Počasí:

V pátek (i dni předtím) bylo celý den tak nějak předjarně, ale asi protože se měla jet zimní soutěž, začalo před prologem chumelit. Chumelenice a mráz pak provázely většinu oné rozporuplné úvodní rychlostní zkoušky. Sobota pak byla poměrně chladná, ale bez výkyvů počasí, postupně lehce tálo, ledy a sněhy navíc povolovaly pod přibývajícím počtem průjezdů soutěžních vozů.

Povrchy:

Prolog po namrzajícím asfaltu, před posledními cca 30 auty ale vyjela slánka a trať upravila. Protože přes noc nejdřív tálo, pak zase padalo a mrzlo, bylo v sobotu na trati „Monte“, povrchy ledové, sněhové, břečkovité, mokré - postupem času pořád víc těch posledních. Ráno většina špičky vyjížděla na úzkých hřebech (ač se to některým mocným příliš nezamlouvalo), ty se ukázaly jako asi nejlepší volba - odvážnější a méně majetní však jeli různé gumy levnější, s hřeby i bez.

Tak jsme se dočkali, jedeme (na rozdíl od mnoha dalších států, kde je rally stále na výsluní přízně) veškeré mistrovské rally přesně podle evropských řádů, už tu neotravují žádné vozy WRC či velké kity a těch pár A-osmiček či „esek“ v rámci úlitby bohů zvané Super Serie, to už před případnou návštěvou z FIA nějak ukecáme. Pravda, s tímhle související stav české rally s sebou nese úbytek závodníků na tratích i diváků kolem nich, ale kdo by na to dbal. Hlavně, že šrot zůstal povětšinou doma a lobby už nebude tak snadno sbírat naše vítězství a tituly.

Slovníček:

Šrot, vraky

Současné označení některých představitelů nejmenované národní federace pro vozy kategorie A8 apod., tedy vozy ještě přede dvěma lety stejným osazenstvem vynášené do nebeských výšin (zahrnuje i vůz letošního vítěze Winter Cupu)

Lobby

V představách některých představitelů téže federace shluk jim nepohodlných vybraných jezdců a jiných živlů nepochybně platících novinářskou chátru za to, aby soustavně udržovala ve veřejnosti náladu přející vozům WRC a jim podobných a nedokázala ocenit vyrovnanost a monotónnost vozového parku „evropského typu“

Úloha soutěže, která vrátí domácí soutěže do minulého století, připadla Rally Vysočina. Jak již bylo zmíněno, soutěž se musela obejít bez vozů WRC i velkých kitů, v rámci „Super Serie“ (která zřejmě zůstane velmi rychle vyhrazena závodníkům s hlavní ambicí pěkně se svézt) se na start postavili pouze domácí David Komárek (s extovární Evo-šestkou v nových a zajímavých barvách), Tomáš Kurka nově s lancerem ex-Flídr, Jáva Javoš naopak se svým tradičním subaru, dále pak Tomáš Král, jehož letitému nissanu vypršela homologace, a ke svému překvapení i Vít Böhm, jehož civic je na tom podobně jako Králův vůz. Odečteme-li ještě BMW Petra Hambálka, jenž se přijel jen sklouznout v rámci volné soutěže historiků, zjistíme, že o opravdové mistrovské body se ucházelo pouhých 55 posádek. Na tomto nízkém počtu měly nesporně velký vliv zimní podmínky, v nichž se soutěž jela, a s nimi spojené nezbytné náklady zejména na gumy, ale i jiné zimní vybavení. Proti startu některých aut či ve prospěch opatrnější jízdy účastníků hovořilo také oficiální testování soutěžních vozidel konané o následujícím víkendu. Nedělejme tedy předčasné závěry, to, zda se bude dařit dalším pořadatelům lákat závodníky na jednotlivé soutěže přehuštěného kalendáře úspěšněji než okříšským, ukáže až čas.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem se o největší porci bodů a nejcennější poháry na Vysočině tentokrát měly prát zejména vozy třídy N4, jimž při dobrých povětrnostních podmínkách mohly konkurovat i vozy české specifikace světové kategorie Super 1600 (tedy včetně dovážených kitů, které dalšími z mnoha „systematických“ rozhodnutí FAS momentálně oscilují „do“ i „z“ třídy A6, a to i v průběhu sezóny (!) ). Nejnižší startovní čísla dostali z dvoukolkařů evropský přeborník naší části kontinentu Josef Peták, nejlepší domácí junior Antonín Tlusťák a nadcházející „Evropan“ Roman Odložilík (jemuž ale tentokrát na poslední chvíli JM Engineering odřekl slíbený vůz), ze čtyřkolkařů se nejvíce počítalo s úřadujícím sprintovým šampiónem Pavlem Červenkou, hvězdou úvodu sezóny Karlem Trojanem, nedávným reprezentantem Miroslavem Jandíkem a z neprioritních jezdců se smolařem minulých ročníků Okříšek Josefem Semerádem. Co se týče zajímavostí nižších pater startovní listiny, nebylo přehlédnutelné, že Josef Sedláček se po třech letech vrátil k almeře, po dlouhých měsících vyvenčil integru i Zdeněk Vrbecký, Petr Hozák se posadil do Tomaštíkova subaru, ale i to, že domácí Tomáš Hobza svou felicii začal přebudovávat do skupiny A. Co se seznamovacích jízd týče, zásadní problém při nich měl David Komárek, jenž se nevešel na silnici společně s traktorem, naštěstí „drobný kontakt“ odnesla jen technika. Nutno ještě dodat, že seznamovací jízdy se odehrávaly povětšinou na tratích s mokrým asfaltem a se „zimností“ soutěže to bylo na pováženou. Rosničkáři ale pokoj nedali a soustavně vyhrožovali...

