Na třetí rychlostní zkoušce před cílem letošní Historic Vltava Rallye jsme skončili na převodovku. Původní podezření na další závadu motoru se po velmi nehezkých zvucích linoucích se z motorového prostoru naštěstí nepotvrdilo.

Jinak ale z mého pohledu super!!! Jeli jsme poměrně rychle, zatím moje nejrychlejší svezení... jenom v pátek jsme na třetí rychlostce vjeli levým zadním kolem do díry na krajnici při uhybání zavapexované olejové stopy po Hlouškovi (na které jsme mimochodem při prvním průjezdu měli pár krizovek a dost nás zpomalila), disk se rozpadnul na kousky a na vložce jsme šli vyměnit kolo. Byl to polookruh a více místa bylo akorát na výjezdu. Tam ale létala auta na plný plyn jak po okruhu, tak brzdila do odjezdu ven, takže to bylo dost o hubu. V ten moment jsem si vzpomněl na loňskou tragickou nehodu při mistrovství světa, kdy doslova přejeli spolujezdce Aarona Burkarta.

Při zastavování se sluníčkem svítícím přímo do ksichtu Pavel doufal, že vpravo je zarostlý plácek, bohužel tam ale končila silnice a spadli jsme po boku do půlmetrového příkopu. Zpět to nešlo, auto viselo na břiše, pak nešla zařadit ani zpátečka. Nakonec jsem to s lidma vynesl na cestu. Pak jsme měnili to rozpadlé kolo s roztrhanou gumou, když už tam nebylo, lidé drželi auto v rukách nad zemí a někdo zařval „Bacha, jede auto, jděte pryč!“ a všichni ho pustili. Ještě jsem tam stihnul vrazit zpátky hever a auto zůstalo viset na hraně prahu, jinak nám to lehlo na nápravu. Pak se zase zvedlo, kolo vyměnilo, dokroužili jsme, zapínali si pásy za jízdy na erzetě, za letmým cílem jsem si taky chvíli zařídil... byl to ale záhul, takový sportovní výkon jsem ještě nikdy nepodal. :-) Ztratili jsme tam ale přes pět minut, do druhé etapy startovali jako třetí od konce a po osmi kilometrech vložky dojeli finskou Lancii Fulvia před námi.

Pak jsme si nechali přeložit časy startů dvě minuty za ní tak, abychom ji už nedojížděli. Stále jsme stahovali soupeře ve třídě Klokočníka (po šesti dnešních RZ o dvě minuty, takže z jeho tří a půl minutového náskoku nezbyla ani polovina), ale stejně bychom ho už do cíle nedohnali. Na desítce kousek od startu to ale zaklepalo a skončili jsme.

Jelo by to moc pěkně, nebýt problémů s karburátory.... občas auto kuckalo a nejelo to. Většinou při brždění z velkých otáček do vracáku se to přelilo, v karburátorech zbylo hodně benzínu a ven z ostřejší zatáčky se prostě nechtělo rozjet... Takže tím jsme taky dost ztratili. Taky nám stávkoval startér, na klatovském náměstí jsem si tedy dal tlačící sprint, potom nám taky vypadlo zajištění brzdiče a jeli jsme bez něj snad dvě vložky, povolil se levý zadní tlumič,... no prostě bylo toho dost.

Kdybychom dojeli, tak nejhůře 12. absolutně. Bez pátečního defektu bychom byli asi devátí celkově, možná i lepší..... V sobotu jsme navíc pravidelně zajížděli 13.-14. časy absolutního pořadí, což považuju vzhledem k našim zkušenostem za malý úspěch. To jsou ale kdyby a na ty se nehraje. Je to škoda, ale svezli jsme se. A taky jsem za ty necelé dva dny vypotil tři kila! Kombinéza a všechny spodky však byly ždímací :-)