Na IQ Jänner Rallye jsem startoval vůbec poprvé. Se Standou jsme dorazili do Rožmberka už v neděli dopoledne. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu Adler a vyrazili poprvé za hranice. Vyzvedli jsme si itineráře a zároveň si i prošli nějakou tu uličku ve Freistadtu. Následně jsme si jeli napsat městskou RZ. Večer jsme trávili v „rodinném kruhu“ v penzionu. Byli jsme tam jen Standa a já spolu s majiteli.

Druhý den jsme se vydali podruhé do Rakouska. Samotné pondělní vstávání bylo po delším večeru obtížnější, ale na druhou stranu asi nejlehčí z celého týdne. Únava se každým dnem hromadila neskutečným tempem. První den utekl bez problémů a vše jsme stihli podle plánu. Úterý se odehrávalo ve stejném ražení. Obdivovali jsme malebnou krajinu, políčka místních farmářů a na horizontu předhůří Alp. Seznamovací jízdy probíhaly v poklidu. „Klasický český blázinec“, kdy na tratích potkáte spousty aut, se nekonal, což se mi velice zamlouvalo. Ve středu jsme si jeli projet poslední průjezdy, překontrolovat si „noty“.

K večeru jsme se vydali podívat na předčasné, dobrovolné, technické přejímky. Následovně si popovídali s místní policií. Rakouský řidič nám nedal přednost na křižovatce a tak „tréninkáč“ prodělal menší „tuningovou“ úpravu levých dveří a blatníku. Musím říct, že jsem byl mile překvapen rychlostí rakouských policistů. Na místě byli do čtyř minut, vše vyřízeno do dvaceti. Tentýž večer za námi přijeli do Rožmberku kluci (servis) se závodním autem. Ve čtvrtek jsme se vydali na přejímky, shakedown a následně čekali na RZ1, kterou jsme pojali v poklidném tempu. Jak se říká, na takové erzetě se nerozhoduje, což je poučení podobné tomu, že první zatáčka se vypouští. :o) viz. Hradec 2005.

Samotná páteční etapa probíhala bez menších problémů. Přední posádky v A5 se nám postupně vzdalovaly a my se tak mohli těšit jen ze souboje o čtvrté místo s Romanem Mühlbergrem, který bohužel ještě tentýž den odstoupil a tak se dalo říct, že dále už „nebylo“ o co jet. Do sobotní etapy jsme vstoupili s jasným cílem, v klidu si ohlídat za námi jedoucího Roberta Vodičku a vyčkávat na chyby předních jezdců. Ale jak to tak v rallye bývá, vždy se najde něco, co udělá z relativní pohody drama. V půlce druhé sobotní RZ se nám znenadání zamžilo přední sklo.

Zprvu jsem myslel, že jsme jen „vymetli“ nějakou z kaluží, ale jak se později ukázalo, problém byl většího rázu. Za stopkou jsme s hrůzou zjistili, že nám „vystřelilo“ těsnění pod hlavou. S pohledem na malý pramínek vody stékající po bloku motoru a po konzultaci se servisem, jsem se rozhodli pokračovat. S velkým vypětím a dolíváním všech možných tekutin, které jsme v autě našli, se nám podařilo dotlačit vůz do servisu. Zde jsme se snažili ucpat netěsnící místo všemi možnými prostředky, výsledkem bylo jen zmírnění úniku vody. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vybavit na cestu několika litry vody, průběžně ji doplňovat a pokusit se dokončit soutěž. Musím říct, že závěrečné metry poslední erzety byly asi ty nejtěžší. Se Standou jsme odpočítávali každou zatáčku a po dojezdu do servisu si s radostí oddechli. Tímto bych chtěl rád za celý team Auto Power poděkovat servisu Josefa Petáka, který nám byl nápomocen s řešením našeho problému.

Na konec jen můžu dodat, že to byla náročná soutěž, s velmi hezkými tratěmi. Celotýdenní námaha byla zakončená projetím cílové rampy spolu s příjemným vyhlášením, vše za účasti hojného publika – moc hezký zážitek. Se Standou bychom rádi poděkovali za výtečnou práci našemu servisu, rodinám a i všem ostatním, kteří za námi stáli a pomohli nám tak k výsledku na letošní Jänner Rallye. Naše díky patří i divákům, kteří podél trati vytvářeli nezapomenutelnou atmosféru.