Ale už dost řečí kolem, pojďme závodit. Je pátek večer a startuje prolog, který si až před pár desítkami minut všichni projeli a občas jen zírali, co je to čeká za motanici. (Jak již zmíněno v úvodu, počasí je teď už nezpochybnitelně zimní.) Pro větší náboj se startuje od posledních startovních čísel k prvním, nicméně nutno přiznat, že mnohé zde bylo nedomyšlené. Asi jako největší potíž se ukazuje skutečnost, že zatímco ze servisu jsou vozy vypuštěny v klasických jednominutových intervalech, vlastní trať absolvují v čase kolem dvou minut s tím, že se vždy se startem dalšího vozu čeká na úplně uvolnění tratě. Tato skutečnost logicky musela ústit v situaci, kdy se - slovy klasika - „v dole hromadí horníci“. Zejména špičkoví jezdci zvyklí na podmínky blízké ideálním a správně ohřáté gumy jsou notně roztrpčeni (navíc právě oni jsou díky obrácenému startovnímu pořadí postiženi marným postáváním nejvíc) - plánovaný efekt tak je nepochybně menší, než pořadatelé doufali. Sportovní hodnota je navíc poškozena i průjezdem „slánky“, která pro posledních cca 30 posádek výrazně sníží kluzkost namrzající tratě - naštěstí k posypu dochází v okamžiku, který příliš nenaruší pořadí v jednotlivých skupinách a třídách, tam má špička skoro vždy obdobné podmínky. Co se vlastních výsledků týče, podle očekávání se nejlépe daří čtyřkolkám a zejména Semerádovi s Červenkou a Zdeňkem Vlčkem. Toto trio odskakuje soupeřům o pět vteřin a víc, z období „před slánkou“ má nejrychlejší čas mladý exmotokárista Šlehofer (civic N2, absolutně 10.!), výborně si vedou i Hora (Fabia A5), Vrbecký (Integra N3) či Kestler (Fabia D9 a A7). Z favoritů naopak kratičké couvání zažívá Jandík, po chybě ztrácí přes deset vteřin také Trojan. Chybiček se nevyvarují ani další, o svodidla otírají Barvík lancera i Dunovský hondu, problémy s tratí mají mj. i Hladík (Suzuki, N1) či Pondělíček (Felicia, S1600, A6?), až obavy o osud posádky na sobotních tratích navozuje styl průjezdu fotobuňkou u Hozáka. Už na prologu se naplňuje osud M.Bartončíka, jehož odmítá poslouchat převodovka jeho hondy, auto se dočasně zastavuje i Sutrovi (Felicia A5), největší ztrátu nabírá po problémech s elektrikou Pavel Urban (shodou okolností je vedoucí této RZ jeho jmenovec) jedoucí stejně jako na Jänneru po boku s nejúspěšnější dámou loňského ČMPR Ivou Víchovou. I oni jsou ale nakonec klasifikováni v cíli, ač jejich zpoždění je natolik velké, že nakonec dostávají připsán tříminutový výsledný čas eliminující podle ZU (v daném případě celkem rozumně) zbytečná zpoždění či absence z prologu.

