O třetím prázdninovém víkendu se v malé obci Žákovice na Přerovsku odehrál další ročník stále populárnější automobilové orientační soutěže BOAS Záhoří.

Kromě extrémních teplot čekala na rekordně početné startovní pole také doposud nejnáročnější trať navigační sekce. Startovní listina se měnila do poslední chvíle a přes několik omluvenek, které zamrzely (Tomáš Uher, Filip Ocelka), se na start postavilo šestnáct posádek v hlavním poli a dvě s nákladními teréňáky.

S jedničkou nastoupili na start obhájci loňského prvenství Martin Chajda s Tomášem Svobodou, kteří vyměnili rodinný kombík Škoda Octavia za vůz Hyundai i30 stejné kategorie. Loni tato posádka v navigaci excelovala a Tomáš Svoboda během uplynulého roku nasbíral řadu zkušenosti coby mitfára v rallyovém ČMPR. Nebyl tedy důvod nepasovat tuto brněnsko-olomouckou dvojici do role favoritů soutěže. Dvojku na dveřích vezl Ondra Bija ke kterému se po roční pauze vrátil osvědčený parťák Michal Knedla. Kluci dali přípravě na soutěž opravdu hodně a ambice uzmout si pro sebe letošní výhru byly nemalé. S trojkou nastoupil loni bronzový Kuba Hofbauer, tentokrát s 'jedničkovou' Oktávkou osazenou Haldex čtyřikrátčtverkou a mitfárou Petrem Taušem. Jejich loňský pick-up dostal k dispozici týmový kolega Martin Ptáček, navigovaný kolegou redakčním a tím nebyl nikdo jiný než Petr Linhart, kterého ale celá rallyová Evropa zná pod přezdívkou Pluto. I oni patřili mezi devět posádek, které do Záhoří přijely poprvé a byla pro ně 'dovypsána' zvláštní kategorie.

Vítěz z roku 2021 Pavel Zátorský tentokrát usednul na místo spolujezdce, a to do vozu Hyundai i20 svého 'německého' příbuzného Ondřeje 'André' Blahy. Největším tahákem byla nepochybně účast rodinné dvojice Urbanů, která už roky baví diváky svou atraktivní jízdou se škodováckým zadohrabem. Do Záhoří však přijeli pobavit především sebe a okolí, což se jim beze zbytku podařilo. Dalším 'úlovkem' organizátorů byla účast rychlého rallyového pilota pohárového Opelu Dominika Jakeše se zkušeným spolujezdcem Víťou Baďurou. Potěšující byl návrat účastníků pilotního ročníku. Přijeli manželé Slozskovi s rodinným Passatem a Filip Randýsek s Richardem Křenkem se Škodou Fabia ve svérázné úpravě Kosmiq W(r)C. S výborně připraveným 'historikem' dorazil pamětník původních boasek Milivoj Novák, navigovaný synem Honzou. Jejich Favorit patřil k největším ozdobám startovního pole. Tou opravdu největší ozdobou se ale nepochybně stal 'Bochníček' UAZ 2206, se kterým přes půl republiky přicestovali Daniel Vltavský s Pavlínou Vacátkovou. Ti se přihlásili na poslední chvíli a naprosto netušíc, o co na moravské půdě půjde, brali už samotnou účast jako výzvu. Startovní pole okořenili také nováčci Tomáš Bartošek/Dan Klein s Fabií a Václav Venglář/Lukáš Křenek s atraktivním Lancerem EVO VIII. Oba piloti mají zkušenosti s rallyovým 'předjezdcováním', mohli tedy svými výkony překvapit. Do úplného výčtu ještě doplňme pravidelnou účastnici dámského poháru Pavlu Mikulíkovou tentokrát s 'novickou' Zdeňkou Ponížilovou, Martina Klímu s Jaroslavem Molkem s překvapivě jediným moderním SUV Seat Ateca a dlouho přemlouvaného Radka Plesníka s Pavlem Titzem.

