www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 28. března 2024, Svátek má Soňa, zítra Taťána

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

MMČR 07 - Mogul Šumava Rallye

Robert Vodička po Šumavě

22. února 2007 • 01:00

Stejně jako na Jänneru, také na klatovské Mogul Šumava Rallye obsadila čtvrté místo v početně obsazené třídě A5 posádka Robert Vodička-Pavel Dobiš ze západočeského městečka Přeštice. Startovali opět s modrou felicií za tým AK Rallysport Příluky v AČR. A jak viděl Robert svoji domácí soutěž ?

Šumava byla jako vždy náročná. Myslím, že tato soutěž je obtížná jak na sněhu, tak i na suchu. Já osobně mám změny počasí a povrchů rád. Rychlostní zkoušky byly letos pozměněny a přibyly i nové úseky. Změny hodnotím kladně. Nemám rád jen okruh v Klatovech. Mnohem méně pozitivní jsou při této soutěži už několik let trvající dohady o povolení pneumatik s hroty. Řeší se to až dodatečně a čeká se na počasí. Pak se jedná o tom, kde hroty povolit a kde ne a tvoří se přezouvací zóny. Posádky do poslední chvíle netuší co a jak a tak podle mého názoru mnozí váhají s přihláškou. To byl možná jeden z důvodu letošního nepříliš početného startovního pole. Dle mého názoru by bylo lepší než takovéto dohady říci před příjmem přihlášek: „ano, soutěž se pojede za jakéhokoliv počasí bez hrotů nebo s hroty“ a všem by to bylo jasné. Poté by se již nic neměnilo. V případě problémů s úřady, policií a obcemi udělat soutěž bez hrotů či v jiném termínu. To je můj názor.

K soutěži samotné. Začalo se okruhem, který moc rád nemám. Po projetí tří kol nám přestaly fungovat naše sériové přehřáté brzdy a nevešli jsme se do retardéru. Poslední kolo jsme dojeli opatrně na „blinkry“. Po této zkušenosti jsem byl docela rozladěný a do dalších erzet jsem zvolil opatrné tempo a nebrzdil nadoraz až na poslední moment. Večerní vložky mají své kouzlo a jezdím je rád. Letos se v kopcích přidala i mlha a bylo to zajímavé. Chlapci v servisu večer zkontrolovali brzdy, vyměnili kotouče a připravili auto na druhý den. Těšilo nás, že konkurence v naší třídě A5 byla opět veliká a odehrávaly se pěkné souboje. My jsme měli jasný cíl. Dojet s naší modrou felicií, která se nemůže rovnat s kity, do cíle z jedenácti posádek alespoň na šestém místě.

Druhou etapu jsme začali opět v opatrném tempu a čekali, co budou dělat brzdy. Trochu jsme ztráceli na výjezdech ze zatáček na blátě, protože nemáme špéru. Na jedné zkoušce jsme pobavili diváky. Auto se mi stočilo při dobrždění na stranu a my do odbočení přijeli pozadu. Na rychlostní zkoušce číslo 16 asi 2,5 kilometru před cílem auto přestalo řadit (prasklé táhlo řazení) a po chvíli zastavení v erzetě jsem tam dostal čtyřku. Na ní se nám podařilo dojet do seskupení a pak do servisu, kde to chlapci vyměnili. Naštěstí měli tento díl sebou a my mohli pokračovat. Pak nám ještě na chvíli vypadl interkom. Poslední dvě vložky jsme zvolili vyšší tempo, neboť jsme chtěli odrazit útok zezadu a udržet čtvrté místo až do cíle. Brzdy to již zvládly. Problémy ale pokračovaly. Při příjezdu do Klatov nám bouchla zadní pneumatika a my před rampou ještě měnili kolo. Po projetí rampy jsme auto dali do uzavřeného parkoviště a tam ušlo přední kolo. Ještě štěstí, že se to nestalo na rychlostní zkoušce. S naším výsledkem jsme moc spokojeni. Na Šumavě jsme byli už popáté čtvrtí. Je to asi náš osud. Jen v roce 2004 jsme tradici porušili vítězstvím ve třídě N1.

Nyní bych chtěl pozdravit tzv. „DIVÁKY-FANDY“ kteří na RZ 10 Spůle-Račov

stáli na zídce a fandili posuňky. Hnali nás dopředu do zatáčky, kam do stopy u zídky někdo úkladně položil pěkný kámen. Trefili jsme ho a udělali disk kola. Po pár metrech jízdy jsme objížděli Mirka Levoru, který na erzetě měnil kolo (také ten kámen), za námi jedoucí Patrik Hlach rovněž. Při druhém průjezdu jsem si dával pozor a kameny tam byly dva. Objel jsem je a pokračoval. Nevím, kolik posádek tam mělo tento zážitek, ale nedivil bych se, až někdy někdo zastaví a rozbije takovému člověku hubu!!! V lepším případě to končí jen naší finanční ztrátou, v horším případě se může stát něco vážnějšího....!

Nyní mne čekají další závody - a to sehnat dost financí na Krumlov či další soutěže. Závěrem chci poděkovat hlavně Pavlovi za vše, co pro mne dělá a našim

rodinám za trpělivost. Dík patří i Pavlu Prášilovi a jeho klukům za práci na autě a v servisu. Podobně jako my s Pavlem jsou zvyklí vše řešit s humorem. Fanoušky a kamarády zdravím vždy a tak tomu je i nyní - kromě těch o kterých byla řeč.

Robert Vodička
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist