Dalším vynikajícím výsledkem dobře rozjeté sezóny se na Rallye Český Krumlov prezentovali plzeňští manželé Ladislav a Helena Kopelentovi. S vozem Škoda Felicia Kit Car obsadili druhé místo v prestižní a početně obsazené třídě A5 a upevnili si tím svoji vedoucí pozici v průběžném pořadí MMČR.

Trať a konkurence:

„Zaujalo mě, že pořadatel operativně zařadil divácky atraktivní rychlostní zkoušku na výstavišti v Českých Budějovicích místo rallyecrossové erzety v Římově. Trať v Římově byla zrušena, protože v její těsné blízkosti jsou postaveny nové domky a obyvatelům vadil hluk. Když jsem v osmdesátých letech v Římově jezdil rallyecross, na místě současných domků byla jen louka. Trať tam byla dříve než domky. Je to celé na hlavu postavené, jako dost věcí nejen okolo rallye, ale i v životě.

Loňská soutěž v Krumlově se nám nevydařila. Odstoupili jsme z prvního místa po úvodní zkoušce. Motor škubal a střílel do výfuku až se zastavil úplně. Důvodem byla nekvalifikovaná práce pana Karla Resla z Chudoples u Mladé Boleslavi.

Při vzpomínce na předchozí ročník je nutno poznamenat, že i počasí bylo velmi podobné tomu loňskému. Před startem závodu bylo zataženo a čekalo se, kdy začne pršet. Loni pršelo hned po startu, letos až v noci po první etapě. O to byla již hodně těžká soutěž ještě náročnější zvlášť s ohledem na volbu pneumatik.

Našimi největšími soupeři ve třídě A5 byli Achs, Brynda a Novák s fabiemi se sekvencí, Dohnal s Volkswagen Polo se sekvencí a asi nejvýkonnějším motorem ve třídě, Mr. Cimbu a Hodaň s kitovými feliciemi. Tito jezdci mají minimálně stejné auto jako my, nebo ještě lepší. Výkon motoru mají zhruba o deset koní vyšší, Volkswagen Polo ještě o více.“

RZ 1 Zátoň I.

„Velmi hezká, technická, s mnoha nepřehlednými horizonty v lese, na úzkém, místy vytlučeném asfaltu. Jen první úsek od startu je spíš závod do vrchu na širokém asfaltu, kde se uplatní vyšší výkon motoru.

Tato vložka je jakýmsi seznámením s novým motorem, přesto zajíždíme čtvrtý čas dvě sekundy za Mr.Cimbu, který má o deset koní silnější motor. Za Achsem a Dohnalem zaostáváme o čtyři vteřiny. Naopak za zády necháváme několik vozů kit car 1600. Z našich přímých soupeřů potom Bryndu, Ducháčka, Nováka a Hodaně.“

RZ 2 Přídolí I.

„Erzeta se jela ze začátku na širokém asfaltu, který byl v lese roztlučený s množstvím vytahaných nečistot z krajnic. Uprostřed zkoušky strašně rychlý úsek. Jede se s uzavřeným plynem, aby se nepřetočil motor. K cíli je potom úzký uskákaný povrch s několika nepřehlednými rychlými horizonty, některé se skáčí.

Tuto vložku vyhráváme a posouváme se na třetí místo, které s námi okupuje Mr.Cimbu. Osahávám si trať pro noční průjezd, zejména nájezdy na horizonty.“

RZ 3 Ján I.

