Vyjma Barumky jel René všechny soutěže MČR poprvé v životě. Poprvé se s Hondou proplétal úzkými silničkami krumlovských lesů, poprvé „letěl“ na rychlých šumavských zkouškách, prvně ochutnal atmosféru Bohemky i šotolinový prach v Hustopečích. O to je jeho bilance neuvěřitelnější. Šumavu i Krumlov vyhrál, v Hustopečích s přehledem zvítězil v první etapě, a jen prasklá poloosa na startu první vložky druhé etapy ho připravila o další celkový triumf. Druhé místo na Bohemii za výtečně jedoucím Grafkem ho pak výrazně přiblížilo titulu. A Barum rally?

Radost. Takové slovo by, podle Reného Dohnala, nejlépe vyjadřovalo jeho pocity z letošní Barum rallye. Byť mu na tomto podniku unikla příčka nejvyšší, na kterou dosáhl fantasticky jedoucí Josef Vojáček, potvrdil René ziskem důležitých mistrovských bodů svou pozici lídra MČR. Už před posledním podnikem letošního „velkého mistráku“ v Klatovech je tak jasné, že jej nemůže nikdo dostihnout. René Dohnal, startující letos v barvách RZ1 Racing, je mistrem republiky ve třídě 9.

V první řadě upřímně gratuluji k titulu. Jak se cítíš jako mistr republiky?

„Moc děkuji. Cítím se úplně stejně, jako před ním. Jsem hrozně rád, že sezóna dopadla takto úspěšně, a že jsme s Rudou dokázali dosáhnout na titul. Vůbec to nebylo jednoduché, naši soupeři nám nic nedarovali. Ale pořád platí, že jsem rád, že vůbec můžu závodit. Užívám si každý závod. Samotné závodění je pro mě tím nejdůležitějším a titul je jen takovou třešničkou na dortu. Velkou zásluhu na tom má celá má rodina, protože bez podpory rodinné firmy bych nemohl jet vůbec. Také bych rád poděkoval našim partnerům – společnostem Montiva, Sonavox, Picaso a Mabo. V neposlední řadě musím vyzdvihnout přípravu auta. Petr Kolář a jeho parta v Kolář Racing dělají skvělou práci a patří jim moje veliké poděkování.“

Jaká byla Barumka?

„Výborná výsledkem. Byť se výsledek vůbec nerodil snadno, měla Barumka spoustu pozitiv. Prvním byl náš čas na městské rychlostní zkoušce. Na všech podobných městských motanicích jsem vždy hodně ztrácel. Letos se mi podařilo zajet druhý čas ve třídě, což bylo opravdu nad očekáváním. Z toho mám velkou radost. Ověřil jsem si, že jsem schopen závodit i pod tlakem domácí soutěže, což je velmi důležité. A v neposlední řadě jsem si ověřil, že nejdůležitější je trpělivost.“

První den úspěch na městské zkoušce, druhé místo ve třídě, takže spát jste šli spokojeni?

„To ano. Ovšem druhý den byl jako na houpačce. Hned první sobotní rychlostní zkouška ve Slušovicích nás vyškolila. Při dobrzďování jsem se dostal malinko mimo stopu a vjel do hustého roští. Auto prostě nezatočilo. Musel jsem couvat, štěstím bylo, že jsme šli do měkkého. Nicméně ztráta 15 vteřin na Lukáše Nekvapila po RZ2 byla na světě. Podařilo se mi tento kritický okamžik hodit za hlavu a soustředit se na první Pindulu, která mi docela vyšla i přes malý problém s řazením. První průjezd Majákem byl zrušen, mířilo se tedy na servis. Po servisu jsem se nemohl rozjet. Nevím, čím to bylo. Byť jsem rychlé Kudlovice jel pocitově naplno, čas tam prostě nebyl. Totéž Slušovických okruh. Nemohl jsem se dostat do tempa. Chytil jsem se fantasticky až na druhém průjezdu Pindulou, kde jsem porazil i neuvěřitelně rychle jedoucího Pepu Vojáčka, který zde zažil velikou krizovku se šťastným koncem. Mimochodem, onen zrušený průjezd Majákem nás málem stál celou Barumku.“

To mi budeš muset vysvětlit. Zrušená zkouška ovlivnila výsledek?

