Ohlédnutí za loňským ročníkem rallye Bohemia

Loňská soutěž v rodišti našeho soutěžního auta se nám nevydařila, odstoupili jsme z 1. místa po 2 RZ, pro poruchu převodovky, ulomil se nejprve jeden zub na stálém převodu, potom další a s tím bychom do servisu nedojeli. Druhý den jsme pokračovali v Superally v rámci testování motoru. Podařilo se nám před startem odstranit závadu a to škubání a střílení do výfuku, které nás zastavilo v Krumlově, bylo to několik nesmyslně vyvrtaných děr do setrvačníku v rámci dynamického vyvážení motoru v dráze snímače otáček na klikovce (to je tak, když se někomu zadá provést odborná práce a dotyčný to zadá dál a i tak má ručit za dílo jako celek, místo toho při spotřebě oleje 1,5 litru na 75 km mi doporučí, že si mám vozit v soutěžáku olej na doplnění po každé RZ).

Úvod

Soutěž se jela jako čtvrtý podnik MMČR. Pořadatel zařadil hned několik dlouhých a technických vložek, divácky atraktivní RZ v Sosnové a městskou v Mladé Boleslavi.

Zde je nutno poznamenat, že počasí na Bohemce je v posledních letech vždy nevyzpytatelné, horka střídá déšť, potom je velmi obtížná volba pneumatik. O to je již hodně těžká soutěž ještě náročnější.

Ve třídě A5 se sešla opět celá špička čítající minimálně pět posádek, které mají šanci kdykoliv zasáhnou do bojů o stupně vítězů, dovoluji si mezi ně zařadit i naši posádku a připomenout, že i mi jsme přijeli do MB s cílem zvítězit, nebo s pod cílem být na bedně, a to jsme splnili.

Před startem soutěže mi vyčinil Zdeněk Janda co to píši za nesmysly na internetových stránkách, měl na mysli tyto reporty, sdělil jsem mu, že to píši pro naše sponzory, partnery, přátele, příznivce rallye sportu, jestli se mu to nelíbí, tak to číst nemusí, nebo když už ano, a četl to víckrát, protože se pod krycí značkou i několikrát vyjádřil v komentářích, tak ať se pod to alespoň podepíše. Také jsem mu řekl, že je to můj osobní pohled na věc a ne všem se musí líbit, no a je mi jasné, že musel být zklamán tím, že byl v Krumlově za námi. Na to zasmečoval, že se přijel jenom svézt, bez ohledu na výsledek, jak je to skromný hoch, to asi proto, kdyby mu to náhodou na trati nevyšlo. Myslím si, že každý závodník mající papírové předpoklady, přijede se umístit co nejlépe a pokud možno na pódium a to i na tom nejlepším místě, proč by tam jinak jezdil utrácet peníze, marnit čas a ničit soutěžní auto. (pravdou však je, že když je člověk tlačen do dosažení výsledku, tak se dobře nejede, na štěstí mě již možná 15 let partneři do ničeho takového netlačí). První etapa obsahovala čtyři sekce s osmi RZ, druhá dvě sekce se čtyřmi rychlostními zkouškami.