„Zkouška nabízí hodně přímých úseků do kopce, kde je na znát každý chybějící koník v motoru. Tato erzeta obsahuje i nejtěžší zatáčku z rozpisu a to desítku. Je to taková špička úplně zpátky, skoro zralá na couvání nebo tahání ruční brzdy. To dělám, jen když je to nezbytné, protože autem ve smyku se ztrácí drahocenný čas. Zajíždíme čtvrtý čas a padáme na čtvrté místo za Mr. Cimbu, který zajíždí čas druhý za Dohnalem. Je vidět kde jsou koně pod kapotou. No nic, je potřeba to podržet ve sjezdech…“

RZ 4 Výstaviště okruh

„Jedná se o erzetu vedenou mezi pavilony po obslužných komunikacích výstaviště z rohu do rohu, od obrubníku k obrubníku, od stromu k zábradlí apod. Je zde mnoho možností urazit kolo, nebo do něčeho vletět. Nedá se zde nic najet, pouze ztratit a s tímto vědomím jsme do toho také šli a jeli pomalu. Proto jsme překvapeni vítězstvím ve vložce a to dokonce Mr. Cimbu dostal na třech kilometrech devět sekund. Postupujeme na druhé místo ve třídě s myšlenkou, že by to takto mohlo vydržet až do cíle. Sice na nás čekají v sobotu pěkné a technické erzety, ale to bych to naše auto musel po rovině proti kopci rozškubnout a stejně bych Dohnalovu Volkswagenu Polu nestačil.“

RZ 5 Zátoň II.

„Jede se již za tmy. Cestou na erzetu zkouším přídavná světla a zjišťuji, že jde jen jedna strana. Pokouším se to opravit a rozsvítit i druhou, ale v krátké době chybějící do startu se to nedaří. K tomu ještě začíná jít nepravidelně motor a už vidím, že z dobře rozjetého závodu a druhého místa klesneme směrem dolů pořadím. Nevzdáme se však a po doplněných poznámkách na tmu se do toho opřeme. Máme pocit, že jedeme ještě rychleji než za světla. Babička mě i krotí, už to asi bylo opravdu dost za hranou. Přeletíme panely, hlavou se mi mihne myšlenka, jak pod nimi byl dole v minulosti brod a slyším že teď bude proti kopci kilometr naplno, bacha u té břízy na tu levou ta vynáší. Vím která, z hlasu babičky cítím, jak se jí ulevilo, že to nejhorší na této zkoušce je již za námi. Za chvíli slyším, že to opravdu nejede. U břízy mě nic nikam nevynáší, ono není proč. Opravdu to nejede. V duchu si říkám, nějaký kabel, svíčka, čidlo, snímač. Vjíždíme do technické pasáže a čas pro meditace končí. Zase se závodí i když to nejede jak má. Zhoršujeme se o 21 sekund a klesáme na páté místo. Časy si zhoršili i soupeři, ale ne o tolik.“

RZ 6 Přídolí II.

„Času na to něco s autem udělat před startem mnoho není, ale za pokus to stojí. Nic však nenacházím. Teď jde o to, o kolik se zase zhoršíme. Je to pech, po tmě blbě vidím, ještě to nesvítí, nejede to, slyším nespi, jeď na start, popojíždím od časovky a raději nic nekomentuji. Nenaděláš nic... Na cíli vložky se dovídáme, že náš čas je pouze o devět sekund pomalejší než nejrychlejšího Dohnala. Přesto se zhoršujeme o sedmnáct vteřin proti předchozímu průjezdu. Že by i ostatní měli problémy, nebo taky vidí blbě po tmě? To již přijíždíme na poslední páteční erzetu.“

RZ 7 Ján II.

„Následuje zase rovnější vložka, která nám nešla ani za světla. Zhoršujeme se na ní opět o 21 sekund, přesto držíme páté místo ve třídě. Vítěz této erzety Achs je o devět sekund rychlejší než my. On se každý v noci zhorší, ale ne o tolik, co my. Snad se v následujícím servisu podaří závadu na motoru odstranit.“

RZ 8 Kohout I.

„Závada na motoru je odstraněna. Byla to jen uplivnutá svíčka, motor jede čistě a pěkně. Koně přidat neumíme, na Kohoutu nám stejně chybět nebudou. Prší a tato vložka je asi vůbec nejtěžší z celého závodu. Uskákaný asfalt již od startu do kopce, kde se hodně těžko drží auto na cestě. V každé zatáčce vytahané nečistoty na trati. Klády co nechali lesáci u silnice. Kameny v trávě, které nejsou vidět a cítíte je až po nárazu kola do nich, ale to je vždy pozdě a mění se kolo, nebo se dojíždí po prázdném. Nejtechničtější je sjezd lesem dolů a pěkný je členitý zatáčkovitý závěr před Soběnovem a skok u kapličky. Pamatuji si ho ještě z dob mého závodění se Škodou 120.

