jistotu. Vidina neúspěchu v minulých závodech stále ještě strašila.

„Měli jsme zprávu, že jeden ze soupeřů zaspal na startu a to znamenalo desetivteřinovou penalizaci, která nás posouvala na nejmíň třetí místo,“ vysvětloval důvod „jízdy na jistotu“ po závodě Zdeněk Vlček. „Jenže na konci jsme najednou byli na čtvrtém místě a to není zrovna nic příjemného. Bramborová medaile zamrzí. Příště už nebudu kalkulovat a pojedu nadoraz.“

Pro posádku Vlček - Pech však měl závod přeci jen šťastný konec. Kvůli předčasnému startu byl penalizován Vlčkův největší konkurent Volf, který se tak musel spokojit se zmiňovanou neoblíbenou bramborovou medailí. Husarský kousek se Vlčkovi s Pechem podařil ještě v jedné věci. S letitým Mitsubishi Lancer EVO VI uspěli v konkurenci mnohem silnějších vozů stejné značky, která s přehledem vévodí letošnímu seriálu závodů sprintrallye.