Jen pár dnů po Barum rally, kdy dvěstěšestka, startující výjimečně ve žlutomodrém designu, byla k poznání snad jen po zvuku a za volantem místo Jirky Vlčka seděl Antonín Matys, se kladenský tým vydal bojovat o sprinterské body do Vyškova. Již v obvyklých barvách a s pravidelným spolujezdcem Zdeňkem Jůrkou se Jiří Vlček vydal vstříc vyškovským tratím. Jaké byly ambice?

„Ty nejvyšší. Na Barumce, kde bylo auto pronajato, jsem se byl podívat jako divák. A to, jakou ohromnou pilu jeli s dvěstěšestkami oba jezdci španělského týmu mě skutečně ohromilo! Je sice pravda, že jejich vozy jsou poslední specifikací kitu a že tým i mimo rámec Peugeot Sport auto dále vyvíjí a udržuje konkurenceschopným, ale styl jakým jej vedl zvláště Bouffier byl úžasný. Podrobili jsme to se Zdeňkem důkladné analýze na základě které jsme došli k závěru, že za tím nutně stojí francouzský životní styl a před Vyškovem jsme proto provedli pár zásadních opatření,“ uvádí pilot známé Karkulky.

„Původní záměr psát rozpis ve francouzštině jsme museli bohužel opustit. Dokázali jsme se totiž naučit počítat pouze do čtyř, což by nás sice při našem desítkovém rozpisu výrazně zrychlilo, ale určitě jen na úkor spolehlivosti. Prostě do první pětky...,“ líčí úskalí zvolené cesty spolujezdec. „Nakonec jsme tedy mechanikům dokoupili pár nových francouzáků, drobně změnili na týden před startem návyky manželky a přítelkyně a především zásadním způsobem změnili jídelníček směrem k vybraným vínům a lehké francouzské kuchyni. Se surovinami jsem neměl problém. Bydlím totiž nedaleko rybníka,“ dodává pilot. „A to jejich věčné kvákání se stejně už nedalo poslouchat...“

Vyškovská trať posádky zavedla do zámeckého parku, vojenského prostoru a snad většiny JZD v okolí Vyškova. „Některé rozbité úseky v zemědělských areálech sice pro dvoukolky moc vhodné nebyly, ale jinak se mi trať líbila. Bylo ale jasné, že v těchto místech a na lesním šotolinovém úseku třetí a šesté RZ dostaneme něco naděleno. Otázkou bylo, zda to jinde dokážeme zase najet,“ hodnotil před startem šance jezdec.

Po poměrně klidné první rundě tří RZ, kdy posádka figurovala na 20. pozici absolutně, přišlo na páté rychlostní zkoušce největší zakolísání. „RZ byla před naším startem na zhruba 15 minut přerušena a nám stihly vystydnout gumy. Takže už po nějakých 800 m se v levé pětce zadek auta rozhodl opustit úzkou asfaltku lemovanou hustými keři. Pár jsme jich ulámali, odložili tam zadní nárazník,ale naštěstí nepotkali žádný mohutnější kmen a pokračovali dál. A následná snaha dohnat ztracený čas přinesla záhy své ovoce v podobě autokrosové vložky při výletu do pole… Ale opravdu jsme v tu chvíli netušili, jak moc nás ztracené vteřinky budou na konci soutěže mrzet.“

V servisu před posledními dvěma rychlostními testy totiž posádka ztrácela na nejbližšího soupeře ve třídě A6 Milana Kneifela 9,9 sekundy. Dal se tedy čekat pěkný souboj a bylo jasné, že bojovník Kneifel nebude svou kůži chtít dát zadarmo. „Zpočátku jsem příliš nedoufal. Ale vlk je přece šelma honící! Zdeněk mi navíc za smazání náskoku slíbil dvojitý, mírně krvavý biftek, takže se nám na předposlední zkoušce povedlo z náskoku soupeře 4,4 sec ukrojit,“ líčí Jiří bojovnou náladu v rudém voze v závěru soutěže. „Dělali jsme pro úspěch opravdu všechno,“ dodává spolujezdec. „Dokonce jsem na startu poslední RZ ještě přihodil dvojité vejce, cibulky a velký jahodový shake (jen tomu, kdo Jiřího nezná, může tato kombinace připadat mírně řečeno zvláštní). Bojovali jsme, atmosféra v autě byla skvělá, jen stěží jsme hledali místa, kde bychom ještě získali ony dvě vteřinky, které nám v konečném účtování ke 3. místu v A6 scházely. Zbývá jen ocenit výkon Milana Kneifela a pogratulovat. Museli jet báječně!“ oceňuje výkon soupeře.

Vyškovská soutěž skončila vedle 4. místa ve třídě A6 také 12. místem v absolutní klasifikaci a stala se pokračováním výjimečné bilance – posádka Vlček–Jůrka zatím dokončila každou soutěž, do které společně odstartovala. Byly vůbec ve Vyškově okamžiky, které hrozily odstoupením? „Jednou to bylo opravdu o fous! Na startu 3. a 6. RZ totiž seděla tak neuvěřitelně rostlá dívka, u které i české „krev a mlíko“ kulhalo za realitou. A když nám na naše posunkování, které s koncentrací před startem nemělo moc společného, ostýchavě předvedla pár vyzývavých póz tak jsme měli namále. Zdeněk tvrdil, že jasně cítí defekt všech čtyř kol a chtěl odevzdat jízdní výkaz a já mu při nejlepší vůli nedokázal oponovat. Jen stěží jsme zmobilizovali poslední zbytky sil a zodpovědnosti ke sponzorům. Lepší místo k odstoupení si skutečně nešlo představit...,“ popisuje Jiří nelehký úděl soutěžního jezdce.

Pěkná trať, ochotní pořadatelé a příjemná panoramata při pohledu ze soutěžního vozu jsou určitě jen několika z mnoha důvodů, proč si i příští rok kladenský tým nenechá vyškovskou soutěž ujít. A co závěr letošní sezóny? „Rádi bychom absolvovali Příbram, kam to z Kladna máme my i fanoušci přece jen kousek. A pak nás čeká určitě boj o pozice ve sprinterském šampionátu v Hradci. Už se těšíme na další těsné souboje. Snad se tentokrát budeme víc smát my...,“ věří posádka v přízeň štěstěny.