Mezi terénními náklaďáky to ještě v sobotu ráno vypadalo na účast jediného vozu. Obhájce vítězství Michal Nedbal s Pragou V3S tentokrát posadil do kabiny svého bratra a obvyklého rallyového parťáka, Jirku. Přihlášená byla ještě jedna posádka, ale o té nikdo nic nevěděl, takže se čekalo kdo a jestli vůbec se nakonec objeví. Napětí ustoupilo, když doslova v poslední chvíli dorazil do centra soutěže obvyklý podezřelý Miroslav Semenec, který se zřejmě z taktických důvodů přihlásil pod pseudonymem Antonín Chytil. Do své V3S také posadil sourozence, konkrétně sestru Petru.

Program soutěže zahájily páteční přejímky a rozprava s posádkami.Ty měly také příležitost vyzkoušet si střelbu, výměnu kola nebo si projet trať jízdy zručnosti včetně obávaného couvání do garáže. Nově organizátoři připravili tzv. navigační shakedown, což byl 12km úsek, který soutěžící projížděli podle textového itineráře. Zejména noví účastníci tuto novinku ocenili a získali alespoň malou představu o tom, co je v 'ostrém' závodě čeká.

V sobotu ráno bylo jisté jen to, že náročnost soutěže ještě zvýší mimořádně horké počasí. Úvodní tři disciplíny dovednostní sekce probíhaly souběžně a každá z nich poznala jiného vítěze. V testu z dopravních předpisů zvítězili Bija s Knedlou, když jako jediní vyplnili bez chyby. Bohužel je na místě uvést, že rovná polovina soutěžících by v 'reálu' odešla bez řidičáku.Ve střelbě překvapili soupeře i sami sebe nováčci Klíma s Molkem, když o jediný bod porazili perfektně připravené favority Biju s Knedlou. Výměna kola se mezi disciplíny vrátila po roční pauze a i zde zvítězili nováčci, konkrétně Bartošek s Kleinem.Není divu během pátečních tréninků si výměnu kola zkusil řidič sám a jeho čas by stačil na dobré umístnění i proti některým dvojicím soupeřů. I v této disciplíně se projevila pečlivá příprava favoritů, když Bija s Knedlou skončili o pouhou vteřinu druzí. Posledním kláním v dovednostní sekci byla jízda zručnosti. Výkonovou převahu svého přeplňovaného dvoulitru tu využil Václav Venglář, když i přes zaváhání a zhasnutý motor v jednom z retardérů, zvítězil v novém traťovém rekordu. Druhý dojel Tomáš Bartošek s mnohem slabším vozem a skvělé třetí místo po loňsku zopakovala domácí Pavla Mikulíková. Kdo naopak hodně ztratil, byl Kuba Hofbauer, který sice trať prolétl nejrychleji, ale rozražený retardér a následná minuta penalizce ho stály vítězství a to nejen v rámci disciplíny. Po dovednostní sekci tak vedli jedni z hlavních favoritů Bija a Knedla před Randýskem s Křenkem a nejlepšími z nováčků Bartoškem a Kleinem. Obhájci prvenství drželi pátou pozici, další z adeptů na pódium, Hofbauer s Taušem z týmu Cajq byli devátí, zatímco jejich týmoví kolegové Ptáček s Plutem se v tuto chvíli drželi na zdánlivě beznadějném posledním místě.

