Pouhé dva týdny po náročné Rally Bohemia se posádka Peugeotu 206 kit car postavila na start kvalitně připraveného sprintu v Pelhřimově.Hlavním úkolem celého týmu bylo odstranění drobných technických obtíží, které se projevily v závěru Bohemie a znemožňovaly plné využití výkonu rudého vozu.

„Ačkoli šlo v podstatě o banality, řešitelné výměnou drobného dílu, podařilo se je odstranit až za 5 minut dvanáct. Nové čidlo klapky bylo na svém místě, volnoběžné otáčky byly optimálně seřízeny a Karkulka byla před startem v dokonalé kondici. Když vezmeme do úvahy, že jsme navíc přidali nový bílý rychlý proužek na spodní hranu předního nárazníku a měli čerstvě vyprané kombinézy tak skutečně nebyl nejmenší důvod mírnit předstartovní optimismus,“ líčí své odhodlání Jirka Vlček.

Jak prožíval úvod soutěže druhý člen posádky, spolujezdec Zdeněk Jůrka, který právě na Pelhřimovské rally před rokem poprvé usedl do soutěžního speciálu? „Skvěle. Podařilo se mi přimět Jirku proslulého svými ospalými úvody,aby si tentokrát poctivě vymetl všechny ospalky z obou očí a dokonce s nemalým sebezapřením zkonzumoval povzbuzující nápoj.Myslím,že takhle ostře viděl startéra RZ 1 vůbec poprvé...“ popisuje atmosféru uvnitř vozu.

Fungující auto, motivovaná posádka, zdánlivě by nic nemělo bránit úspěšnému vykročení do soutěže. Ale v rally musí být pro úspěch v naprostém pořádku vše až po úplné maličkosti. Jako je třeba dokonalé dotažení víčka nádobky oleje do serva. Bez víčka není těsnosti, bez těsnosti záhy není oleje, bez oleje není funkce servořízení. A to celé náhle a v levé 6.

„Při výjezdu z lesa najednou přestalo fungovat servo a následovala pirueta zakončená v nedozrálém ječmeni. Malinko jsme tedy urychlili žně a se ztuhlým nekomunikativním řízením pokračovali k cíli vložky. Bohužel jsme při tomto výletu stihli poškodit pravý přední tlumič, takže první série tří rychlostních testů byla pro mě obrovskou posilovnou a jednou nekonečnou krizí,“ stěžuje si na nepřízeň osudu kladenský jezdec.

„Napřed sice trochu pofňukával, ale když v přeskupení časoměřička zálibně spočinula pohledem na jeho námahou zbytnělém bicepsu tak se dočista uklidnil a vypadalo to, že to snad ani nebudeme opravovat,“ hledá spolujezdec na vzniklé situaci drobná pozitiva. „Faktem je, že jsme ale soutěž začínali opět tradičně zezadu. 38. místo po první zkoušce se nezdálo být optimální výchozí pozicí.“

Cíl pro další průběh rally byl tedy jasný: Maximální posun v absolutním hodnocení,ale s přiměřenou mírou rizika,protože slušný bodový příděl ve třídě A6 vzhledem k slabší konkurenci na startu a úvodním výpadkům soupeřů byl poměrně jistý. Jak tedy probíhala stíhačka po odstranění závad?

„Jelo se mi pak opravdu dobře. Auto fungovalo bezchybně a navíc jsem nebyl svázaný zodpovědností za spolujezdce. Toho totiž přednedávnem opustila přítelkyně, a tak mu bylo v jeho trápení všechno jedno. Z rozpisu poctivě vymazal všechny brzdy v zatáčkách na jeho stranu a na trati mě popoháněl stručnými filozofickými úvahami o tom, za co život stojí, jak mu na něm záleží a jak moc to mám držet v náletech proti pevným překážkám,“ ozřejmuje Jiří tajemství posunu výsledkovou listinou. Ten se nakonec zastavil na 21. místě absolutně a 1. ve třídě A 6. O to víc mrzí probržděný retardér a následné couvání na zmoklé závěrečné RZ, kde měl podle plánu přijít poslední útok.

„Na to množství problémů to nakonec nebyl tak špatný výsledek. Jen jsme měli trošku špatné svědomí z toho posečeného ječmene. Ale podle našich zjištění Evropská unie podobné situace řeší dotačním titulem AP 257565/B písmeno e) pro případy neúrody v důsledku škod způsobených motoristickým sportem. Jen je třeba dát pozor při vyplňování žádosti a nezaměnit s AP 257565/B písmeno c) což je dotace pro případy nadúrody z důvodu nízkých škod při provozování motoristického sportu,“ hodnotí rally spolujezdec. Ale věřte mu...

„Každopádně bychom chtěli pochválit pořadatele a poděkovat za pečlivě připravenou soutěž v krásném prostředí. Mezi tak příjemné a zapálené lidi se vždycky rádi vrátíme,“ vzkazuje na Vysočinu Jiří Vlček.