No ale už zase přeskočme pár hodin, nechme oblohu rozednít, je osm a startuje se už do těch opravdových závodů (pardon, soutěží). Jak již naznačeno, i přes noc se několikrát měnilo počasí a jen málokdo tuší, co jej na tratích čeká. Jezdci vybavení špióny nicméně začínají většinou den na úzkých kolech s hřeby, což naznačuje, že sněhu a ledu by mělo být na tratích požehnaně. Hned první ranní test začínající na okraji Okříšek ve výsledku ukazuje, že volba pneumatik je pro dnešní úspěch klíčová. Jak Červenka, tak i Barvík či Z.Vlček prodělávají na svých širokých pneumatikách „kalhoty“ a držíme-li se této tématiky, první karty se začínají rozdávat. Na testu je nejrychlejší Semerád, výtečné časy tu ale zajíždějí i Trojan, Jandík a trochu překvapivě i Jiří Volf, úspěch tohoto kvarteta je natolik významný, že se v mírně přeházeném pořadí rovnají i na čelo celkového pořadí soutěže. Do první desítky nejlepších časů v RZ se zde vecházejí i Jelínek, Pantálek, Komárek, Tlusťák, Hozák a Vrbecký a jakoby chtěli potvrdit, že včerejší prolog byl skutečně pouze nepodstatnou částí soutěže, vesměs se rovnají i do první desítky průběžného pořadí. Ale pozor - průběžně osmý Tlusťák teď po odjetí 7,1 km RZ ztrácí na lídra Semeráda už přes 36 sekund!

I zbytek první sekce zůstává ve znamení velkých diferencí způsobených mj. volbou pneumatik. Vzhledem k tomu, že nejlepších deset posádek v průběžném pořadí zajíždí (byť v mírně přeházeném pořadí) nejlepších deset časů i na RZ 3, zůstává elitní sestava beze změny, jen se mírně přesypává její pořadí. Dílčí prvenství zaznamenává Volf a jeho výtečný čas znamená nejen upevnění druhé příčky, ale i přiblížení se vedoucímu Semerádovi téměř na dohled (2,8s). Třetím časem se na bronzový stupínek před Jandíka posouvá Trojan, společně s pátým Jelínkem má už toto kvarteto před zbytkem pole MČR tři a více desítek vteřin k dobru (a to přestože tato - opatovská - RZ je oproti původní variantě zkrácena asi o dva kilometry ještě včera jediného výrazně ledovatého úseku - dnes už toto rozhodnutí při pohledu na skoro celou trať pod sněhem a ledem budí trochu rozpaků). Čtvrtá (Sádecká) rychlostní zkouška patří opět Semerádovi, jenž si tak znovu upevňuje vedení, na třetí příčku se vrací Jandík před Trojana. V první desítce na zkoušce i po ní jsou nadále překvapivě Pantálek i Hozák, zejména druhý jmenovaný imprezou smýká po celé trati a evidentně se jízdou dobře baví. Co se dalších čtyřkolek týče, až na čtvrtém testu se vtěsná do první desítky absolutního pořadí auto se širokými pneumatikami, jeho pilot Barvík už figuruje na bodované příčce. Časy až za elitními deseti naopak stále zajíždí Červenka, jenž je průběžně dvanáctý. Už po úvodním ranním testu končí své působení Otto díky poruše převodovky, v prvním servisu balí fidlátka po problémech s brzdami a nevhodnými pneumatikami i Z.Vlček. Šestý nejrychlejší je už od rána lídr Super Serie Komárek též se potýkající s nevhodným obutím.

