Naprosto nečekané osmé místo a další světový bod si veze domů Jan Kopecký. Milan Liška zase exportuje zkušenosti, které se na našem území nedají získat.

Po problémech technického i jezdeckého rázu s kterými se Jan Kopecký potýkal v pátek, zajel v sobotu několik skvělých časů a pokud by byla samostatně hodnocená jen tato etapa, patřilo by mu šesté místo. V neděli se původně soustředil na udržení desáté příčky, ale nakonec se radoval z místa osmého.

„Myslím, že štěstí se k nám zase obrátilo čelem poté, co jsme měli první den smůlu a udělali jsme několik chyb. Soutěž byla hrozně těžká. Na té dlouhé vložce bylo mnoho příšerně záludných míst a jsme rádi, že jsme dojeli do cíle. Auto fungovalo bez problémů. O tom, že jsme poskočili dopředu jsme ani nevěděli. Stohl i Pons jeli za námi a spojení do auta během rychlostky není. Jeli jsme si pro desáté místo. Poslední vložku jsme jeli vlastně poprvé, protože první průjezd byl v sobotu zrušen. Nechtěl jsem tedy někam vlítnout a jeli jsme si svoje tempo. V Monte Carlu jsem tajně snil, že bychom mohli bodík získat. Tady ve Švédsku a Norsku jsem to určitě nečekal. Již nyní se připravujeme a těšíme do Portugalska, kde to pro nás bude opět něco nového,“ řekl v cíli Jan Kopecký.

Svého jezdce doplnil i co-pilot Filip Schovánek: „V pátek jsme se trošku trápili. Na první vložce jsme měli technický problém a ztratili jsme výkon motoru. Druhá rychlostka byla úplně v pohodě a na třetí jsme chybovali. Pak se nám podařilo chybovat ještě jednou, takže ten den jsme si trošku rozhodili. V sobotu se karta obrátila a dařilo se nám. Myslím, že jsme dokázali využít startovní pozici, kdy jsme již měli odklizený sníh a auto mělo dobrou trakci. Dneska bylo střídavě oblačno. Ráno jsme první rychlostní zkoušku nejeli pomalu. Zkusili jsme to naťuknout naším dobrým tempem. Na chvilku nám ale opět poklesl výkon a to rozhodlo, že pak již nemělo cenu se kamkoli tlačit. Poslední úsek jsme jeli tak, že jsme se neměli kam honit, měli jsme velkou ztrátu dopředu a vzadu byli soupeři taky daleko. Šlo nám tedy o to dokončit soutěž bez chyby a o ono je to možná těžší, než kdy se bojuje.“

Milan Liška s Tomášem Plachým si odbývali severskou premiéru. V pátek využili systému SupeRally, ale sobotní i nedělní rychlostní zkoušky již absolvovali kompletně a celé. „Dnes ráno to byl boj o život na ledě a s hřeby, které už měly něco najeto. Nejvíce z celé soutěže se mi líbila ta dlouhá vložka (Elverum 44km). Měla v sobě taky rozbité úseky, ale byla na nich větší vrstva sněhu a auto nedostávalo prakticky žádné rány. Dobrých pětatřicet kilometrů se jelo v dobrém rytmu. Střídaly levé čtyřky s pravými, jelo se přes horizonty. Ani nevadilo, že rychlostní průměr byl trošku vyšší než se tu jezdilo. Jsme spokojení, že jsme v cíli. Myslím si, že než jet do Monte Carla závodit na asfaltu, tak je lepší jet něco totálně jiného. Naše poznatky a zkušenosti z tohoto startu jsou velké. Víme víc o správném nastavení diferenciálů i tlumičů. Chtělo by to tu více testovat, třeba na podobných úsecích jako byl Ringsaker, nebo Mountain. Pak by na nich správně nastavené auto fungovalo na všech ostatních zdejších erzetách. Například Jänner rallye na sněhu je proti tomu, co jsme zde zažili mateřská školka,“ uzavřel Milan Liška.