Premiérovým startem Martiny Daňhelové s vozem Renault Clio R3 byla domácí Rallye Český Krumlov 2014. Na sedadlo spolujezdce v rychlém voze usedl táta Vlastimil a jejich společným hlavním cílem bylo naučit se s novým náčiním správně zacházet. Sbírání zkušeností spojené s postupným zrychlováním nakonec vyústilo v dosažení cílové rampy a v zisk sedmé příčky ve třídě 5.

Konečně jsme se dočkali. Nejrychlejší dáma české rally Martina Daňhelová usedla do rychlého Renaultu Clio R3 a vydala se cestou sbírání zkušeností v kategorii silnějších vozů než dosud. Prvním důležitým krokem bylo absolvování domácí Rallye Český Krumlov. „Samozřejmě jsem z kalendáře původně velkou radost neměla - dopředu bylo jasné, že se našim věrným fanouškům na domácích tratích ještě nebudeme schopni předvést v příliš velkém tempu, potřebovali jsme zejména soutěž dokončit a najezdit s autem cenné kilometry. Na druhou stranu se domácí prostředí vlastně hodilo, díky němu nás toho na trati moc nepřekvapilo a my mohli jet opravdu v klidu,“ vysvětluje jihočeská pilotka a pokračuje s popisem zážitků: „Nejvíc nám zatrnulo hned na začátku, kdy se nám v českokrumlovské Jelení zahradě nechtělo před slavnostním startem rozjet auto. Vzpomněli jsme si na minulý rok, kdy jsme předčasně skončili dokonce ještě cestou k rampě, a dělali všechno proto, aby to dopadlo lépe. Naštěstí sedmiminutové usilovné bušení kladivem do správných míst přineslo úspěch a auto se rozjelo. Pak až na zamlžující se okno šlo všechno hladce, nasadili jsme rozumné tempo a učili se s autem závodit. Na místech, kde jsem se v minulosti ocitla mimo trať, tam jsme měli v rozpisu velký vykřičník, a i proto jsme se vyhnuli všem krizovkám a problémům. Dokonce jsem měla i docela dobrý pocit z nových „evropských“ pneumatik, myslím, že naše auto na nich pěkně sedělo – na druhou stranu jsem si vědoma toho, že jsme se do nich ještě úplně neopírali. Pro mokré sobotní tratě jsme je prořezávali, ale ani si nejsem úplně jista, že to byl dobrý nápad – jsou konstruované i do deště, takže by měly držet na trati i neprořezané.

My opravdu celou soutěž pojali jako učební a našim základním cílem bylo dojet až na cílovou rampu. Tam naštěstí náš žlutočervený Renault vyjel bez potíží, ale… Už jsem popisovala, co se dělo před slavnostním startem, on ale asi není ještě zvyklý s námi zažívat oslavné chvilky, protože před odjezdem na vyhlášení výsledků zase odmítl poslušnost. A tak jsme se museli vydat pro získaný dámský pohár stopem. Naštěstí jeli zrovna kolem naši kamarádi Martin Rada s Jardou Jugasem a vzali nás, tím pádem jsem se opět svezla i Alfou Romeo, se kterou jsme závodili loni,“ směje se mladá závodnice. Rodinná posádka Daňhelových se v průběhu soutěže mírně posouvala pořadím vzhůru a v cíli obsadila 26. příčku celkového pořadí (a sedmou ve třídě 5). Náhoda tomu chtěla, že do nadcházející soutěže Mezinárodního mistrovství ČR právě s číslem 26 Daňhelovi odstartují. I přes menší celkový počet přihlášených na klatovskou soutěž se ani tam nemusejí bát absence konkurentů, jejich třída 5 totiž je podle počtu přihlášených při Rallye Šumava tou nejpočetnější. „Na Šumavě bychom už rádi jeli trochu rychleji a navázali na výkon ze závěru krumlovské soutěže. Při předposlední lipenské polookruhové zkoušce nás startér vpustil na trať přímo před našeho rivala ve třídě Jiřího Šulce, no a já abych mu nepřekážela, tak jsem o ničem jiném nepřemýšlela a upalovala, co to dalo. Najednou nám auto krásně drželo na trati, Jirka nás nedojel a my si začali závod pořádně užívat. Pak jsme na závěrečné rychlostní zkoušce soutěže dokázali porazit nejen Jirku, ale i třeba zkušeného Martina Radu, který bojoval o prvenství v naší bývalé třídě 8. Udělali jsme si radost a já doufám, že jsme potěšili i fanoušky. Těch se sešlo kolem trati i přes psí počasí velké množství a já bych jim chtěla moc poděkovat za podporu, kterou nám i soupeřům projevovali u trati i v servisní zóně,“ těší Martinu Daňhelovou.