RZ 1 Super RZ Sosnová

Tato RZ se jezdí jako úvodní na Bohemce již několik let a je divácky velmi atraktivní. Před jejím startem nás pořadatel soustředil poprvé mimo areál závodiště na místní komunikaci, připadal jsem si jako v servisu na Erzetce, které pořádal Lojza Janků. Pro mě je tato trať velice známá a to i z rallykrosových startů. Do rozjížďky se mnou byl nasazen Robert Vodička, místo Slávy Ducháčka, nevím proč pořadatel toto učinil, je to škoda celkem jsem se těšil, že poměřím v přímém souboji síly s jedním z nejlepších KITů. Před námi startoval Robert Asch, kterému to od startu hezky odjelo a Petr Brynda již s novým motorem, byl jsem zvědav na jeho start s 16 V motorem, auto mu neodjelo pěkně, bylo vidět, že má nějaký problém. V tu chvíli se mi vybavilo mé učinkování zde před léty na rallykrosové Evropě, startoval jsem s Favoritem z prostřední pozice, po mé pravici nejsilnější Audi s výkonem 720 koní, vedle ní Eklund se Sabem, vlevo Citroen Xsara a Skanke s Fordem. Na zelenou jsem vyrazil od startu a z obou stran se nic nedělo, říkal jsem si, asi jsem ulil start, v tu chvíli kolem mě proletěla tři auta, řadím dvojku a oni na konci startovní roviny už brzdili do té levé zatáčky, Audině se roztrhla převodovka na startu, Eklunda jsem dojel po jednom kole to jsem ale nevěděl, že mu to jede tak možná na dva válce, předjel jsem ho na šotolině, on jel trpělivě za mnou a předjetí mi vrátil na cílové rovině do dalšího kola. To je zajímavé co se v tak krátké době člověku vybaví před startem, to jsem ještě netušil, že i mě na Bohemce potkají obdobné problémy s motorem.

Je odstartováno, Robertovi Vodičkovi od startu odjíždím, bylo by smutné kdyby tomu bylo naopak, aby úzká Felda porazila po rovině KITa. Vše se mění v první levé zatáčce, kde se nám odlije benzin v nádrži a řadím o kvalt níž, toto se opakuje v každém vinklu, v druhém už to čekám a jsem na to připraven, neseřazuji a již tolik neztrácím. V nádrži jsem měl 20 litrů benzinu a jak se ukázalo bylo to málo, Sláva Ducháček to vyřešil plnou nádrží, já jsem chtěl trochu snížit na ty 3 km váhu vozu(váží 967 Kg dle vážení při technické přejímce před startem), tak jsem to nějak prokaučoval. Potom si mě závodníci ještě dobírali, že šetřím na benzinu, copak on je nějak levný. Petr Brynda mohl nechat na tom vlažném rozjezdu možná tak 5 sekund, kolik jich asi tak ztratíme my. Nakonec zajíždíme šestý čas a to rovné dvě minuty, ztrácíme na vedoucího jezdce 3,3 a za námi v jedné vteřině je ještě Petr Brynda, Luboš Picek, Tomáš Grega a Jirka Brož. Jak vyrovnaný souboj, pro diváky nejlépe jel Petr Brynda, dokonce po jednom předním kole, tak jezdíval s Wartburgem Karel Trojan senior.

RZ 2 Staroměstská

Městská RZ vedená mezi obrubníky moc závodníky nepotěší, snad jenom Mr.Cimbu, který je doma a určitě se bude chtít vytáhnout nejlepším časem, zklamal ho ovšem Sláva Ducháček, který vítězí, Zdeněk ho hecuje a říká mu jak si mohl dovolit zvítězit na jeho domácí trati, Sláva pokorně odvětil tak promiň, příště pojedu pomaleji. (Jenom jsem si tak v duchu říkal, aby Zdeněk v cíli nechtěl opakovat ceremoniál, když vyjímečně nevyhraje doma).Start do erzety je hned po startovní rampě a následuje levá zpátky do pravé zpátky, mám na autě omezené rejdy, abych nelámal klouby poloos a proto mi to moc nezatáčí, ruční brzdu skoro nepoužívám, možná i trochu zarezla, protože když jsem za ní zatáhl, tak nic moc, jako bych za sebou táhnul přejetého jezevčíka, lízám gumy vytyčující trať a nemohu se vejít do druhé zatáčky, tak raději podjíždím mlíko a pomalu přes obrubník dokružuji tu pekelnou dvojitou zatáčku, která je spíš pro motokáry, v další části tratě jsou ještě dva podobné úseky, ale tam se jede již rychleji a s autem se dá lépe manévrovat. Zajíždíme čtvrtý čas 2 sekundy za Robertem Aschem, 3 za Mr.Cimbu (nedovolil bych si ho porážet na domácí půdě) a 7 za Slávou Ducháčkem. Posouváme se ze 6. místa na 3. místo.

RZ 3 Sychrov I.

Na této vložce jsme loni skončili pro poruchu stálého převodu a tak jedu opatrně, trať je mokrá a dost klouže, asi jsem špatně obul, občas vymetu pangejt, už si nemyslím, že jsem špatně obul, už vím, že mi to nejde a že s tím budu muset něco udělat, míjíme místo loňského odstoupení, a dostáváme se na sjezd k Malé Skále. Zde bych mohl něco napravit, místo toho jsem spálil brzdy a zvlnil kotouče předních brzd. Snaha byla, ale výsledný efekt je naprosto opačný zajíždíme 5 čas, ale o 30 sekund za Petrem Bryndou, 25 za Slávou Ducháčkem, 7 za Mirkem Levorou(ten zde jel s pohárovou Fabií pěkně) a 5 za Robetem Achsem. Za trest klesáme na 4 místo. Babi mě na přejezdu na další RZ kárá, to musíš tak brzdit z toho kopce, až zničíš brzdy, její monolog vyslechnu, ale horší je, že nemáme náhradní přední kotouče, tak to bude radost jet dva dny s dupajícím pedálem do nohy a ještě před každým bržděním našlapat pedál brzdy, protože křivé kotouče rozhodí destičky. Nějak jsem z průběhu rallye rozladěn i to se promítne určitě do výkonu, tím nemyslím motoru, ale jezdeckého.

RZ 4 Šumburk I.

Stále je mokro, místy trať prosychá, jede se mi lépe než na předchozí RZ, na méně účinné brzdy si zvykám, trpí tím však zajetý čas, před námi je nepřehledný horizont, jedu na dvojku, raději ubírám, ještě jsem ho nikdy tímto směrem nejel a hop až do levého příkopu, ještě, že před námi jedoucí Jirka Trojan příkop svým Polem prohrnul. Zkouším po návratu na vozovku korekci volantem, jestli nám něco neupadlo z auta, vypadá to, že kromě brzd vše funguje, k cíli rychlostky je několik kilometrů prima sjezd z kopce, před jednou zatáčkou zapomínám našlapat brzdu a auto jede trochu dveřmi dopředu, to se mi vůbec nelíbí, stopa musí být čistá a rychlá a ne rozevlátá a pomalá a ještě za zatáčkou urovnávat auto. Zase jsme docílili čtvrtého času a to 22 sekund za Slávou Ducháčkem, 14 za Petrem Bryndou a 10 za Mr.Cimbu, Průběžně jsme stále čtvrtí. Následuje servis a alespoň odvzdušňujeme brzdy a měníme destičky. V duchu si říkám, možná by to chtělo dneska vyměnit i řidiče, takhle asi tady nevyhrajeme, to už se k nám výsledkovou listinou blíží Mr.Cimbu, ten zde loni i předloni vyhrál a má od Jirky Bendy a Martina Čepka velmi pěkně připravené auto, to bude jenom otázka času, kdy nás předjede. To abych si otočil sedačku a vartoval jestli už nejede.

RZ 5 Smržovka I.

Jedná se skoro o 30 km vložku, začíná být teplo trať je suchá, nebýt dvou retarderů na náměstí, kde musím dokonce couvat, ani se nepokouším tahat za ruční brzdu a hned po nadjetí do vracáku do protisměru řadím zpátečku. Po několika kilometrech mi motor poprvé vynechává, s najetými kilometry se to stupňuje, jede se mi hodně špatně nevím co mám hlídat dřív jestli brzdy nebo vycítit kdy to vynechá, to najednou je auto v zatáčce i o půl metru mimo stopu. Protrápili jsme se Smržovkou, jinak je to pěkná rychlostka, v Zásadě ohýbám disk o obrubník, jedu jak ponocný a ještě tohle, okolo 100 km/hod se auto šíleně rozvibruje, raději na přejezdu měníme kolo. Sláva Ducháček nám nadělil 47 sekund, zajeli jsme sedmý čas, překvapilo mě, že za námi je Vlasta Hodaň, klesáme na 6. místo průběžně a zvažuji, jestli závod neukončit, protože s nebrzdícím a ještě škubajícím autem se jet nedá.

RZ 6 Sychrov II.

Tak ještě zkusíme ten Sychrov a rozhodneme v servisu co dál. Tak je to pro nás dobré, Sychrov se jede jako volný průjezd po havárii Super 2000. Dostáváme přidělený čas, všichni stejný, to je v náš prospěch, že se ztráta neprohlubuje. V servisu 20 minut je málo na nějaké zásadní řešení škubání motoru, přichází nám poradit i Martin Čepek, doporučuje ještě vyměnit komínek rozdělovače, je volnější, tak ho měníme, ale jak se později ukazuje ta chyba bude někde jinde a pořád nevíme kde.

RZ 7 Smržovka II.

To jsem netušil, jaké jsou zde kopce, někde po vynechání motoru musím jít o rychlost níž, v Huti nás dojíždí Sláva Ducháček, zastavuji před vracákem do úzkého a pouštím ho před nás (mám zpětná zrcátka a tak ho včas registruji, sám nemám rád, když někoho dojedu a neví o mě, co je potom platná jeho omluva, když mě brzdí třeba i 2 kilometry). Do cíle zbývá ještě přes 12 km. Snažím se chvíli za ním udržet abych si přečetl jeho stopu, na můj vkus brzdí kde já vůbec nebrzdím, proto mi moc neodjíždí, jede se téměř pořád z kopce, v Zásadě v levém vracáku je před námi tak 150 metrů, ale je mi to divné pouštěl jsem dopředu modré auto a dojíždím červené, není to někdo jiný, raději se soustředím na našlapávání brzdy a škubání motoru, nyní přijde úsek na rozbitém asfaltu z kopce, kde je plno různých zatáček, to by bylo krásné svezení, nebýt těch problémů s autem. Co to, zase vidím Slávovo auto mezi stromy za můstkem, jenže ona ho vidí i moje spolujezdkyně (ta ho identifikovala podle startovního čísla) a čte mi pravá šest přes můstek, toho Ducháčka stejně nepředjedeš je to tady úzké. Jak je to motivující když je vidět na dohled před sebou auto. Slávu bych stejně zpátky nepředjížděl, když už jsem ho jednou pustil před sebe, mimochodem to bylo vůbec poprvé co mě někdo na vložce předjel. V cíli nám Sláva nadělil minutu a osm vteřin, tu minutu na 18 km a těch 8 sekund na 12 km, celkem zajímavá statistika.

Zajíždíme 8 čas a jsme stále šestí průběžně. Na této RZ havaroval kamarád Robert Vodička s Gejšou, ono mu už před tím nešlo servo, s tím se jede hodně špatně, mě se to stalo loni na Barumce, kde jsem jel tři vložky bez serva (půlku Trojáku, Slušovice a Pindulu, tu jsem sice vyhrál ve třídě o 7 sekund, to už jsem si na nekonfortní jízdu zvyknul, ale ruce a záda mě bolely ještě týden potom).

RZ 8 Šumburk II.