Duel mezi terénními náklaďáky vedl po dopoledni Miroslav Semenec, když bratři Nedbalové zaváhali v jízdě zručnosti na zcela nové trati. Zbořená garáž a následná penalizace je tentokrát pasovala do role lovců a do navigační sekce vyráželi s více než dvousetbodovým mankem. Do té startovaly V3S po obědové pauze jako první a čekala na ně čtyřicetikilometrová trať s pořádnou porcí nezpevněných úseků a okořeněná atraktivním brodem u obce Všechovice. Petra Krečmerová si i přes absenci zkušeností poradila s šipkovým itinerářem a dovedla svého bratra Miroslava Semence do cíle navigační sekce, a dokonce o minutu před ideálním časem. To sourozeneckou dvojici sice stálo šedesátibodovou penalizaci, ale na jejich suverénní výhře už to nemohlo nic změnit. Co by za pouhou penalizaci dal Michal Nedbal. Ten si letos svůj kalich hořkosti vypil až do dna, když v jednom náročném místě trati došlo ke střetu jeho 'zahrádky' s volně rostoucí vegetací a divočina bohužel zvítězila. Místo stíhání soupeře tak přišlo na řadu sbírání trosek a na obhajobu vítězství už v tu chvíli ani nebyly myšlenky. Ředitel soutěže po soutěži přislíbil výpomoc s opravou a pro další ročníky větší zohlednění výšky terénních vozů. Snad se tedy s Michalem a jeho ventrou uvidíme i příště.

S malou prodlevou po dvojici 'trucků' vyrazily na svou 74km dlouhou trať navigační sekce i posádky hlavního pole. Ty startovaly podle umístnění v dovednostní sekci, ale v obráceném pořadí. Lídři Bija s Knedlou tedy vyráželi jako poslední. Trasa se dvěma úseky podle textového itineráře ale očekávaně prověřila schopnosti soutěžících a na fotografické stanoviště už zhruba ve čtvrtině kilometráže přijížděly posádky zcela sporadicky a v úplně jiném pořadí, než v jakém odstartovaly. Na zmíněném místě čekalo na soutěžící atraktivní přebrodění potoka, které ještě všechny dvojice zvládly. Některé však už s velkou časovou ztrátou způsobenou blouděním v ulicích Bystřice pod Hostýnem. Mezi ně patřila i rodinná posádka Urbanů, která se po dalším navigačním zaváhaní rozhodla své účinkování v Záhoří ukončit a zapsala se tak do historie BOASky jako vůbec první odstoupená posádka. Tuto skutečnost ale přijali a oznámili s humorem sobě vlastním a do budoucna s nimi soupeři i organizátoři mají počítat. Na 'mezičase' mezi první a druhou motanicí podle textového itineráře už bylo zřejmé, že se schyluje k senzaci. Jako první a na dlouhou dobu jediní zde dorazili Martin Ptáček s Petrem Linhartem a v danou chvíli ztráceli jen velmi málo k ideálnímu času. Velmi dobře oproti soupeřům na tom byl i jejich týmový kolega Hofbauer. Tou dobou už bohužel ztratili hodně času favorité Bija s Knedlou, které postihnul defekt předního kola. Paradoxně k němu došlo nedlouho po výjezdu z nejrozbitějšího úseku celé tratě. Výměna kola je připravila o několik cenných minut a tak trochu i o motivaci do dalšího boje. Na BOASce je ale potřeba zabojovat až do cíle.

Do něj dorazili jako první Martin Ptáček s Petrem Linhartem. Jejich ztráta na ideální čas činila pouhých jedenáct minut, což by v loňském ročníku stačilo na jasnou výhru. K tomu připojili i bezchybný zápis kontrolních bodů a z outsiderů se rázem stali hlavními adepty na výhru. Zbývalo jen čekat, jak se bude dařit soupeřům, resp. jak moc bude pro výsledek důležitá ztráta z nevydařeného dopoledne. S druhou nejmenší 'sekerou' dorazili jejich týmoví kolegové Hofbauer s Taušem. I oni s bezchybným zápisem, nicméně už s pětadvacetiminutovou ztrátou. Třetí místo v navigační sekci nakonec 'utrpěli' Bija s Knedlou. Po defektu přidali ještě několik zaváhání v navigaci, čekali na železničním přejezdu a hlavně špatně zapsali jeden kontrolní bod. Pro spoustu soupeřů by to byl výborný výsledek, ambice Ondry s Michalem ale mířily vysoko a tak v cíli měřeného úseku převládalo zklamání. Trať čtvrté boasky nakonec kromě Urbanů zdolaly všechny posádky, časové ztráty už se ale počítaly na desítky minut a bezchybný zápis odevzdala kromě Cajq týmu už pouze jediná dvojice. Mezi hlavní poražené patřili bezesporu obhájci prvenství Chajda se Svobodou. Od začátku kupili navigační chyby a do cíle se nakonec protrápili s bezmála stominutovou ztrátou. Museli tak skousnout porážku i od dámské posádky a řady nováčků bez zkušeností. Zvláštní uznání patří posádce sovětského stroje UAZ 2206. Přijeli s naprosto nulovými znalostmi a zkušenostmi, na trati jim málem došel benzín a přesto se ani s dvouapůlhodinovou ztrátou nevzdali a trať projeli celou.

