Ač se to na první poslech nezdá, přesto se slovní spojení „začátek prázdnin“ a „rallysprint Kopná“ každému aktérovi či fanouškovi českých rally nesmírně rýmuje. V případě naší posádky však letos tenhle veršík moc libozvučně nezněl. „Karkulka“, která si vinou elektroinstalace postavila hlavu již po půli Bohemie, figurovala stále na listině startu neschopných vozů a bylo jasné, že naše odhodlání poškádlit místní matadory a přidat body do sprinterského šampionátu bere za své. Pilot se rozhodl krotit kanoi na Vltavě, ale mě pracovní a rodinné záležitosti vedly na Moravu a návštěva kultovní moravské soutěže se stala jasnou volbou pro sobotní den.

Atmosféru (a nejen ji) však člověk nejlépe nasaje s předstihem, a proto směřuji do Slušovic, které jsou tradičně centrem rally, již v pátek odpoledne. Blížím se do kraje, který je bezesporu mekkou, oázou a tu a tam i divokým západem české rally. Do kraje, ve kterém potkáte nejvyšší množství dětí, žen a starců, kteří dokáží zasvěceně ohodnotit průjezd, přesně vám popíší místa, kde, kdy a co hodil Valda na boudu (to abyste se připravili na dlouhé vyprávění…) a pyšně Vás dovedou ke Krestovu rodnému domu jako v Ratibořicích ke Starému Bělidlu. Tady končí příjmení a jsou tu už jen Romanové, Mirové, Lubové nebo Tondové a záhy nabudete dojmu, že bez kohokoli u trati (pokud není přímo jejich příbuzný) by se kariéra Romana, Luby nebo Tondy odvíjela naprosto špatným směrem. Prestiž, jaké se „Kopka“ mezi jezdci (a nejen jimi) těší, je cítit hned po příjezdu do skanzenu zašlé slávy – areálu slušovického dostihového závodiště.

Startovní listina a servisní parkoviště jsou zaplněny měrou v letošním roce nebývalou, včetně několika překvapení. Brůzlův tým nasazuje všechny 3 kitové Fabie a především Tlusťákovo angažmá je přinejmenším nečekané. Odložilík se po destrukci Suzuki na Valašské rally vrací za volant Clia a po loňském vítězství se dá čekat kvalitní výkon, pokud jej opět přemíra motivace nepoloží naznak. Objevují se i jezdci, které člověk na sprintech alespoň letos moc nezahlédnul – Cais, Štěpánek, Dan Běhálek a další. Kompaktní servisní zóna je zároveň dějištěm technické přejímky, která je spolu se záběry ze světových rally přenášena na velkoplošné obrazovce. Stánky s rallyovým oblečením, suvenýry a všelikými artefakty si nabídkou nezadají s šampionáty nepoměrně věhlasnějšími. Nabídka svačin, klobás a dalších dobrot pro hladové krky a mlsné jazyky především díky zdejšímu báječnému pekařství ční vysoko nad průměr. Dost možná i jeho existence přímo v servisní zóně stojí za početným startovním polem Kopné i přes zjevnou letošní recesi. Jejich koláče jsou prostě senzační! Učiním se střídavým úspěchem pár pokusů o narušení předstartovní životosprávy soustředěných posádek a přesunuji se na páteční noc do Zlína.

Poklábosím s místními o tom, kdo je z toho našeho soutěžáckého světa zase zavřený, kdo to má za pár, kdo je odsouzený, kdo obviněný a za co, komu uhodil blesk do archivu (safra!) s účetnictvím (prima!) , kdo s kým spolupracuje a kdo na koho donáší. Posedíme na pár zahrádkách v centru, pojíme a popijeme a vždy se naše řeči stočí k jedinému tématu – Barumce. To očekávání je znát na každém kroku! Letos to bude návrat ke slávě, do dob, kdy Zlínem zněl Babylón jazyků a děcka lítala s notýsky na autogramy jako posedlá. V kdejaké skupince se řeší, zda se sejít už „v pátek na městské“ nebo až v sobotu „na Pinduli nebo Zádveřicách“. Hoteliéři skoukli objednávky a už stojí frontu u Samohýla a objednávají si nové kočáry. Hospodští plní sklady slivovicí, pivem a Becherovkou a majitelé nočních klubů leští tyče a zrcadlové koule do nevídaného lesku. Zlínské prostitutky si narychlo na svá tanga vyšívají logo IRC a šprtají pozapomenutá slovíčka. Organizátoři připomínající vinaře jen labužnicky pomlaskávají a mumlají něco o výborném ročníku. A pokud nepříjde nějaký opravdu krutý holomráz měli by mít k radosti nás všech pravdu…