Za mlhy na kopci jedeme na jistotu a zajíždíme pátý čas, který je stejný jako lídra třídy Dohnala. Dotahujeme se na jedenáct sekund na Mr.Cimbu, kterému vložka nesedla. Pěkné časy zde zajíždí Ducháček a Brynda, risk na kluzké trati se jim podařil a neudělali kolo. Hůře je na tom Novák, jedoucí na šestém místě za námi, který dělá defekt na rychlostce, mění kolo a propadá se startovním polem dolů.“

RZ 9 Malonty I.

„Po ránu za deště následují hned Malonty. Je to pekelná, ale dobrá kombinace. Hlavně neudělat chybu, snad těch posledních pět erzet na Šumavě a proražené čtyři pneumatiky nám jako výběr smůly stačily na dost dlouho. Malonty se nyní jely od obce Kuří lesem do Pohorské Vsi a potom klasicky přes Malonty do cíle. Byla to nejdelší vložka a nějaká chyba by zde byla tvrdě zaplacena. Zajíždíme v mírném tempu čtvrtý čas, sekundu za Jandou s Novákem, Dohnal nám o osm sekund ujíždí. Je mi jasné, že pokud Dohnal neudělá chybu a dojede, tak mu nikdo ve třídě nestačí. Na našem odstupu na Jandu se nic nemění, jsme ale již na čtvrtém místě, protože Achs prorazil pneumatiku. Do cíle je daleko a odstup na druhé a třetí místo je minimální.“

RZ 10 Malonty II.

„Po servisu, kde měníme mokré pneumatiky za média s ohledem na suchý úsek Malont, se vracíme na jejich druhý průjezd. Na startu dost prší a nemyslím si, že to byla úplně dobrá volba obutí pro tuto erzetu. Na druhou stranu další zkouška může být také proschlá a tam se media uplatní. Začátek Malont až do Pohorské Vsi klouže. Auto jde jen s obtížemi držet na silnici, natož v ideální stopě. Přesvědčuje se o tom Brynda a mění na trati kolo. Mr.Cimbu dojíždí na prázdném kole do cíle a nabírá na nás ztrátu padesát sekund. S favoritem jsem ho kdysi na této erzetě dojel. Tehdy jsme jeli oba po prázdné gumě, spíše on, já už jel jen po ráfku a to od kamenu v trávě u rakouských hranic. Zajíždíme o sekundu lépe než v prvním průjezdu, Novák je rychlejší o dvě a Dohnal o dvanáct vteřin. Dokonce zjišťuji, že porážíme o sedm vteřin Skoupila s puntem S1600 a to mě těší. Škoda, že se na vodě nešlo více opřít o ta stará média. Novější a lepší pneumatiky prostě nemáme. Defekty soupeřů nám uvolňují cestu až na druhé místo ve třídě. My prorazili pneumatiky na Šumavě, oni zase tady. I to je rallye. Achs se pokouší dohnat ztrátu z předchozího průjezdu a v Malontech havaruje.“

RZ 11 Větrná I.

„Druhá nejdelší krumlovská vložka má 25 kilometrů. Přejezdem po široké silnici jsou spojeny dvě bývalé erzety. Start je za Vyšším Brodem a cíl u Dobrné. Vzpomínám si, jak asi dva kilometry po startu této zkoušky ještě v minulosti s favoritem vyjel mimo trať Mr.Cimbu (to se ještě psal ve startovních listinách Zdeněk Janda) a po chvíli hledání cesty zpět na trať mi vjel mlázím do úvozu přímo před auto. Další kilometr jsem ho nemohl předjet, byla tam úzká trať a kde to potom šlo, tak mě na přímém úseku, když jsem byl vedle něho poodjel. Do cíle jsem to už ani nezkoušel. Zajíždíme třetí čas o vteřinu za Novákem a patnáct za Dohnalem. Na pořadí se nic nemění.“

RZ 12 Výstaviště II.