Po návratu posádek do Žákovic nastal čas pro přepočítání celkových výsledků, nejnapínavější to bylo v souboji o první místo, kdy se čekalo nakolik se excelentním výkonem v navigaci podařilo 'béčku' Cajq týmu smazat ztrátu z dopoledne. Opět se ale ukázalo, že výsledek z navigační sekce je v boji o celkové prvenství zcela zásadní a vítězi čtvrtého ročníku BOAS Záhoří se překvapivě, ale zcela zaslouženě stali inženýr Martin Ptáček s doktorem Petrem Linhartem. Kombinace řidiče umějícího využít ližiny pod motorem a brilantního 'IT mozku' na pozici navigátora se ukázala být ideální. Jen pro úplnost dodejme, že tento tandem vyhrál i kategorii MPV a cenu pro nováčky roku. Druzí skončili jejich týmoví parťáci Jakub Hofbauer a Petr Tauš s pětadvacetibodovou ztrátou. Kubu může mrzet rozražený retardér z dopoledne, bez něj by si výhru odvážel on. Mrzení provázelo také posádku na třetím místě. Ondra Bija s Michalem Knedlou mohli litovat onoho špatně zapsaného kontrolního bodu. Bez něj by vyhráli i na poloprázdném rezervním kole. Bramboru si ze Žákovic odváželi ve svém Kosmiqu Filip Randýsek s Richardem Křenkem. Skvěle si vedli i Slozskovi, kteří se svým rodinným klenotem skončili v těsném závěsu. Dámský pohár si už počtvrté odvezla Pavla Mikulíková, letos konečně spokojená i se svým celkovým osmým umístněním. Historiky vyhráli Novákovi na Favoritu, SUV Klíma s Molkem, kteří také měnili kolo při navigační sekci. Cenu pro veteránské vozy si odvezli Daniel Vltavský a Pavlína Vacátková se svým Bochníčkem.

Letošní BOASka opět dokonale prověřila všechny posádky, i kvůli vysokým teplotám opět posunula laťku náročnosti o pořádný kus výš a v tomto ohledu ji bude jen velmi těžké překonat.

Ředitel soutěže Jan Mikulík k tomu dodává: „Děkuji všem posádkám, které k nám zavítaly za bezproblémový průběh a výbornou atmosféru během závodu. Věříme, že vás čtvrtá BOAS-ka i přes svou obtížnost bavila a doufám, že se v Žákovicích napřesrok sejdeme v minimálně ve stejně hojném počtu! Chtěl bych taky pochválit můj organizační tým, který tvoří hlavně Martin Pešl. Takže pochvala jde hlavně jemu, ale i všem ostatním co nám letos pomáhali s organizací. Za organizační tým slibuju, že se budeme snažit úroveň naší soutěže neustále zvyšovat, minimálně o stejný kus, o jaký každoročně roste zájem o účast v našem podniku. Již teď máme termín první schůze k příštímu ročníku a můžu říct,že zajímavých nápadů jak naši soutěž ještě vylepšit máme hodně.“

Kompletní informace ke IV. Rallyedesign BOAS Záhoří