Něco málo spánku a mířím na úvodní rychlostní zkoušku do avízovaného nového úseku. Upřímně řečeno vypadá trošku jako by místní buldozerista přebral, namířil si to domů z kopce přes les a asfalt narychlo naplácaný do průseku jej měl uchránit před průšvihem. Na horizontu, kterým se trať do této části láme jsou všichni právem opatrní. Slyšíme, že pod sjezdem končí Honza Kopecký, u nás si malou krizi nevhodnou stopou přivodí Petr Zedník, řeší David Tomek a velmi rychle působí Jelínek. Přesunujeme se na třetí rychlostní zkoušku, do vracáku po náletu nedaleko Slušovic. Využíváme nabídnuté šance a dopřáváme si také něco málo adrenalinu. Asi všichni, kdo se pohybují kolem rally znáte onen svérázný rally-catering – dvojici neuvěřitelně ušmudlaných chlápků neurčitého věku, kteří brázdí republiku a umolousanýma rukama, které jsou rituálně myty nejspíš pouze před Šumavou a pak v cíli Pražského rallysprintu, servírují chutné klobásky buď hodně hladovým nebo hodně otrlým divákům. Údajně je jejich konzumace ideálním způsobem získání protilátek na dovolenou v Egyptě či Turecku. Dal jsem si dvě, asi můžu kloktat Gangu bez převaření…

Ale to už jsou tady vozy a děr po těch, kdo přehnali svou snahu nebo je zradila technika je požehnaně. Mezi nimi i posádka Hanák – Rajnoha. A pokud Fery Rajnoha v telefonu prohlásí,že se znovu narodil pak to musela být opravdu přeobrovská klika. Jó,jó Františku, kdo nejde večer s kamarádem na panáka, ten se cíle nedočká….. Odložilík je u nás velmi rychlý, Trněného Octavie ukazuje svou převahu, Minaříkovo Punto se na této rz místy trápí v omezovači, Dan Běhálek je agresivní, přesto však přesný na brzdách. Stíháme přesun na rz 4 a pravou kosu na kostkách u hospody v Trnavě. Předlouhý slet vesnicí, kdy je to z levé do pravé a z pravé do levé a tak pořád dokola, všechno pokud možno držet a pořád čekáte, kdy už ta pravá devět příjde a ono pořád nic a auto skáče mezi domy jako angličák, když jste si ho jako malí pouštěli po peřině – ten si pamatuju z loňska velmi dobře. Pěkně srdcařsky projede Štěpánek, pobaví nás rozevlátý Navrátil, Firla a pohled na slečnu na jehlách s jezevčíkem.

Servis před poslední, rozhodující zkouškou. Karel Trněný ukazuje torzo disku z 5.RZ a je odhodlaný umazat manko na zbývajících 10,5 km. Odložilík chce dokázat, že s Loebem nemá společnou jen zálibu v gymnastice. Dan Běhálek? Jede celý den senzačně, ale kdo by na něj tady proti místním ogarům vsázel, na Pražáka?

Je to krásně hecnuté a chceme si vychutnat úplný závěr. Čekáme na stopce poslední rz. Karlův čas stačí s přehledem na Odložilíka, který byl podle vlastních slov venku. Až po chvíli dané startovním číslem 20 prolétá letmým cílem Běhálkovo Subaru a 2 páry očí zpod přileb hltají tabuli s výslednými časy. „Jste tam!“, voláme na ně spolu se Standou Kafkou, duší Profiko teamu, který hlídá výsledek Karlu Trněnému. Chvilku nám to asi nevěří, ale fixa na tabuli a trocha počítání je probudí k životu a velké radosti. Jak na ně do auta koukám, určitě jeli na těch posledních kilometrech pořádnou kudlu!

Krásná soutěž v krásném kraji za ideálního počasí. Optimální pro dvoukolky, což Odložilík, Kneifel, Novák, Tomek i Březík dokazovali. Ách jooo a my tady chyběli…. Tak holt příště. Opouštím Slušovice, poslouchám U2 a i když to možná může znít jako klišé, vzpomenu si na soutěžáckou legendu pana Císaře, který Danovi léta radil v začátcích a mě plácal přes ruce při mé první soutěži. Řekl bych, že mu dnes Dan poslal do té věčné servisní zóny moc fajn pozdrav a on je tam dnes u piva na něj nesnesitelně pyšnej!