„Jede se na vlhké trati. Dost to klouže a není kam spěchat. Zajíždíme stejný čas s Dohnalem. Brynda je o sekundu rychlejší. Zajetým časem se pohybujeme mezi vozy 1600. Mr.Cimbu dostává deset sekund a tak se nám nepřibližuje.“

RZ 13 Kohout II.

„Slyšel jsem obavy jezdců z čísla 13, z proražených pneumatik, havárií, které mohou pořadí po Kohoutu změnit. Kohout je pěkná a těžká vložka za sucha, natož na mokru. Trať prosychá, ale pořád klouže. Neponecháváme nic náhodě a zajíždíme o dvacet sekund rychlejší čas než v prvním průjezdu. Trať prosychá a není již mlha jako ráno. Je z toho druhý čas za Bryndou o sedm sekund. Bryndovi tato zkouška sedí, nebojí se do toho jít a má štěstí. Na rozdíl od Nováka, který dělá další defekt. Dohnal je za námi o šestnáct sekund, Mr.Cimbu dokonce o 29 a čeká nás příjemné překvapení v podobě přídělu šestnácti sekund pro Skoupilovo punto, takže ho stále držíme za zády.“

RZ 14 Větrná II.

„Nic není rozhodnuto. Závodí se až do cíle a co kdyby Dohnal udělal pneumatiku a jel po prázdné ? Zatím se mu defekt vyhnul, musíme jet na plno, tlačí na nás na této erzetě i S1600 Skoupila a body do skupiny A se přece také počítají. Nebýt toho trápení na delších rovinách, byla by to pěkná vložka. Vyhráváme ji a zajíždíme čas o osm sekund rychlejší než Dohnal. To však na jeho jasném vítězství nic nemění, zvítězil o 57 sekund. Mr. Cimbu je za námi celkově o 1:38 minuty, tak i kdyby gumu neprorazil, byl by za námi. Velice mě těší, že jsme tohoto našeho dávného rivala porazili, zvlášť po jeho loňských úspěších na Bohemce a na Barumce.“

Závěrem:

„Tentokrát jsme museli jet pomalu a především takticky, aby se neopakovala pohroma v počtu proražených kol jako na Šumavě. Motor máme s nižším výkonem než naši hlavní soupeři, zase by měl déle vydržet. Také máme velkou výhodu proti soupeřům v tom, že se nám nemůže porouchat sekvenční převodovka, protože ji prostě nemáme. Ve skupině A jsme obsadili šesté místo a shodou okolností se za námi seřadila dvě auta S1600 plzeňského týmu Roto a to se ztrátou devíti vteřin Minařík (defekt na poslední erzetě) a s odstupem dvanácti sekund Skoupil. Ten na poslední zkoušce také hodně chvátal, aby nás předjel, ale nepovedlo se mu to. Celkově jsme obsadili šestnácté místo, kde před námi byli buď S1600, nebo N4, a jedna rychlá Honda 2000. Podařilo se nám porazit i manžele Trojanovi a to časem o 29 sekund lepším na poslední zkoušce.

Důležité je, že jsme si nejen udrželi první místo v průběžném pořadí naší třídy A5, ale ještě si ho upevnili. Myslím si, že jsme úplně špatně nejeli. Před dvaceti lety by to bylo určitě lepší, ale čas nejde zastavit ani vrátit. Možná za deset let bude jezdit místo mě můj vnuk a já mu budu dělat mechanika, pokud ovšem budu ještě moci chodit. Už nyní s tím mívám často dost velké problémy. Poděkování patří všem, kteří nám pomohli, jak sponzorům, médiím, známým, kamarádům, i těm, kteří nám zrovna neuškodili.“