www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 17. ledna 2021, Svátek má Drahoslav, zítra Vladislav

Mistrovství světa

ME

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

MS 07 - Rally Argentina (PCWRC)

ASCZ Exkluzivně: Kristianův pohled - Rally Argentina

24. května 2007 • 06:00

Zdravím všechny čtenáře AutoSportu.CZ,

jako obvykle, tady je moje ohlédnutí za Rally Argentina.

Do Carlos Paz jsme přiletěli o několik dnů dříve, abychom se vyrovnali s rozdílným časovým pásmem a také se připravili na testování. To proběhlo v neděli a samotné seznamovací jízdy začaly v pondělí.

Test před soutěží

Pár týdnů před soutěží jsme absolvovali dvoudenní test v Řecku s velmi dobrým výsledkem. Testovali jsme nové vývojové pneumatiky Yokohama a měli jsme spoustu práce se zkoušením nových věcí u našich tlumičů TEIN. Test byl po všech stránkách úspěšný. Za dva dny jsme najezdili celkem 260 kilometrů. Získali jsme spoustu nových informací pro Yokohamu ohledně jejich nových pneu. Vyzkoušeli jsme množství nejrůznějších nastavení podvozku a pružin s různými stabilizátory a získali dvě výchozí nastavení pro různé podmínky. Musím říci, že na konci testu auto bylo pocitově velmi dobré a rychlé a byl jsem s ním víc než spokojený. Celý tým se opravdu velmi těšil na soutěž v Argentině.

Testování v Argentině

Den před soutěží, jak je u PWRC tradiční, jsme absolvovali poslední test. Naším hlavním cílem bylo odsouhlasení toho, co jsme dosáhli při předchozím testu. Najezdil jsem toho opravdu dost a naše rychlost byla v porovnání s ostatními jezdci velmi dobrá. To nás hodně povzbudilo s ohledem na náš cíl, kterým bylo vítězství v soutěži. Samozřejmě je nutné říci, že také tato rally má svá specifika. Je opravdu náročná na techniku, místy až moc tvrdá. Při testu jsem do toho šel tedy opravdu na maximum, abych viděl, že auto vše zvládá a díky našemu vynikajícímu nastavení fungovalo opravdu skvěle.

Seznamovací jízdy

Seznamovací jízdy proběhly jako obvykle, ačkoliv byly hodně dlouhé. V roce 2003 jsem zde absolvoval tréninky a v roce 2004 startoval za tovární tým Mitsubishi, takže jsem měl k dispozici starý rozpis, ve kterém bylo potřeba udělat pouze drobné úpravy. Seznamovací jízdy jsme absolvovali v pohodě, ale některé rychlostní zkoušky byly v hrozném stavu a jezdci skupiny N se nad tím museli zákonitě zamyslet. Na základě toho jsme si udělali jakýsi plán, kde budeme moci útočit a kde bude potřeba jet v klidu.

Shakedown

Shakedown jsme projeli pouze jednou, protože nemělo smysl na něm jezdit jen tak pro zábavu. Pouze jsme zkontrolovali auto, které prošlo po testu kompletní repasí. Fungovalo opravdu dobře a přestože jsem párkrát chyboval při řazení, dosáhli jsme rychlého času. Před rally tak vypadalo všechno velmi dobře.

Cesta na superspeciálku do Buenos Aires

Myšlenky na tento náročný den se mi honily v hlavě hodně dopředu. Myslím, že pořadatelé zariskovali transportem soutěžních vozů do Buenos Aires na náklaďácích, protože to znamenalo přes 700 km cesty. Vytvořili velmi dobrý plán a měli v záloze náhradní trucky pro případ problémů. Tento transport tedy proběhl bez chyby. Naše vlastní cesta začala ve čtvrtek ráno jízdou autobusem z Carlos Paz do Cordoby, odkud jsme odletěli do Buenos Aires. Pořadatelé připravili místnost pro všechny posádky a pár členů týmu, ale nebylo to nic moc. Měli jsme také slíbený oběd, ale nakonec z toho nic nebylo. Já, můj týmový kolega Spyros Pavlides, týmový manažer Bob Hermans a šéf týmu Atuši Yokoyama se svojí ženou jsme tedy odešli na oběd do restaurace. Od rána jsme strávili čtyři a půl hodiny, aniž by se cokoliv stalo.

