Jan Sýkora se konečně dočkal. V minulém roce si splnil sen a koupil soutěžní vůz. Po třech startech se v zimě pustil do totální repase většiny důležitých dílů a krátce před startem v Okříškách mohl říci hotovo. První start nově sestaveného vozu ozdobil ziskem třetího místa ve třídě A5 a mohlo to být ještě lepší.

Blovický jezdec Jan Sýkora není na tratích rychlostních soutěží žádným nováčkem. Poprvé o sobě dal pořádně vědět v roce 2003, když v Kramolíně předvedl historické BMW 2002 TI a vyhráli mezi historiky. Spolujezdce mu tenkrát dělal Víťa Houšť a již to, že si k němu sedl bylo pro Jana vyznamenání. A co teprve když v cíli Víťa řekl, že byl s jízdou spokojený. Dalším úspěch zaznamenal Jan Sýkora o rok později a EVO V půjčenou od Josefa Semeráda na Májovém svezení. To již vedle něj usedla při své první soutěži Martina Škardová. Společně pak vyhráli v absolutní klasifikaci.

V minulém roce nejprve vyrazil s půjčeným favoritem na Kopnou, ale to nebyl podařený závod. Prolog museli kvůli poruše motoru vynechat a v sobotu pak skončili lehkou tečí jednoho z mnoha stromů. Na start domácích Blovic měl již Honza připravenou felicii pro třídu A5. Auto nebylo zcela ve formě a tak s ním Honza zajížděl časy kolem devátého a desátého místa mezi zhruba dvacítkou účastníků ve třídě. Kousek za polovinou soutěže musel nakonec odstoupit. Z Pačejova si již vezli body za šesté místo, ale prakticky celou soutěž měli na dohled i stupně vítězů. Těch se nakonec Honza s Martinou dočkali v Žamberku. Přálo jim dost štěstí, protože jejich soupeře potkala na posledních dvou vložkách smůla, ale takový je sport.

Přes zimu se na felicii opravovalo, vyměňovalo a repasovalo téměř vše. Peníze však nezbyly na novou převodovku a tak Honza slíbil mechanikům, že na skříň bude hodný, aby vydržela až do cíle.

Třetí místo ve třídě na prologu potěšilo, ale neřešilo nic. V sobotu se teprve měl lámat chlebíček. Během dvou vložek se Sýkora se Škardovou vyhoupli dokonce do čela před Horu. Ale jen na chvilku. Závěrečná vložka první sekce Znamenala pro Horu rozhodující náskok a Sýkora musel naopak odrážet útoky Ducháčka s kitem, což se mu i díky vítězství na RZ6 zatím dařilo. „Na první kolo jsme úplně netrefili pneumatiky. Bylo to na úzké s hřebem, my jsme dali široké s hřebem a ty jsou spíš na méně sněhu a pokud by byl tvrdý, tak jen dobře. Na trati však bylo sněhu více, ale také hodně břečky a to nebylo ono. Obul jsem stejně jako Michal Hora, oproti Ducháčkovi a Hodaňovi, kteří dali úzké hřeby. Proto jsme byli s Míšou oba překvapeni, že jim i na zasněžené trati poodjeli. Od páté vložky nám nešla dvojka. Věděl jsem, že se ji nesmím pokoušet zařadit, aby se něco nekouslo, takže jsem měl problémy ve vracečkách a také při dobržďování. I tak se nám dařilo držet si druhé místo a velkou radost jsme měli i z vyhrané sněhové RZ6, kde jsme o chloupek porazili Michala a Slávovi nadělili skoro devět vteřin,“ popisoval první dvě sekce Jan Sýkora.

Rozhodnutí definitivně padlo na předposlední vložce. Tam právě při dobržďování před retardérem vytvořil Honza hodiny a samozřejmě, že pak minul i retardér, za což byl později penalizován. „Nebylo to tak, že bychom retardér propálili na plný plyn, spíše naopak. Potom co jsme přišli o dvojku, jsme měl problémy na brzdách. V tomto místě jsme si sáhli víc do sněhu, roztočili se minuli retardér. Pro jistotu jsem zastavil, aby bylo vidět, že nezískávám výhodu a pak jsem pokračoval. Asi si toho i rozhodčí faktu všimnul, protože jsme dostali netradiční penalizaci 15 vteřin,“ popisuje rozhodující moment Jan Sýkora.

V cíli tedy byli Honza s Martinou třetí ve své třídě šestí ve skupině A. To bylo při prvním startu s ještě syrovým autem a na povrchu, který doposud nepoznali slušné. „Druhé místo by bylo lepší než třetí a první je vždy lepší než druhé, ale jsme s Martinkou rádi, že jsme dojel. Potěšilo nás, že jsme dokázali jet celkem vyrovnaně s Michalem Horou a i poté, co se nám porouchala převodovka, že jsme drželi dlouho za sebou i Slávu Ducháčka. Škoda jen že před startem nebylo více peněz, protože kdybychom měli rezervní převodovku v servisu bychom ji vyměnili. Naši mechanici i mechanici Montcar Autosport bratří Bryndů to totiž ve dvacetiminutovém servisu dokáží stihnout. Oběma, tedy Petrovi i Jiřímu Bryndovým chci moc poděkovat za pomoc při přípravě i při servisu, díky patří také mechanikům Václavu Šmídovi, Michalu Šimánovi a Martinu Kočendrlemu . Zapomenout nesmím ani na Pavla Valouška, který nám půjčil všechny sněhové pneu a vždy dokáže dobře poradit. Zapomenout nesmím ani na firmy Stavebniny Škarda a Discomp, bez nichž by náš start nebyl samozřejmě možný,“ uzavřel Jan Sýkora.