Od našeho posledního startu uběhlo dlouhých šest neděl a většina soupeřů si mezitím zazávodila na Barumce. Koneckonců i „naše“ devítka se tam velmi úspěšně zúčastnila a dovezla Romana Krestu do cíle nejrychleji. Pro nás bylo jeho umístění samozřejmě výzvou a byli bychom opravdu jen neradi dopadli jinak, než on.

Před startem jsme měli spočteny všechny varianty vývoje šampionátu, ale nechtěli jsme se dostat do situace, kdy bychom museli jet pod tlakem soupeřů, v čele s Vl. Barvíkem. Proto jsme do toho šli naplno od první RZ, kterou jsme vyhráli a která nám dala klid do celého dne. Druhá zkouška nám sedla nejlépe, a ta nám vlastně zajistila vítězství, protože i když jsme na některé jiné byli poraženi, na této druhé jsme zase vždy poodjeli a v klidu jsme si tak dojeli pro tak důležité vítězství.

Domácí Jirka Volf, který nás pěkně proháněl a v jednu chvíli byl za námi jen asi o 3 vteřiny, nás však neohrožoval na celkovém výsledku šampionátu, a tak jsme se po odstoupení Vládi Barvíka věnovali jen kráse tohoto sportu a jeli pro radost svou i diváků.

Vyškov nám tedy dal titul a nezbývá, než poděkovat pořadatelům za pěknou trať a milé prostředí, které je tady již tradicí.

S naší Miluškou, jak kluci mechanici pojmenovali již při prvním kontaktu naši EVO VII, jel Petr Hozák. Lidé si ho s námi často pletli, nejen pro podobné auto, ale i pro to, že jeho průjezdy byly stejná krevní skupina, jako ty naše. Defekt na poslední RZ nesmazal jinak velmi dobrý dojem z jejich vystoupení a myslím, že by v příští sezóně mohli také ukázat, že jízda smykem neznamená pomalu.

Manželé Mandíkovi při svém čtvrtém letošním startu vyhráli již potřetí za sebou dieselovou třídu se svou Fabií, když o skalp připravili Karla Dawsona. V boji o titul D9 jim na posledních dvou závodech budeme strašně držet palce. Moc by si ho zasloužili.

Za necelý měsíc se pojede v Hradci Královém a my tam nebudeme chybět. Doufám, že se přijedete podívat, abychom tam nejeli jen pro své potěšení. Tak ahoj v Hradci na pěkných technických tratích.