Robert Vodička a Pavel Dobiš se na IQ Jänner Rallye objevili na startu soutěže MMČR po několikaměsíční pauze. Naposledy jsme je viděli v uplynulé sezóně na Rallye Český Krumlov. Tam premiérově startovali se žlutou příluckou felicií a bojovali až do poslední rychlostní zkoušky o třetí místo ve třídě A5. Jejich snahu však zakončila havárie.

Proč ta pauza?

Robert: „Po Rallye Český Krumlov 2006 jsem měl ještě finance na Rallye Bohemia. Ty ale bohužel musely jít na opravu auta po havárii. Moc mne to mrzelo, protože Bohemka je jedinou soutěží MMČR u nás, na které jsem ještě nestartoval. Některé její erzety však znám z Rallye Liberec. Závodnickou pauzu jsem ale vyplnil i příjemně. V létě jsme si s kamarády udělali výpravu na Deutschland a odtud rovnou do Finska. Cestou zpět byla ještě zastávka na Barum rallye, takže za nějakých sedmnáct dní jsem stihl navštívit dvě soutěže MS a Barumku, což byl docela zážitek. Ve Finsku jsem byl podruhé a mohu ho všem doporučit. Pro zajímavost, (četl jsem nějaké příspěvky do fóra na eWRC) my jsme jeli Mercedesem VITO přes Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko do Talinu, dále trajektem do Helsinek a nakonec 300 km do Jyväskylä. Vezli jsme si sebou stany, jídlo a zásoby pití (slivka..), protože jsme spali na rychlostních zkouškách v lesích. Celá cesta nás s trajektem, naftou, jídlem i pitím vyšla bez rallypasu na 6200,-korun na osobu. Rallypass stál 50,- eur. Já to měl o 120,- eur dražší za rychlou jízdu (tam jsou přísní...). V autě nás jelo pět.“

A co letošní sezóna?

Robert:„Absolvovali jsme Jänner, v plánu je Šumava a pak se uvidí dle financí. V létě bych chtěl asi opět zavítat do Finska, možná na Sardinii.“

A nyní k Jänneru:

Robert: „Co k této soutěži říci. Již jsem četl některé tiskové zprávy, kde se posádky zmiňovaly o startovních číslech. Já byl také moc překvapený, když jsem viděl startovku. Například my jsme dostali 123, Vlasta Hodaň 136, Kopelent 68, Ducháček 66 atd. Myslím, že pak jsou zbytečné problémy s přidělováním časů. Podmínky, kdy podobně jedoucí lidé ve třídě mezi sebou mají hodinu a nějaké minuty, nejsou stejné. Před námi startoval historik VW Golf s číslem 122, kterého jsem po asi sedmi kilometrech předjížděl na každé erzetě až do té sedmé, kde narazil do stromu. Zde jsem zastavil a poté, co posádka opustila vůz, jsem pokračoval do radiobodu, kde jsem vše nahlásil. Po předjíždění Golfa nedokážu odhadnout sekundy, které jsem ztratil, ale bylo jich dost. Na RZ8 jsem stál po havárii posádky Boček - Boček s ostatními a pak jsme volným tempem všichni dojeli do cíle erzety. Další přidělení časů. Na poslední páteční zkoušce se to žlutými vlajkami jen hemžilo. Nejvíce mávali u havárie Valdy. Na této erzetě jsem už ani nežádal o nový čas. Tím to ale neskončilo. V sobotu při prvním průjezdu třicetikilometrové erzety jsem stavěl u havárie před námi jedoucího Hozáka s Mitsubishi. Když jsem oba viděl a ukazovali OK, pokračoval jsem do cíle zkoušky. Opět nějaká ztráta. Na poslední vložce, dlouhé téměř třicet kilometrů, jsem byl zase zpomalován žlutými vlajkami a pak jsem musel objíždět strouhou, podobně jako ostatní, havarované auto Veselého. Takže jsem si těch předjíždění, zastavování a žlutých vlajek docela užil. Jinak ve čtvrtek jsme se na RZ 1 trápili. Špatně jsme obuli a moc to klouzalo. V pátek jsme jeli bez problémů. Ty přišly až v sobotu, kdy po prvním průjezdu nejdelší erzety, asi 15 kilometrů po startu, přestalo auto brzdit vinou přehřátých brzd a tak jsme erzetu a tu následující ve Freistadtu jeli na „varovky“ opatrně. V servisu jsme měnili kotouče i desky, ale na poslední dlouhé zkoušce jsme už jen zvolili opatrné tempo a vše podřídili dojetí do cíle. Pro nás je to dost důležité, neboť nejsme zastánci SupeRally. Tento systém se nám nezamlouvá ani ve světě, ani u nás, ani nikde jinde. Podstatou soutěží vždy byla a doufám, že jednou opět bude, nejen rychlost, ale hlavně vytrvalost, a úspěchy slavil každý, kdo vše přestál a třeba i s pochroumaným autem dojel do cíle a musel se ještě dostat přes rampu. Myslím, že to tak bylo správné a dle mého názoru by bylo lepší a spravedlivější, když třeba ve třídě dojede jen pět posádek, je klasifikovat do pátého místa a ostatní co nedojeli klasifikovat podle toho, kdo dojel nejdále za nimi. To je jen náš názor. Se soutěží samotnou jsme byli spokojeni, užili jsme si to, tratě byly krásné jako vždy, organizace také, atmosféra kolem tratí a v hale byla opět úžasná, za což děkuji hlavně českým fanouškům, kteří byli vidět všude s českými vlajkami a vytrpěli si tu zimu. Nyní se připravíme na Šumavu a snad nám něco nasněží.“

A na závěr?

Robert: „Závěrem bych chtěl jako vždy pochválit a pozdravit již zmiňované fandy, kamarády, poděkovat mechanikům a majiteli auta, spolujezdci Pavlovi, rodinám za trpělivost a vaší redakci za příspěvky, fota, videa a reportáže z našeho motoristického sportu - RALLYE - který se pro mne stal koníčkem a jsem rád, že se ho občas můžu i účastnit.“