Před sprintem v Kopné měli na svém kontě Jan Sýkora s Martinou Škardovou zatím jen jeden bodovaný výsledek.V Hustopečích je zradil motor a v Pačejově doplatili na snahu dokončit rychlostní zkoušku za každou cenu. Kopná přinesla blýskání na časy v podobě čtvrtého místa po velkém boji s Petrem Křížkem. Do Pelhřimova proto odjíždějí s cílem dojet a pokud možno upevnit si průběžně třetí příčku ve třídě A5.

Poté co Jan Sýkora vynechal sprint v Tišnově, přijel do Pačejova správně závodnicky naladěný. To platilo i pro Honzovu spolujezdkyni Martinu Škardovou. Měli k tomu důvod, protože disponovali zcela novým motorem, který již při testu sliboval výtečné parametry. Velkou radost měli i ze sedmnácti vozů třídy A5 na startu, protože takový počet sliboval napínavé souboje a pěkné srovnání.

Zpočátku Honza s Martinou hledali správné tempo, ale od čtvrté zkoušky se usadili na třetí příčce za Michalem Horou a Slávou Ducháčkem. Dvě vložky před cílem se ocitli pod tlakem Roberta Achse. Když pak na sedmé erzetě z osmi přestalo fungovat servo, začalo jít do tuhého. To ještě netušili, že tato závada bude mít ještě horší následky.

„Měli jsme nově postavený motor od pana Zenkla z Mariánských Lázní a byl jsem s ním moc spokojený. Když prasklo servo, vytekl olej i na řemen vodního čerpadla a ten začal pokluzovat. Bohužel můj mozek byl přepnutý na závodní režim a tak místo abych zastavil a během několika málo vteřin problém s řemenem napravil, snažil jsem se dojet do cíle.

Myslel jsem, že těch pár kilometrů motor vydrží. Nevydržel a já se moc panu Zenklovi omlouvám. Tato chyba mě mrzí víc, než ztráta bodů. Na opravu měl totiž jen čtyři dny. Hrozně nám tím pomohl a umožnil nám startovat na Kopné,“ přiznával Honza Sýkora svou vinu na nedokončeném sprintu. Naštěstí si mohl v okolí Slušovic spravit náladu. Spolu s Martinou začali skvělým druhým časem na prologu. Pak však přišla chyba při volbě pneumatik v sobotu ráno.

„Prolog jsme jeli opatrněji, skok jsem doslova přeplazil, protože jsem nechtěl riskovat poškození při dopadu. Ještě větší respekt jsme měl z „Myší díry“, kde jsem měl strach, jestli do ní strefím. Díky radě Michala Hory jsme zvládli i výskok z louky na cestu a byl z toho docela pěkný čas. Ráno jsme ale neobuli příliš dobře. Už po první vložce byly pneumatiky na plátno a na druhé jsem byl nejprve na přehřátých gumách dlouhý.

Auto šlo ven na Martininu stranu, ale naštěstí tam byla nějaká cesta a tak jsme jen vycouvali a jelo se dál. Chtěl jsem ztrátu dohnat a to jsem neměl dělat. Asi ve třech čtvrtinách erzety jsme měli obří krizovku. Jeli jsme snad sto metrů smykem po louce. Jen jsem čekal kdy auto zakopne o nějaký pařez, nebo příkop. Měli jsme štěstí a ztratili jsme jen čas,“ popsal Honza příčinu ztráty přibližně devadesáti vteřin, která je odsunula na šesté místo.

Stíhací jízda pak stačila jen na postup o dvě místa výše, protože Petr Křížek si šanci na bronz vzít nedal. I tak se Jan Sýkora s Martinou Škardovou posunuli na třetí místo v tabulce třídy A1400, kde mají stejný počet bodů spolu se Zbyňkem Haráskem.

S čím tedy odjíždějí do Pelhřimova?: „Jasným cílem je dojet. Když už budeme v cíli, byl bych rád, pokud dosáhneme na třetí místo. Na Michala Horu a Slávu Ducháčka zatím nemáme a doposud jsme vždy bojovali o bronz. Budu tedy rád, když se nám podaří stejné místo vybojovat i v Pelhřimově.

Za to, že mohu závodit bych rád poděkoval Vénovi Šmídovi, tátovi, Martinovi Kohoutovi, Číčovi, Michalovi Šimánovi, bratrům Bryndům, panu Zenklovi a všem partnerům.“