Loňský rok byl pro Adama Fabriku rokem trápení. Z dvanácti startů šestkrát odstoupil. Za smolnou sezonou je potřeba udělat tlustou čáru. Pro Adama se otevírá nová kapitola, kdy dvoukolku mění za vůz s pohonem všech kol.

Ještě než představíme tvé plány do letošní sezony, ohlédněme se za loňským rokem. Jak jej hodnotíš?

„Loňský rok pro mne byl velice zajímavý a poučný ve všech věcech. Bohužel se ale nevyvíjel takovým směrem, jak jsem si na začátku roku představoval. Přesto musím konstatovat, že za zkušenosti z vozu kategorie R2 jsem neskutečně vděčný“.

V průběhu roku 2016 ses postavil na start dvanácti soutěží, ale žádný seriál nebyl ucelený. Proč takový mišmaš?

„Ano, absolvoval jsem dvanáct závodů. Tyto starty byly rozloženy do velkého českého mistráku, rallysprintu, startovali jsme také na Slovensku a na GPD Rally cupu. Žádný z těchto seriálů ovšem nebyl úplný, což je jistě škoda. Původní plán byl úplně jiný. Měl jsem absolvovat kompletní domácí velké mistrovství a některé závody sprint série, bohužel kvůli větší havárii našeho vozu těsně před začátkem sezony se situace změnila. Vůz byl velmi poškozen a my nestíhali úvodní podnik v dubnu na Šumavě. Citroëna po havárii v Hradci Králové jsme stavěli prakticky od začátku a to sebou potom neslo z nedostatku času spoustu problémů s technikou, z čehož plynuly odstoupení. To byl asi hlavní důvod, proč se nám původní záměr, kde sem chtěl startovat, rozpadl. Soustředili jsme se na vychytání problémů auta, a proto volili závody dle potřeby“.

Který ze závodů ti vyšel nejlépe a který naopak přinesl velké zklamání?

„Dobrých závodů v předchozí sezóně opravdu moc nebylo, přesto jsem neskutečně rád za každý z nich. Pokud bych měl přece jen vyzvednout jednu soutěž, byla by to asi Rally Tatry, protože to byl první velký závod, který se nám podařilo dojet s R2 do cíle a nebýt problémů s vynecháváním motoru, tak mohl být i s pěkným výsledkem.

Naopak za závod s největším zklamáním bych určitě označil domácí Barum Rally, na kterou jsme se důkladně připravovali. Šli jme do toho s Honzou Barumku si užít, ale samozřejmě se doma i ukázat a pokusit se o co nejlepší výsledek. To se na počátku závodu dařilo plnit podle našich představ. Bohužel v sobotu nás potkaly nějaké defekty a auto nemělo takový výkon, jaký by mělo mít. V neděli jsem trpěl úžehem z horka a dokonce jsem přemýšlel, že odstoupím, což jsem samozřejmě z tak krásné soutěže za žádnou cenu nechtěl! Říkal jsem si pořád, že tak náročnou soutěž musím dokončit, a že už nás nemůže nic potkat. Byl to omyl a největší zklamání přišlo na předposlední erzetě, kdy nám na startu praskla poloosa, což byl totální pocit naprosté beznaděje :-(“.

Barumka tedy patří mezi smutné závody. Odstoupení těsně před koncem závodu jistě bolí, ale určitě sis užil atmosféru?

O odstoupení ze zlínské rally jsem již hovořil. Co se atmosféry týče, odpovím asi jako každý, kdo měl možnost na této soutěži startovat. Je to neopakovatelný zážitek, který nikde jinde na soutěžích není. Když se na Zlínsku jede Barumka, tak to zajímá úplně všechny lidi, i takové, které tento sport nezajímá tak hluboce a ostatní soutěže nesledují. Tito „víkendoví“ příznivci rally se na tuto soutěž jdou podívat už jen skrz atmosféru, která panuje nejenom okolo tratí, ale závodem žije celé Zlínsko“.

Poslední dotaz týkajících se tvých předchozích sezon je nasměrován k technice. Honda, Renault a Citroën, proč tady ta rošáda a jak auta fungovaly?

„Honda Civic Vti byla první auto, se kterým jsem začal závodit. Pro tento vůz jsem se rozhodl, protože jsem tuhle techniku dobře znal a bylo a je to to nejlepší auto pro začínající závodění. Nikdy na Hondu nedám dopustit. Postupem času mne samozřejmě lákalo postoupit dál, což se později ukázalo jako ne zrovna nejlepší volba. Po Hondě přišel Renault Clio Sport, což je auto o stupínek vyšší třídy. Vůz sice disponoval bezsynchronní převodovkou a větším výkonem, ale trpěl nespolehlivostí. Proto jsme se po chvíli vrátili na pár závodů zpátky k osvědčené Hondě. Minulý rok přišlo na řadu vysněné auto z kategorie R2 - „áčko“. I přes naše trable to bylo krásné závodění. Citroën C2 R2 MAX měl však jednu nevýhodu, na moderní Peugeoty už nestačil“.

Dost bylo vzpomínání. Pro letošní sezónu chystáš další zlom ve tvé kariéře…

„Na konci roku jsme s našimi partnery řešili otázku, co dál a jakým směrem jít. Byly v podstatě dvě varianty. Buď jít s davem a pokračovat v nastavené trendu 208 R2, nebo si pořídit silnější R3. Nakonec se nekonala ani jedna z těchto možností. Díky parterům, kterým bych chtěl tímto velmi poděkovat, se nám podařilo pořídit Mitsubishi Lancer Evo IX. Tento vůz jsme zakoupili z týmu syna slavného maďarského jezdce Attily Ferjáncze. Sezóna 2017 pro nás bude po mnoha stránkách nová. Nebude to jenom o učení se s novým vozem, a proto pojedeme závody z počátku bez velkých ambicí na výsledek. V polovině roku budeme moct hodnotit a já věřím, že smůlu v podobě odstoupení jsme si vloni vybrali na několik sezon dopředu. Další změnou v týmu bude příchod staronového spolujezdce Martina Fabiána, který má s velkými auty bohaté zkušenosti. Zde bych chtěl poděkovat Honzovi Kubalovi za spolupráci nejen v loňském roce, určitě nebyla poslední “.

V čem pojedeš, už víme. Otázka zní, kde tě uvidíme?

„Když velké auto, tak i smělé plány. Letošní sezonu otevřeme ve Valašském Meziříčí na konci března při Valašské rally. Dále bychom chtěli absolvovat kompletní velký mistrák a jako bonus přidáme domácí sprinty“.