Jedeme s potížemi, ale tuto RZ na dohled 20 vteřin za lídrem třídy, tak tedy hurá přes Šumburk do servisu, kde je 45 minut na práci na autě, pokusíme se najít příčinu problémů. Snažím se co nejméně řadit a nepřidávat plný plyn, potom to nevynechává, ale je problém najít to místo, kde není ještě plný plyn, celkem se to nějak daří skloubit, na horizontu,kde jsem vyoral strouhu v příkopu jedu pomaleji, také za ním rychleji mizím dole pod kopcem, a je zde cíl RZ a pro nás 4.místo, 20 za Slávou Ducháčkem, 15 za Mr.Cimbu, a 2 za Gregou, Hledám Petra Bryndu a ten je 7 za námi, dozvídám se že mu motor stávkoval ještě víc než nám, vyměnil klapku a je připraven na neděli. Mi také potřebujeme bodovat a tak nezbývá nic jiného než bojovat i v neděli s nepřízní osudu. Ještě mi chybí ve výsledkové listině Robert Asch, tomu zase upadlo auto do lesa a tak se posunujeme na 5.místo průběžně, babi v servisu při mytí okna to komentuje buď rád, že neupadlo auto i tobě kolikrát tomu moc nechybělo, máš auto v bordelu. Tak nakonec za to můžu já... a raději víc neříkám, brzdy jsem spálil já, o tom žádná, kotouče náhradní sebou nemám protože na ně nemám, no to je opravdu bordel, motor jsem uštval taky, ale on jede pěkně když zrovna nevynechá, i odspoda, kolikrát řadím i v 5000, prostě kde vynechá, má to zase výhodu nemusím koukat na kontrolku řazení a určitě nepřetočím motor, dost úvah je třeba léčit neposlušný stroj.

Druhá etapa

RZ 9 Chloudov I.

Hezká RZ, velmi technická s mnoha nepřehlednými zatáčkami v lese na úzkém místy vytlučeném asfaltu, je po ránu a celkem ještě chladno motor nevynechává a to mě mate, stále čekám kdy vynechá, na této vložce zajíždíme druhý čas vteřinu za Petrem Bryndou, v servisu se mi zdálo, že se klukům podařilo vzdorující Fabii na rozdíl od nás opravit, možná měli jiný problém, přiděluji Mr. Cimbu 8 sekund, Tomášovi Gregovi 12 a jsme za ním 21 vteřin. Po rychlostce již neuvažuji o udržení 4. místa, které nám spadlo do klína po poruše poloosy Slávy Ducháčka (možná je lepší si několikrát couvnout a spatřit cíl), ale vážně přemýšlím i přes handicap, který máme o útoku na 3. místo. Zjišťuji, že jsme porazili o 4,5 sekundy Vláďu Bergera, to je pan jezdec a to je moc pěkný výsledek pro mě.

RZ 10 Návarov I.

To je úsek pravdy, tady se musí prokázat kdo jak umí ovládat auto a kdo vydrží v tom vedru jet na plno celých 40 km a neudělat chybu. Z délky tratě obavy nemám, koukám a žasnu jak někteří jezdci mají hadičky s pitím vyvedené na dosah, nedivil bych se třeba u Franty Markvarta, je již přece jenom starší pán. Zde se často mění rytmus jízdy a to změnou široký asfalt, úzký, rozskákaný, uklouzaný, posypaná penetrace, vytahané nečistoty od aut jedoucích před námi, přes krásný asfalt vhodný i pro okruhy, z kopce do kopce a z rozžhavené pláně do chladnějšího lesa, tyto věci rozpis stejně všechny nemůže obsahovat, tady jde o cit a momentální přizpůsobení se daným okolnostem, mezi ně se musí předem počítat i s tím, že auto dobře nebrzdí, vynechává, taky to, že moc dobře podle některých soupeřů neumím jezdit, to je ale jejich názor, neberu jim ho a snažím se je přesvědčit, že i na vratech od stodoly některým mladším stále ještě dost dobře stačím a spíš naopak oni mě moc ne, to ovšem mě velmi těší. V cíli nejnáročnější RZ na Bohemce zajíždíme třetí čas 0,2 sekundy za Mr.Cimbu a 21 za Petrem Bryndou, jel pěkně a určitě ten motor spravili. Necháváme za sebou minutu a půl Tomáše Gregu a dostáváme se na 3. místo průběžně, za námi se na čtvrté místo před Tomáše Gregu vyváží zkušený Vlasta Hodaň, je za námi 52 vteřin a to naznačuje ještě pěkný souboj o třetí místo. V servisu jsem mechaniky dotazován, kdy a jak motor vynechává, nejsem schopen podat žádnou pozitivní informaci, protože je to různé a čím dál tím víc nepředvídatelné. Dostávám instrukce nikam nespěchat a udržet auto na silnici, ono si totiž dovede klouznout o pořádný kus mimo stopu, když v motoru hekne.

