Jirka Trojan a Honza Šlehofer byli místní a už dávno před startem jsem se obával obkladu. To se začalo potvrzovat už v pátek na okruhu. Po projetí cílem úvodní vložky jsem byl přesvědčen, že jedeme rychle. Po zjištění časů dosažených soupeři, kteří nám ujeli o třicet vteřin, jsem začínal tušit, že asi dostaneme pořádně nařezáno. Bohužel se má předpověď splnila. Na druhé vložce nám Šlehofer nandal opět téměř třicet vteřin a Trojan patnáct. Pak padla mlha jako hrom. Musím se přiznat, že jsem začal krizové úseky prodávat více než je zdrávo.

Smekám před mladíkem Šlehoferem. Opravdu jel jako z partesu. Když jsem mu v servisu šel potřást pravící a vyseknout mu pochvalu, tak mi v klidu odpověděl, ať neblázním, že je tam doma a zná to tam jako vlastní boty. Nic to ale nezměnilo na mém názoru na něj. Je to velmi talentovaný pilot a má minimum zábran na trati doslova letět. Myslím, že má před sebou velkou budoucnost.

Podle mého názoru by s ním měl tentokrát velké problémy i pro naší třídu už legendární Míra Tarabus. Když už jsem u Miry, tak Vám na sebejistotě nic nepřidá, když se na startu zrušené vložky dozvíte, že právě kvůli posádce Tarabus-Trunkát se pojede volný průjezd. Nebyl to příjemný pocit vidět zbořeného Ignise a Miru v sanitce. Po pátečním obkladu od konkurence nám bylo jasné, že už nemá cenu zbytečně riskovat. Prioritou bylo především dojet bez nějakých zbytečných karambolů až do cíle. Stálo by to jen zbytečné peníze navíc.

Sobotní etapa rovněž nebyla procházkou růžovým sadem. Rychlostní zkoušky byly hodně blátivé a díky našemu špionovi Tomášovi Slípkovi z firmy APM jsme měli i nějaké informace o tom, jak to na trati vypadá. Myslím, že z našich průjezdů asi diváci moc nadšení nebyli. Budu se opakovat, ale nemělo smysl na trati něco vyvádět. Bylo nám jasné, že body jsou to nejcennější, čeho můžeme dosáhnout.

Po Šumavě jsme ve třídě N2 na průběžném druhém místě.