Asi tak nějak by zněl nadpis bulvárních deníků po finále prestižní třídy kategorie vozů WRC v němž se utkal Leoš Flídr s Janem Kopeckým. Oba jsou totiž z okresu Rychnov nad Kněžnou. Leoš ze Solnice a Honza z Kostelce nad Orlicí. Ovšem jak známo, bulvár není příliš motoristickému sportu nakloněn a snad se ani do tohoto krásného sportu nehodí. Asi buďme rádi.. Toliko úvodem tradičního týmového článku SVC Náchod Motorsport. Dále už seriózně.

Do Sosnové jsme se všichni těšili. Na tamním okruhu Leoš v podstatě „udělal“ jeden ze svých prvních obrovských úspěchů za volantem vozu WRC a to když vloni o nárazník porazil Štěpána Vojtěcha. Letos ale bylo vše jinak.

„Minulý rok jsem mohl s kýmkoli prohrát a nevadilo by mi to. Jel jsem bez jakéhokoli tlaku. Letos, po první wrc sezoně jsem například do souboje s ing. Pospíšilem šel jako jasný favorit a s touto pozicí jsem se musel vyrovnat,“ říká Leoš a pokračuje: „A taky jsem si moc přál, aby konečně Fabia Karla Trněného fungovala a mohli jsme si to rozdat na trati.“

To ale předbíháme. V pátek byl na pořadu doprovodný program a nám bylo ctí svést naše sponzory. Zároveň se jízdy se sponzory staly malým testem nastavení naší Octavie. Zpočátku nepanovala se setupem vozu spokojenost, ale jako poněkolikáté v sezoně tým Věroslava Cvrčka všechny problémy vyřešil ku spokojenosti.

„Sosnová je velmi specifický okruh. Letos to navíc hodně klouzalo. Změnili jsme mapy diferenciálů a trefili jsme se. V souboji s Karlem a později ve finále s Honzou Kopeckým fungovalo auto dle mých představ,“ popisuje konečné nastavení sám jezdec.

A jak probíhaly jednotlivé jízdy? V první jízdě s ing. Pospíšilem si Leoš připsal povinné vítězství a čekal ho souboj s Karlem Trněným.

„Karlovy Fabie jsem se obával. Je o generaci mladším vozem a pro úzké silnice v Sosnové je jako stvořená. A pokud Karel najde správný rytmus, je zároveň velmi rychlý,“ popisoval své pocity po závodě pilot.

V prestižním souboji, který jakoby kopíroval souboje z uplynulé sezony, zavládlo v našem týmu nadšení. Leoš přesvědčivě vyhrál a všichni jsme byli rádi, že naše přání před Sosnovou dostalo pevné obrysy. Na Leoše čekal už pouze souboj s Honzou Kopeckým, ve kterém nebylo co ztratit. V podstatě celý tým k finále přistupoval tak, jak jsem popsal v předešlé větě. A vyjádření ´v postatě celý tým´ se nevztahoval pouze na jednoho člena týmu. Hádejte na koho? Kdo hádá, že na Leoše, má pravdu! Leoš se prostě nevzdává..

„Do finále jsem šel s cílem, že neprodám svou kůži snadno,“ řekl po závodě Leoš. Od startu šel překvapivě do čela a i když začínal na rychlejší šotolině, po první čtvrtině dokonce o pár desítek metrů vedl! V další části Honza Kopecký ovšem potvrdil svoji výkonnost a připsal si páté vítězství v řadě. K průběhu finále Leoš říká:

„Vsadil jsem vše na precizní rychlou stopu a snažil jsem se dostat Honzu po prvním kole pod tlak. Sázel jsem na to, že by mohl na šotolině vyrobit chybu. To byla má jediná šance. Honza ale jel ´to svoje´ a zaslouženě vyhrál. Mě těší, že to bylo o pouhých 3,5 vteřiny, což je na takto technické trati na 5 km pro mě velkým úspěchem. S druhým místem jsem nadmíru spokojený.“