RZ 11 Chloudov II.

Tato RZ mi strašně vyhovuje, jede se na ní nízký rychlostní průměr a pořád se někam stáčí, je na ní minimum rovin, takové ty rovnější erzety mi moc nesedí, jezdí se na nich moc rychle a to mít nemusím. Jednou mi říkal Miloš Hora alias Plašan, líbí se mi to do 130ti potom se mi to vůbec nelíbí, s tím bych dnes již také souhlasil, to je potom stejně jenom o motoru a ne všichni ho mají stejný, má rozhodovat to co mají všichni stejné a to je volant a čtyři kola.

Rychlostní zkoušku vyhráváme, což je letos na Bohemce poprvé, to je pozitivní, horší je, že mi začínají občas vypadávat kvalty (roztavili se bílé silony na táhle řazení a je to celé nějaké volné, musím řídit jednou rukou a druhou držet řadicí páku, potřeboval bych ještě třetí ruku, tu nemám, babi ať raději čte než abychom se přetahovali o fofr klacek). Za námi se seřadili 7 sekund Petr Brynda, 8 sekund Mr.Cimbu, 11 sekund Tomáš Grega, vypadá to, že po odpadnutí Vlasty Hodaně pro poruchu převodovky si upevňujeme 3. místo průběžně. Na lídra třídy Petra Bryndu ztrácíme 2 minuty 20 sekund a na Mr. Cimbu minutu 19 vteřin. Na to, že tato RZ byla i poměrně dost do kopce a po doladění motoru po Krumlově, si myslím, že agregát nejede zase tak zle, protože si nechá líbit i řazení po heknutí, třeba v 5000 otáčkách a jede slušně za nohou, to si myslím, že je důležitější než super výsledek na papíře z brzdy.(Mimochodem ho ani neznám, nebyl mi sdělen, to abych zase nebrečel, že mám málo koní.) Pokud auto nemusím do kopce tlačit a všude vyjedu, tak to je dobré, ale určitě lepší by to bylo kdybych to mohl hodnotit známkou výtečně.

RZ 12 Návarov II.

Nad nej… rychlostkou se stahují mraky, to nevěstí nic dobrého, jen aby nezačalo pršet, máme úplně ojeté přední gumy a na zadku každou jinou, jednu měkkou a jednu tvrdou, chtělo by to dalšího sponzora, který by nám nad náš plán pořídil čtyři pneu. Uvažuji, zda je možné ještě Mr.Cimbu předstihnout, zatím žádný vážný problém neměl, kromě toho že v sobotu ráno špatně obul a chvílemi se mu asi motaly nohy na pedálech a zajel špatný čas, což to se stává i mě, ne vždy to jde jak by si člověk představoval. Na našlapování brzdy již delší dobu nemyslím, jen aby mě zase nebrněla noha jako v kole předchozím, kdyby začalo pršet, no tak jsem v pytli, protože Zdeněk je již dávno na trati za sucha, mám ojeté gumy, co vymyslet, jet dopředu a nikde se neflákat, sděluji to babi a ta mi říká nech toho, ještě se stane něco nám a bude po závodě. Dost na tom, že do sbírky problémů přibyl třetí a to řazení.