Zajímavá dramata se odehrávají mezi dvoukolkami. Jak již bylo zmíněno, od úvodního testu dne se v první desítce drží nejlepší áčko i enko, tedy Tlusťák a Vrbecký. Vrbecký pak na čtvrtém testu už konkurentům tolik nestačí a klesá o jednu příčku, mezi enky má ale na druhého v pořadí víc jak půlminutový náskok. Sekundovat se mu stačí zejména mladíci s šestnáctistovkovými hondami Šlehofer a Veselý, první z nich je po skvělém prologu soustavně blízko první patnáctce pořadí - a to na neocenitelných už skoro historických Barumkách OR32, pochopitelně bez hřebů. Nejlepší Tlusťákovo áčko si pozici v první desítce stále drží, na záda mu ale soustavně dýchá jeho skoro soused a velký konkurent Lubomír Minařík. V první dvacítce figurují i nejlepší čtrnáctistovky Západočechů Sýkory, Ducháčka, Hodaně a (zejména na čtvrtém testu) excelentního Hory. Naopak za očekáváním zatím zaostává při návratu do nissanu Sedláček, se stejným vozem jedoucí domácí Šimeček vyrazil ráno do boje na mokrých gumách, které podle očekávání nefungují - zajíždí na nich bezkonkurenčně nejpomalejší časy.

Druhé průjezdy trojice rychlostních zkoušek už nepřinášejí tak výrazné diference - kdo mohl, přezul po vzoru konkurentů, což se okamžitě projevuje zejména na zrychlení Červenky, Barvíka i Petáka. Tato sekce ale patří zejména Semerádovi, jenž vyhrává všechny testy a najednou má na stříbrného Volfa náskok přes 26 sekund. Volf i přes problémy s brzdami kontroluje druhou příčku, o třetí pozici stále v desetinkách bojují Jandík a Trojan, po této sekci je na tom lépe jezdec z Moravy. Před Jelínka se dostává Super-seriák Komárek, pro ani jednoho z nich ale tato změna nic neřeší. Už šestý v pořadí MČR je Hozák, který se posouvá před Pantálka, druhému jmenovanému se naopak mílovými kroky přibližuje Červenka. I Barvík se už posouvá do první desítky, boje dvoukolek se tak přesouvají za hradby první desítky absolutního pořadí.

Pátá ani sedmá rychlostní zkouška moc nevycházejí Tlusťákovi, po první z nich dočasně a po druhé definitivně se tak před něj do čela skupiny A posouvá Minařík. Báječně jede neustále i Hora a málem oběma kitům dýchá na záda, za ním v A5 vede bitvu o nejlepší čtrnáctistovkovou felicii Sýkora před Ducháčkem i bez druhého kvaltu v převodovce - oba (o Horovi ani nemluvě) si ale stále drží posty na absolutních bodech. Z takto bodované pozice naopak vypadává další Jihozápadočech Šlehofer, když mu zhasíná na sedmém testu motor, po opětovném nastartování mu zbývá jen minimum i z půlminutového náskoku, který měl před na čele třídy N2 druhým Veselým. Z boje o přední příčky ve¨skupině N definitivně vypadává i Krajčík, jenž v honbě se Stejskalem (a při premiéře v „Tajperu“) poškozuje chladič. Podobně se ne-vede i Jinderlemu, jenž toužil bojovat o stupně vítězů v nejslabší třídě N1, po velké chybě ztrácí spoustu času v opatovské závěji také rally-navrátilec Stromšík (N3, Astra ex-Krajčík).