Konečně jsme se dostali na superspeciálku. Trať byla prakticky shodná s tou na stadionu v Cordobě, ale strašně to klouzalo a nedalo se na ní jet. Měly se jet tři kola. Nás čekal souboj s místním matadorem a naším kamarádem Gabriellem Pozzem. První dvě kola proběhly v pohodě, ale když jsem vyjížděl z poslední zatáčky, kvůli něčemu nás zpomalil traťový komisař a rukama nám dal znamení, abychom zpomalili. V pořádku, u superspeciálky nikdy nevíte, co se může přihodit, takže jsem přibrzdil, dokud pořadatel nesignalizoval, že je vše v pořádku a můžeme pokračovat. Podle palubního počítače jsme ztratili 5.5 vteřiny. Další časy byly pořád rychlejší, takže pořadí po této zkoušce bylo opravdu hodně divné.

Po superspeciálce jsme očekávali návrat do Carlos Paz. V plánu bylo, že pořadatelé vypraví tři autobusy a letadla, kterými dopraví posádky zpět. ‚Červené‘ pro jezdce P1, P2 a fotografy (?), ‘modré‘ pro jezdce P3 a ‘žluté‘ pro zbývající posádky. Do předpokládaného odjezdu modrého autobusu zbývala hodina, takže jsme se snažili dostat do toho prvního a odletět do Cordoby, čímž bysme ušetřili dvě hodiny. Až do příjezdu na letiště šlo vše v pohodě. Pak se spustil hrozný liják a přišla silná bouřka. Bylo jasné, že všechny lety budou zpožděné. Kromě toho měli na letišti problém s radarem, takže neodletělo jediné letadlo. Čekali jsme celkem čtyři hodiny, než se začalo odbavovat červené letadlo. Neměli jsme sice palubní lístky, protože jsme přiletěli modrým letadlem, které odlétalo o hodinu později, ale pokusil jsme se provést změnu, abychom se dostali do červeného a naštěstí se to podařilo.

Když jsme se konečně dostali do vzduchu, počasí se opět zhoršilo a kapitán letadla nás informoval o tom, že v okolí Cordoby je hustá mlha. Měli jsme docela štěstí, že se nám podařilo přistát, ale jedno z letadel se muselo vrátit do Buenos Aires, protože nemohlo přistát. Pasažéři tohoto letu museli přenocovat na letišti... Pro nás proběhl zbytek cesty dobře a v pátek ve dvě ráno jsme se konečně dostali na hotel. Letadlo, které se muselo vrátit zpět bylo modré, takže jsme měli opravdu kliku! O další odlet se snažili ráno, ale nad letištěm byla pořád mlha a nedalo se přistávat. Povedlo se to až pozdě odpoledne, takže pořadatelé neměli jinou možnost, než zrušit celý den kromě superspeciálky v Cordobě. Ta se jela podle harmonogramu a v klidu. Ve městě byla hrozná zácpa a tak jsme museli místy jet jinudy, abychom se na stadion dostali včas. Jeli jsme za Loebem, takže to nakonec vyšlo celkem dobře. Jinak to byl ale zajímavý výlet a myslím, že pro diváky v Buenos Aires skvělý pohled na rally, kterou by jinak mohli vidět pouze v televizi.