Startujeme přesně ve 13:00 hodin a začíná pršet, to je skluz na tom blátíčku, peru se s nástrahami tratě tu s většími úspěchy, tu s menšími a dešti ne a ne ujet, déšť ustává, ale je mokro, projíždím opatrně Návarovský dřevěný můstek, vjíždím krokem na železný přes trať a na výjezdu přidávám plyn a to asi moc, motor vynechá v tom nejmíň potřebném místě, kdy auto se má sklouznout k vnějšku zatáčky, neklouže nikam a pravé zadní kolo zachytává o zábradlí můstku, to nás nakopává, ozývá se rána, jako kdybych urazil kolo a auto nejde udržet v přímém směru, volant je o 45 stupňů jinam. Auto jede, tak ani nezastavuji, zdá se mi, že se nějak moc ochotně podává do levých zatáček a chová se jako Škoda 130, do cíle zbývá ještě asi 12 km. Zvolňuji, ale ne asi tak, jak to vyžaduje celkový stav auta, na šestku se mi auto rozvlní, jako když se veze obráceně naložené auto na vleku a je s tím dost práce to zkorigovat a nezahodit auto do lesa, daří se to a již dál nic nepokouším a v klidu dojíždím těch několik zbývajících kilometrů do cíle. Tam stojí u stolku Pepík Čermák startující s Hondou před námi, má na nás ztrátu 30 vteřin, dokonce i hvězda ze Šumavy Honza Šlehofer na nás ztrácí a to jel možná půlku RZ po suchu, stejně jako Mr.Cimbu, který ovšem jel jak k ohni a dává nám 6 vteřin. Z auta ani nevystupuji a až před ČK u servisu zjišťuji, že jsem vytrhnul celou zadní nápravu na pravé straně z kastle, kolo je o nějakých 15 cm dozadu a doleva, kastle je zvedlá o 5 cm, s odklonem tak -10 stupňů, rozběhlé je to tak na 7 cm, levé zadní kolo drhne o vnější podběh, péro tlumiče je opřené o podběh, zkrátka čtyřstopé vozidlo. Zvědavci okukují naše auto a komentují slovy: „ ty vole s tou utrženou nápravou sem dojel?“. Jak je vidět dojel a ještě v perfektním čase a na 3. místě v RZ i v celé soutěži, to bude zase naštvaných remcalů v různých komentářích. Nikdy není tak zle aby nemohlo být hůř a čím hůř, tím rychleji, byla by to škoda spadnout z toho vydřeného třetího místa, kvůli poruše zadní nápravy.

Radost cestou ze závodu mi udělal kamarád Škodovkář Vláďa Tomek, který mi poskytnul náhradní úplně rovnou zadní nápravníci, jeho syn jel moc hezky a vyhrává třídu A6, pardon nevyhrává i když je první A6, ony tam před ním jsou ještě super švestky, které jsou hodnoceny ve třídě A6. (Asi měli strach S1600 z KITů 1600 když je nechali dovážit na tu tunu).

V absolutním pořadí jsme obsadili krásné 25. místo a nechali za zády všechny N2, které někdo patrně omylem zařadil do startovní listiny před A5. Ve skupině A jsme dojeli na 10. místě a připsali si 1 bod, je to dobré, ale nevím vůbec k čemu, možná si někdo myslí, že je obvyklé, aby A1400 řezaly S1600, proto je hodnotí dohromady. V absolutním pořadí je to podobné, to snad aby Mitsubishi cup vozil domů víc pohárů. Jen se divím, že nějakého chytráka nenapadne v motorkách na okruzích také vyhlásit nějaké skupiny a absolutní vítěze. To by bylo asi tak, vyhrál absolutně Rosi a na pěkném 32. místě se umístil Lukáš Pešek, který vyhrál třídu 125. Všechna vítězství ve třídě mají mít stejnou hodnotu ať je to N1 nebo N4, jak k tomu přijde Petr Brynda vítěz třídy A5, který i přes problémy s technikou se s tím popral, jel pěkně a vyhrál stejně jako Roman Kresta, tady stále někdo porovnává dvě naprosto neporovnatelná auta, oba odvedli dobrou práci a jsou vítězové.