Poslední kolo rychlostních zkoušek má rozluštit hned několik tajenek. Jednou z nich je situace na čele skupiny A. Tlusťák sice Minaříka podvakráte poráží, pár desetinek zisku ale dokáže náskok soupeře pouze snížit na čtyři vteřiny, a když felicie na závěrečném testu poráží saxo o tři vteřiny, je rozhodnuto stejným způsobem jako loni - Minařík je opět nejrychlejší okříšskou šestnáctistovkou. Stejně jako loni vyhrává také Hora áčkové čtrnáctistovky, aby těch opakování nebylo málo, tak druhý je v této třídě znovu Ducháček. Tentokrát ale zejména díky nesprávnému Sýkorově projetí retardéru a polovici třicetivteřinové penalizace, kterou si tímto Blovičan vysloužil. Opakování matka moudrosti, tak připomeňme, že i Vrbeckého prvenství ve třídě N3 je repete loňského triumfu, tehdy se ale musel ve skupině N sklonit před senzací v podobě Dvořákovy čtrnáctistovky. Tentokrát lehké čtrnáctistovky tolik do bojů o špici nezasáhly, jak vítězní Přibyl, tak i finišující (a vyrovnaní) Pohner a Hladík končí soutěž ve čtvrté desítce pořadí. O něco svižnější než N-jedničky je kategorie o číslo vyšší, kde v bitvě mladíků nakonec Šlehofer svůj náskok z úvodu udrží (na tajících tratích závěru soutěže ale OR32 už nejsou výhodou), druhý Veselý po nádherném boji udrží druhou pozici i přes vynikající závěr Dunovského. Veterána Henzla vyřadila před poslední rundou neposlušná převodovka, na stupních vítězů této třídy to pak v cíli vypadá trochu jako na dorosteneckých přeborech. Smolařem soutěže je pak nepochybně Pavel Urban, jenž sice v průběhu soutěže smazal náskok svého soupeře ve třídě A6 Pletky z prologu, za cílem posledního testu však svou felicii musí odstavit - stejně jako na Jänneru jí zradil motor…

A jak probíhá závěrečný souboj o příčky nejvyšší? Josef Semerád naprosto kontroluje situaci a v cíli je nejrychlejší o čtyřicet vteřin. Po několika letech se tak opět stává vítězem domácí mistrovské soutěže auto patřící do skupiny N. Enka ovládají i zbytek stupňů vítězů. Jiří Volf zvládá i závěrečný nápor Karla Trojana a zejména Miroslava Jandíka a v cíli posledního testu se raduje ze stříbrné příčky. Radost je ale málem předčasná, za posledním testem u jeho lanceru (jako na této soutěži už u několika aut předtím) vypovídá službu převodovka a Volf s Novákem jsou nakonec hodně rádi, že se na cílovou rampu dostanou (i s pomocí šéfa týmu Milana Lišky, jenž cestou pomáhá organizovat na křižovatkách volný průjezd pro neposedné auto). Pátá příčka v absolutním pořadí patří Davidu Komárkovi, jenž ale nebere body do MČR, ale pouze do Super Serie, šestý (a pátý v MČR) dojíždí konečně spokojený Jan Jelínek. Na výtečné sedmé pozici vyjíždí na cílovou rampu Petr Hozák - jeho radost je na rozdíl od té Jelínkovy pouze dočasná, v Okříškách mají totiž technici tradičně „štěstí“, Tentokrát právě u subaru, které má Hozák vypůjčené, objevují chyby u katalyzátoru a klatovský jezdec si na životní výsledek musí ještě chvíli počkat. Body za šesté pořadí v MČR tak jsou nakonec odměnou za vítězství na první i poslední erzetě soutěže pro Pavla Červenku, jehož finiši v závěru nedokáže odolat ani (přesto nadmíru spokojený) Milan Pantálek. Do desítky se vechází i Vladimír Barvík, co se týče čtyřkolek, je příjemným překvapením i výsledek a výkon posádky Hasoň-Hanák.

První sprint máme tedy za sebou, stal se velkým zadostiučiněním zejména pro Josefa Semeráda, pro nějž tato soutěž v minulých letech znamenala slušné martýrium. Po organizační stránce byly Okříšky až na nešťastný prolog snad celkem dobře zvládnuty, soutěž však byla nepřehlédnutelně poznamenána také dalším stupněm v soustavném úbytku diváckého zájmu o české rally - slovy některých posádek „Báli jsme se udělat chybu, protože by nás tady neměl kdo vytáhnout zpátky na trať…“ Zdá se tedy, že rally se z výsluní popularity vrací do své dávné pozice sportu pro skalní - ale opakovali bychom se, pokud bychom měli vyjmenovat mnohokrát propírané důvody pro tento jev, které si mocní stále nechtějí přiznat. My ostatní se nechme (snad příjemně) překvapit, jak se snížený zájem o tento sport na mistrovské úrovni odrazí na zájmu posádek a jejich sportovní úrovni. Držme zkrátka naší rally palce, nemá to chuděrka v poslední době jednoduché!