Mnohokrát jsem se přesvědčil, že svět je malý a vše souvisí se vším. Nevěříte? Věřte. Znáte české přísloví o nošení dříví do lesa. Tady ve Švédsku to uvidíte na vlastní oči. Víte co má společného norský fanoušek a český piják zvaný 'norek'? Pokud ne, na dalších řádcích se to dozvíte.

Začněme tím příslovím. Každý milovník motorismu zná a svým způsobem je i závislý na vůni spáleného benzinu. Severské soutěže jsou specifické i tím, že ušlechtilá vůně pohonné látky se mísí s vůní hořícího dřeva. Bez ohně a je jedno, jestli jde jen o zapálenou lojovou svíčku, nebo o táborák, si zde lidé nedovedou život vůbec představit. Nebojte se, žádné plenění skandinávských hvozdů se nekoná a ani by to nešlo, protože dříví v lese je zasněžené a samozřejmě i vlhké. Fanoušci jsou vychovaní a místo kácení a lámání soušek nakupují dříví na benzinových pumpách elegantně zabalené do síťoviny. Při příjezdu k trati rychlostních zkoušek proto vidíme množství mravenečků nesoucích vedle obvyklých batohů, stoliček a vlajek i náklad suchého, nařezaného dřeva. Mistři v nošení dříví do lesa jsou zejména Norové, ale ani Švédové se nedají zahanbit.

V jednom však Nory asi nikdo netrumfne a to je umění pít alkohol. Kdekoli, kdykoli, z čehokoli a jakýkoli. Domácí prohibice dělá divy a tak využívají každé příležitosti k opuštění jinak přívětivé vlasti a zhluboka si přihnou zřejmě hned, jakmile překročí hraniční čáru. Na kvalitu chuti se moc nehledí, rozhoduje množství alkoholu na měrnou jednotku. S naším pivem jsem neuspěl. Mají svoje, které sice tolik nechutná, zato je to síla. Není divu, že mnozí pak ztrácejí zábrany i rovnováhu. Co však neztratí snad nikdy, je dobrá nálada. Asi není na světě mnoho pohodovějších národů, než jsou Norové. S nimi se člověk u tratě rychlostní zkoušky nikdy nenudí a o zábavu je postaráno. Prostě Norové se mění v norky a to pěkně veselé. V tom je rozdíl mezi těmi našimi, nezřídka agresivními pijáky.

Přikládám i fotografii ukazující netradiční způsob cestování rallyových fanoušků. Kvalita obrázku odpovídá záběru z mobilu přes přední sklo za jízdy, omluvte prosím její technickou úroveň, ale nemohl jsem si odpustit jí neposlat.

Tak a nyní ke slíbeným rozhovorům členů dvou našich posádek startujících na Udeholm Švédské rally. Spokojenější zatím může být Filip Schovánek, spolujezdec Jana Kopeckého ve Škodě Fabia WRC, protože první etapu dokončili, byť s problémy. Naopak Martin Prokop a zejména jeho mechanici mají o zábavu postaráno. Dejme tedy slovo nejprve Filipu Schovánkovi: „Ze začátku to určitě nebylo nejhorší. Porovnávali jsme si časy z loňska a máme určité zlepšení, takže s tím jsme byli spokojeni.Naopak velká nespokojenost panuje s posledními dvěma vložkami. Úplně jsme ztratili přilnavost. Nejeli jsme vůbec rovně, pořád jsme cestovali zleva doprava a zprava doleva. Budeme pro zítřejší etapu měnit nastavení auta, protože máme vypadaných pár hřebů z kol. Zítra pojedeme mezi prvními takže nebudou v prvních průjezdech vyjeté koleje, ale zase bude třeba sníh, tak chceme být připraveni. Jinak jsme žádný problém neměli. Do prvního servisu panovala spokojenost. Odpoledne se postupně začala ztrácet přilnavost a vyvrcholilo to na RZ7 Vargassen s Colinovým skokem. Ta byla tragická. Právě na Colinův skok jsme přijeli již celí rozladění z předchozí technické pasáže. V šestkových zatáčkách jsme klouzali v nulové rychlosti od bariéry k bariéře a tak jsme skok hodně probrzdili a ani jsme si pořádně neskočili. Zítra se jede tato vložka ještě jednou, tak si to budeme chtít vynahradit.“

Martin Prokop se dnes potýkal s dětskými nemocemi své nové evo devítky a zřejmě i se svými návyky z vozu S1600. „Jedeme zde letos po roce opět a s jiným autem, ale výsledek je zatím stejný jako tenkrát. Museli jsme jít do SupeRally. Svezení bylo lepší než vloni, ale trápí nás technické problémy. Ráno to byla převodovka. Na třetí vložce jsme jeli jen na dvojku a na pětku, ostatní kvalty nám odešly. Naštěstí to dojelo do servisu, kde jsme skříň vyměnili. Na převodovce jsem se asi podepsal já. Musím si zase zpátky zvyknout na řazení ve tvaru H a dělalo mi to trošku problémy, takže jsem se k převodovce nechoval úplně nejlépe. Taky jsme měli defekt na první vložce, když jsme trošku vyskočili ven a praskla nám guma. Takže takové menší problémy, ale jelo se dál. Když auto fungovalo, bylo to pěkné svezení. Na první vložce odpoledne se zvyšoval hluk diferenciálu a když jsme na přejezdu zatočili do tankovací zony auto se zablokovalo. Zřejmě se rozlítl centrální diferenciál. Pro dnešek jsme museli skončit. Uvidíme, jestli se moje domněnka potvrdí. Pokud bude chyba v převodovce tak je to problém, protože jsme ji již jednou měnili a novou už nemáme. Pokud to bude diferenciál, tak ho vyměníme a pojedeme dál, už kvůli klukům, kteří na autě čtrnáct dní ve dne i v noci, v Čechách i tady ve Švédsku, pracovali, aby bylo připravené, protože je úplně nové a syrové. Svezení s tímto autem je jinak parádní. Má výkon, funguje, má skvělý podvozek. Nedá se moc srovnat s autem, se kterým jsem před lety ve skupině N končil. Toto auto mi spíš připomíná doby, kdy jsem jezdil s octavií WRC. Když mu dám po plynu, tak neskutečně vystřelí dopředu, dá se s ním jezdit na vysoké kvalty, protože má obrovský krouťák. Je trochu cítit vyšší hmotnost oproti S1600. Velice příjemné jsou brzdy a ve spojení s našimi tlumiči podvozek krásně funguje. Trochu mi dělají problémy rozměry devítky a vejít se s tak velkým autem do některé z technických pasáží bylo docela obtížné.“

Milan Hauer, Karlstad a Hagfors ; Foto: Petr Frýba