V naší málo mediálně propagované třídě A5 jsme byli v cíli třetí, sice mě mrzí že až za naším odvěkým rivalem Zdeňkem Jandou alias Mr.Cimbu (nyní si nějak nedovedu vybavit kolikrát byl mistr mistrem třídy, už také zapomínám), ale těší mě, že se od první soutěže držíme průběžně na první pozici i přes silný tlak soupeřů.

Co nás čeká

Především opravit soutěžní auto před Třebíčí, která se jede 19. - 21. července. Na vlastním závodě neponechat nic náhodě, protože Petr Brynda to má již určitě dobře vykalkulované, že když třikrát vyhraje a my budeme třikrát druzí, tak bude vítěz třídy o jeden bod, ale to je ještě daleko. Čeká nás všechny ve třídě A5 ještě neméně těžká Barumka v porovnání s Bohemkou. Rozhodovat se může i v závěru na domácí půdě Petra Bryndy v Příbrami, do konečného pořadí bude chtít určitě promluvit i Sláva Ducháček, který má také dobře našlápnuto na dobrý konečný výsledek. Pevně věřím, že i náš tým má pořád ještě dobrý potenciál a to jak jezdecky, tak i co se týče techniky, aby mohl promluvit do konečného pořadí a chtěl bych se dočkat toho, že Bohemkou jsme vyčerpali smůlu a druhá část sezony proběhne bez zásadních potíží s technikou.

Závěrem

Tento závod z mého pohledu se jeví jako vůbec nejtěžší co jsme kdy jeli a to nejen z pohledu obtížnosti tratě, proměnlivého počasí, nefunkčnosti našeho auta a až dodatečně si uvědomuji, že 3. místo ve třídě je super výsledek. Ještě se musím omluvit Zdeňkovi Jandovi, že jsem minule ve výčtu jeho úspěchů zapomněl uvést, že Bohemku vyhrál dvakrát po sobě, na což mi před startem upozornil, omlouvám se při psaní předchozího reportu jsem to opomenul. Nyní si však také vybavuji, jak jsem ho tenkrát porazil na té opomenuté Bohemii s pohárovou Fabií hned na první deštěm skrápěné super RZ v Sosnové, kterou jsme vyhráli ve třídě.

Podstatné je to, že jsme si nejen udrželi první místo v průběžném pořadí naší třídy A5, ale ještě zvýšili bodový náskok.

Vím, že některým lidem naše výsledky vadí, projevují to ve svých komentářích, mohu jim doporučit jediné, jezdit rychleji, těm co jen vypisují na internetu komentáře a schovávají se za anonymní názvy, začněte jezdit a máte šanci mě porazit a také můžete zkusit napsat vaše postřehy z rally, určitě k soutěžím musíte mít dobrý vztah, nebo se snad jenom někdo ventiluje u rozžhavených kláves na PC, to by bylo ovšem dost ubohé a úsměvné.

Poděkování patří všem kteří nás podporují, bez nich by to prostě nešlo.

Ještě foto dokument jaký jsem nerejda a dovedu na jedničku urvat zadní osu o zábradlí můstku. Ten pohár je podložen plnoobjemovým válcem motoru A1400 z Felicie Petra Šaška o průměru 78 mm, (to auto měl po Kamilovi Johánkovi, který mu auto předal s tím, že je osazen motorem co jedou všichni). Petra Šaška na posledním závodě tenkrát rozebrali a právem vyloučili. Po závodě v MB jsem slyšel pár poznámek kdo co jede, jen se divím, že když to tak dobře někdo ví, proč nepodá protest doložený finančním obnosem dle řádů.