1. etapa

Společně s Bobem a Atušim jsme vytvořili velmi dobrý plán pro první den. Cílem bylo pořádně zabrat na úvodní zkoušce, abychom viděli, jak na to zareagují ostatní. Z našeho pohledu šlo na trati vše dobře, nechybovali jsme a zajeli velmi dobrý čas. Na patnácti kilometrech jsme byli o 15 sekund rychlejší než další jezdec, což byl velký rozdíl. Prostě jsme to vyzkoušeli. Druhá vložka měla víc než 23 km a místy na ní byla hustá mlha, takže jsme ji projeli v klidu, protože jsem nehodlal nic riskovat. Přesto jsme zajeli čtvrtý čas, ačkoliv jsem cítil, že jsme jeli hodně pomalu. Ale takový byl plán. Nicméně se vyskytlo jedno smolné místo, kde jeden z uvolněných kamenů trefil řízení našeho auta a trochu ho ohnul. Stalo se to zhruba v polovině vložky, v zatáčce, do které nebylo vidět, a ačkoliv jsem se tomu kamenu snažil vyhnout, trefili jsme ho. Další test byl jedním z nejrozbitějších z celé soutěže a naším cílem bylo absolvovat jej ve vší opatrnosti. Začali jsme dobře, ale řízení se začalo v zatáčkách stále víc a víc ohýbat, až přestalo fungovat úplně a pravou stranou auta jsme trefili škarpu.

Nakonec bylo jasné, že musíme zastavit a vyměnit spojovačku řízení, což jsme udělali, ale ztratili tím přes deset minut. Pokračovali jsme na RZ, ale náraz, který jsme absolvovali předtím, ohnul závěs, který se tak dotýkal karoserie a museli jsme zastavit. Snažil jsem se to opravit, ale bylo jasné, že už pro nás rally prostě skončila a šlo jen o to, dostat se do cíle testu. Pro nás to znamenalo konec soutěže. Společně jsme došli k závěru, že nepojedeme v rámci Superally, protože jsme ztráceli víc než 30 minut na vedoucího jezdce a k bodům by nám mohl pomoci jenom zázrak. Podle výsledkové listiny jste mohli sami vidět, že ten se nekonal. S autem prostě nešlo dál jet, ani jej pak zastavit. Bylo to obrovské zklamání pro celý tým a obzvláště pro mě. Nestalo se to kvůli tomu, že bychom jeli přes hranu, prostě byla smůla, že ten šutr trefil zrovna řízení. Kdybych tušil, že se to rameno bude ohýbat stále víc, hned bych je vyměnil. To jsem ale nevěděl a prostě jsem se snažil jet dál! No, alespoň jsem se zase dozvěděl něco nového! Pro nás to mohla být velmi dobrá rally a jsem si naprosto jistý, že jsme ji mohli vyhrát …

Po tom všem jsem se alespoň snažil pomoci našemu druhému týmovému jezdci Spyrosovi, který jel teprve svou osmou soutěž. Zlepšuje se s každou další rally a naše spolupráce funguje opravdu dobře. Snažím se mu vysvětlit co se dá a podle mě se v posledních týdnech hodně zlepšil. Příští roku bude hodně rychlý – letos se prostě učí.

Vím, že se mohu spolehnout na auto a v Řecku mohu být velice rychlý. Naši soupeři budou muset pořádně zabrat, aby nás porazili. V tabulce nyní figurujeme na druhém místě a nerad bych přišel o další body. Jen jsem se doslechl, že řecké tratě budou rozbitější než normálně a navíc se očekávají déšť a bouřky, takže se nedá říci, jaké bude počasí. Normálně zde bývá horko a sucho.

Teď nás čeká další týden před soutěží v Řecku. V pondělí nás čeká klasické testování a poté seznamovací jízdy a shakedown. Pro tuto rally si opět připravíme dobrou strategii. Znovu se pokusíme rozdělit zkoušky, na kterých pojedeme naplno, a kde opatrně. Prostě potřebujeme a chceme vyhrát. Vezmu si s sebou do auta plný batoh spojovaček řízení a pokud je jen trochu ohnu, hned je vyměním!

Nakonec bych rád poděkoval mým mechanikům za skvělou práci, kterou odvádí při přípravě auta na každou soutěž a velké díky patří také Bobu Hermansovi a Atušimu Yokoyamovi za to, že se tohle všechno můžeme absolvovat. Velké díky patří samozřejmě také firmám TEIN, YOKOHAMA, REDDEVIL/MADCROCK, LEMMINKÄINEN, ACCENTURE a všem našim partnerům. V Řecku všem ukážeme, jak jedou ti nejrychlejší a nejchytřejší!

Uvidíme se v Řecku

Váš

Kristian Sohlberg
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist