Přestože se obě domácí dvojice, Jakeš – Machů a Březík – Omelka, připravovaly na svoji oblíbenou soutěž velmi důkladně, až samotná soutěž měla ukázat jejich konkurenceschopnost v porovnání s dalšími 29 vozy kategorie R5. Při nabité startovní listině v čele s Janem Kopeckým, Rusem Lukjaňukem, hvězdným Španělem Sordem a dalšími předními jezdci evropského šampionátu se mohlo zdát předstartovní prohlášení Mirka Jakeše, že chce bojovat o první pětku, možná až příliš sebevědomé. Samotný průběh soutěže však ukázal, že 28letý jezdec správně předvídal schopnosti posádky i vozu.

Něco málo už naznačil sedmý nejrychlejší čas na páteční dopolední kvalifikaci. „A to jsem si ještě ve zmatku před startem nevšimnul, že nemám zapnuté ALS na nejvyšší stupeň. Další drobnou chybu jsem udělal těsně před cílem, jinak by z toho byl čas někde mezi první trojkou,“ glosoval Mirek úvodní kvalifikaci.

Samotná soutěž začala tradičně městskou zkouškou před desetitisíci skvělých fanoušků a Jakeš s Březíkem se pak jako správná týmová dvojka hned na úvod seřadili za sebou na osmou a devátou pozici. Hned po druhé sobotní zkoušce (RZ3 Semetín) se však jejich pořadí v absolutní klasifikaci zásadně lišila. Zatímco Jakeš s Machů postoupili už na šestou příčku, Březíka s Omelkou čekal po defektu pravé přední pneumatiky pád na 85. místo. „Asi tuším, kde se to stalo, někde cca kilometr po startu. Být to zadní pneumatika, tak zkusím vložku dojet, ale předek jsme museli vyměnit a zaplatili za to čtyři a půl minutami. Jen škoda, že nám to trvalo tak dlouho. Jednak jsme jeli chvíli po defektu a hledali vhodné místo na výměnu, a pak také před soutěží ani nebyl čas na to víc potrénovat samotné přezouvání,“ litoval Martin Březík.

V polovině sobotního dne už šel Jakeš před Mareše na páté místo a po sekundách stahoval Sorda, aby mu po sobotě chybělo na továrního jezdce týmu Hyundai ještě 10,5 sekundy. I Březík zajížděl rychlé časy a sobotní etapu zakončil na 13. místě v rámci MČR (23. absolutně) s nadějí na první desítku české klasifikace.

Také neděle se nesla ve znamení proměnlivého počasí a správná volba pneumatik měla podstatný vliv na konečný výsledek. Bohužel, po posunu o dalších šest příček dopředu museli odstoupit Březík s Omelkou. „Že jsme udělali v sobotu gumu, to ještě beru, problémy měli ostatně i jiní. Ale chyba na domácí erzetě mě opravdu mrzí. Vždyť bydlím nedaleko v Lukově a tím místem ve sjezdu do Vlčkové jsem jel už minimálně stokrát. Je tam malá terénní vlna a ta nás hodila na strom. Odnesl to pravý zadek vozu a s ohnutým ramenem se nedalo pokračovat. Každopádně až do té doby byl pocit z jízdy opravdu výborný, Fabie R5 je úžasné auto. Také ze spolupráce s Jardou Vančíkem jsem maximálně spokojený,“ hledal zkušený 52letý jezdec pozitiva ze závodu.

V tu chvíli ale už vrcholil boj o pódiová umístění a napínavý souboj spolu sváděla právě trojice Gryazin, Sordo a Jakeš. Mirek s Petrem se sice po první nedělní sekci přiblížili ke Gryazinovi, naopak ale ztratili pár vteřin na Sorda, když důvodem byl druhý defekt v průběhu soutěže. „Stalo se nám to někde na výjezdu z diváckého místa pod malenovickým hradem. Pneumatika se naštěstí svlékla až těsně před cílem, i tak jsme ztratili minimálně 10-12 sekund,“ řekl později Mirek.

Ani v tu chvíli letos nově vytvořená posádka nezabalila souboj o třetí místo a do dramatické poslední RZ vstupovala s mankem rovných 9 sekund na Sorda. „Před startem poslední erzety jsme se s Mirkem vůbec nebavili o taktice, jestli útočit, nebo se spokojit s pátým místem. Jen jsme se na sebe podívali a bylo nám v tu chvíli oběma jasné, že se chceme porvat o bednu. V autě nastala ta správná konstelace a mám pocit, že v daný okamžik za daných podmínek a na daných pneumatikách se určitě nedalo zajet víc. Na jednu stranu nás samozřejmě pouhé tři desetiny sekundy na Sorda mrzí. Na stranu druhou se musíme podívat, kolik cenných skalpů jsme naopak získali. Před námi zůstala jen hvězdná trojka Kopecký, Lukjaňuk a Sordo, přitom v závěru jsme ze sebe vyždímali naprosté maximum. Vždyť nebýt defektu, vyhráli bychom absolutně celou druhou etapu! Věřím, že i fanoušci si naši jízdu užili a že onboard z poslední erzety stojí opravdu za podívání,“ těšil se z konečného výsledku Petr Machů.

A převažovala v cíli u Mirka Jakeše víc radost, nebo naopak zklamání z těsné prohry se Sordem? „Ani jedno, ani druhé. Na jednu stranu to beru tak, že pokud by se sečetly ztráty z obou defektů i vlastní chyby, tak by to dělalo nějakých 40 sekund a my se pohybovali ve výsledcích někde jinde. Jenže to bych zase mohl v tu chvíli bojovat někde o první či druhé místo a začít bláznit, no a to by taky nemuselo dobře dopadnout. Beru to tak, že se nám s Petrem podařil dobrý závod i výsledek. Jsem nadšený, jak špičkově fungovala technika, za což patří poděkování všem mechanikům Vančík Motorsport i Jardovi Vančíkovi samotnému. Jeli jsme první závod s Fabií R5, poprvé benzín MOL Racing Fuel, výborně fungovaly i pneumatiky Hankook. A že nám na Daniho v cíli něco málo chybělo? Nic se neděje, třeba přijede i za rok a my se mu pokusíme těsnou porážku vrátit,“ usmívá se Mirek.