Jestliže páteční etapa Norské rally českým barvám moc radosti nepřinesla, druhé ze třech dějství bylo alespoň pro některé z nich veselejší.

V náročných podmínkách, kdy husté sněžení střídal stejně silný déšť, mlha a také obleva, se z trojice českých posádek účastnících se Norské rally nejvíce dařilo Janu Kopeckému a Filipu Schovánkovi. „Dneska jsem již spokojenější, Auto po změně nastavení funguje dobře a já jsem si zase začal věřit. Mrzí mne, že jsme nemohli jet dlouhou první ranní vložku, protože na dalších erzetách jsme zajeli slušné časy a možná, že bychom již na ní mohli stáhnout nějaký čas na naše soupeře. Bohužel jsme asi na pátém kilometru dojeli k Wilksovu autu a čas nám poté byl přidělen. Podmínky byly dnes opravdu nepříjemné, strašně to klouzalo i tam, kde jsem to ani nečekal. Zítra se pokusíme jet stejně jako dneska a hlavně přijet do cíle.“

Milan Liška absolvoval druhou etapu bez problémů a bez využití SupeRally. Stejný cíl si dává i pro nedělní, závěrečnou část. „Dnešní den se dá shrnout do jediného slova. Peklo. Ráno jsme se svezli pět kilometrů a dojeli jsme k zácpě u Wilkse. Druhá vložka byla hezká. Oproti treninku na ní připadlo nějakých dvacet-třicet centimetrů sněhu. Jeli jsme v chumelenici a do cíle posledních čtyři-pět kilometrů jsme v mlze neviděli na krok. Lillehammer byl normální, mlha se stihla rozptýlit, nebo se přesunula jinam. Zato sedmadvacet kilometrů dlouhý Ringsaker, byl doslova masakr. Jelo se ve strašně vyjetých kolejích a šoupali jsme se po spodku auta. Závěrečná vložka v hamarském parku je čistě divácká a víc k ní není co říct.“

Nejsmutnější byl dneska Jan Štěpánek. Zdravotní stav spolujezdce Marka Omelky se nijak nezlepšil a tak musel jet Štěpánek prakticky na oči. Není proto divu, že velice brzy opustil nejprve trať a pak i výsledkovou listinu. Do SupeRally se již nehlásil. Přednost dostalo Markovo zdraví a tým se rozhodl dále nemocného spolujezdce netrápit a vydal se na zpáteční cestu do České republiky. Jediným světlým okamžikem skandinávské výpravy bylo nalezení ztraceného Markova mobilu. Poctivá nálezkyně se nejprve omluvila, že přijímá hovor na cizím aparátu a poté přístroj odevzdala na informacích v hale olympijské Vikingské lodi, kde si jej Jan Štěpánek vyzvedl.

A ještě si na závěr dovolím předat pozdrav od skupiny rallyfandů ze Šternberka pro všechny čtenáře AutoSport.CZ, se kterými jsme potkali přímo pod olympijskými skokanskými můstky, kudy vedla jedna rychlostních zkoušek.