Včerejší etapa byla poněkud zvláštní. Pravděpodobně předešlé vydatné deště a všudy přítomné bláto se podepsaly na elektronice našeho vozidla. Těsně před startem nám odešel systém dohušťování pneumatik, následně ihned po startu spodní řada rychlostních stupňů a kousek za polovinou erzety pohon 4x4. Nicméně do cíle jsme dodriftovali jen se zadním náhonem ve velmi slušném čase a já byl štastný, že jsme to s autem, které nebylo ve 100% kondici dotáhli do cíle. Následně jsme pokračovali spojovací etapou do maratonského bivaku. V horách, v tom nejvyšším možném místě se zablokovalo levé přední kolo. Ihned jsme zastavili a závadu rychle analyzovali. Bohužel došlo z prozatím neznámého důvodu k poškození ložiska náboje předního kola. Tento díl jsme sebou my a ani nikdo z dalších účastníků, kteří u nás zastavili, u sebe neměli. Znamenalo to jediné. Zavolat asistenci, která byla v tu chvíli od nás 600 km daleko a čekat na pomoc. Mezitím jsme demontovali náboj kola, postavili v noci stany a čekali na ranní pomoc. Kluky ze servisu jsem navigoval satelitním telefonem a odeslal jim koordináty gps, kde nás mají hledat. Dorazili za tmy nad ránem. Ve výšce 4 000 metrů vše funguje jinak. Člověk se rychle unaví a trpí velkými bolestmi hlavy a malátností. Oprava se podařila až v poledne dnešního dne a my se vydali do bivaku, s malou nadějí zda stihneme limit startu do další etapy. Bohužel to nevyšlo a brána startu pro nás zůstala uzavřena.

Mrzí mne to moc, ikdyž dobře vím, že tohle přesně je Dakar - krásný, fascinující, neúprosný a také krutý. Po loňském čtvrtém místě na Dakaru a druhém místě v Maroku, jsem cítil možnost letos v novém týmu na Dakaru uspět. Chtěl jsem do volného dne přežít s minimální ztrátou na první pětku a následně začít tahat v těžkých etapách, které mi sedí. Nestalo se bohužel. Dívám se dopředu a myslím na další event, který pokoříme.

Děkuji všem fanouškům za milé vzkazy, rodině za toleranci a partnerům za podporu.