„Nepřímo tomu tak opravdu bylo. Dopoledne se po zrušení zkoušky jelo objízdnou trasou, takže jsem za světla neviděl, jak trať vypadá po průjezdu špičky. Při druhém, nočním průjezdu, jsem správně neviděl do zatáčky, zatočil a při výjezdu trefil, k mému překvapení pravým zadním kolem, obrubník. Byla to hrozná rána, která nás částečně přetočila. Hlavou mi probleskla myšlenka, že je konec. Předpokládal jsem minimálně ohnuté rameno, defekt a velkou časovou ztrátu. Nestalo se ovšem nic. Vůbec nic. Ani defekt, ani poškození disku. Do teď nechápu, jak je to možné. Měli jsme obrovské štěstí.“

Tvé auto vydrželo, ale rozhodly technické problémy nejvážnějšího soupeře v boji o titul…

„Ano. V podstatě dobojováno bylo po posledních Kudlovicích. Lukáš Nekvapil měl smolné technické potíže s elektrikou, ztratil minutu a půl na vložce, kterou jel částečně potmě, následně odstraňoval závadu a do ČK přijel o čtyři minuty později. To ho odsunulo na průběžně 4. místo, což mě vůbec nepotěšilo. Až do této RZ jsme totiž sváděli těsný souboj o vteřinky a Lukáš jel opravdu krásně.“

Neděle už tedy byla spíše o tom udržet pozici a dojet?

„V podstatě ano, Martin Tomečka na nás ztrácel přes dvě minuty, my na Pepu Vojáčka minutu a půl, takže karty byly jasně rozdány. Ale udělat chybu na valašských tratích, které jsou těsně lemovány stromy, je opravdu snadné, takže jsme si pořád museli dávat velký pozor. Abych se dokázal soustředit, osvědčilo se mi výrazněji nezpomalovat a zůstat v závodním tempu. Radost mi udělala vítězná Žlutava a samozřejmě vítězství na druhém průjezdu Semetínem.“

Barumku jsi, na rozdíl od ostatních mistrovských soutěží, absolvoval po několikáté. Byla tato, která měla rozhodnout o Tvém titulu, ta nejtěžší?

Rozhodně byla. Barumku jsem absolvoval již počtvrté a vždy jsme viděli cíl soutěže. Nicméně až letos mi na Barumce o něco šlo, takže bylo potřeba ji brát velmi vážně i z pohledu konečného výsledku. Každý ročník měl své specifikum a ten letošní se vyznačoval obrovskými vedry, které panovaly v závodních vozech i mimo ně. Za sebe i kolegy ve třídě mohu říci, že nám dala Barumka po fyzické stránce pěkně zabrat, protože řídit Hondu s dlouhým řízením není úplně jednoduché.

Co poslední podnik sezóny – Rally Klatovy?

„Díky bodovému zisku z Barumky do Klatov nemusíme. Nicméně jsou zde jisté náznaky, že by nám zde partneři za odměnu, za zisk mistrovského titulu, umožnili start. A to s vozem vyšší kategorie, než je Honda. Uvidíme, jak tato možnost nakonec dopadne, bylo by to fantastické.“

A příští sezóna?

„Toto téma bych ještě nechal otevřené. RZ1 Racing pracuje intenzivně na tom, abychom se příští sezónu posunuli výš. Ale je ještě předčasné tyto věci komentovat a dělat závěry. Všichni dobře víme jak finančně náročný tento sport je. Budu šťastný i za start s Hondou, nemám žádné přehnané ambice. Mistr světa ze mě nikdy nebude, není tedy kam spěchat“, směje se na závěr rozhovoru René Dohnal.