Podruhé v letošní sezóně se v kokpitu krásného Fiatu Punto představila západočeská posádka Jan Šlehofer – Zbyněk Soběhart. Na rychlých pačejovských tratích především sbírali zkušenosti se špičkovou technikou. Přesto dokázali zvítězit v kategorii Junior 2000.

Start na Rally Agropa Pačejov je pro kdyňskou posádku srdeční záležitostí. „Pačejov mám moc rád. Právě zde jsme v roce 2005 absolvovali s Honzou první společnou soutěž. Na letošní ročník jsem se moc těšil. Jsem vděčný panu Svobodovi za šanci jet v barvách týmu Roto a opět usednout do Fiatu Punto S1600,“ svěřuje se ke vřelému vztahu k erzetám v okolí Horažďovic Zbyněk Soběhart.

„Pačejov je krásná a pro mě vlastně domácí soutěž. Seznamovací jízdy proběhly v pohodě až na vložku vedoucí ve vojenském prostoru. V lese byla trať snad nejtěžší a nejuklouzanější za všechny tři ročníky, které jsem v Pačejově absolvoval,“ přidává své poznatky Honza Šlehofer.

V samotné soutěži Honza a Zbyněk očekávali trošku více, než devatenácté místo v absolutním pořadí a páté ve třídě A6. Potěšující je jistě skutečnost, že dovezli auto do cíle bez újmy a navíc jako vítězná posádka třídy Junior 2000.

„Stále je vidět, že přechod z malého enka na špičkovou techniku S1600 je obtížnější, než jsme předpokládali. Punto nám i v Pačejově vládlo více, než my jemu. Přesto jsme byli schopni narozdíl od Tišnova zajíždět oproti konkurenci vyrovnanější časy. Chtěl bych vyzdvihnout práci mechaniků během druhého servisu. Přes intenzivní práci na Lubově autě, kterému odešla spojka, stihli odbavit i nás a vyměnit šteft. Předvedli profesionální přístup a smekám před nimi,“ pochvaluje si Zbyněk týmovou práci.

„Kvalitou vozu Fiat Punto jsem nadšen. Je to nádherné auto schopné mnohem lepších výsledků, než které jsme předvedli v Tišnově a Pačejově. Pořád se máme hodně co učit. Doufám, že se nám podaří zrychlit a jet v popředí třídy A6. Soupeři v této kategorii jsou velcí dávači. Pokud dostaneme od šéfa týmu pana Svobody další šanci jako v Tišnově a Pačejově, věřím, že se nám to podaří,“ nešetří sebekritikou Honza a přidává poděkování lidem, kteří mají na jeho závodění nemalý podíl.

„Musím poděkovat Zbyňďovi za diktát, mé rodině za splnění mých velkých dětských snů, mechanikům Luďovi Šnekovi a Péťovi Svobodovi za ochotu, skvělý přístup a předání cenných zkušeností v dílně, týmu RSP za velkou podporu a samozřejmě všem fandům a lidem okolo trati.“

„Já bych chtěl moc poděkovat panu Svobodovi a celému týmu Roto za důvěru. Doufám, že nějaký dobrý výsledek na sebe nedá dlouho čekat a my se jim tak budeme moci za vše odvděčit. Honzovi děkuji za výkon. V Pačejově už chtěl závodit, ale konkurence je ještě o nějaký krůček před námi. Děkuji také všem fandům za držení palců a podporu u trati. Byli jste vidět. Díky. A samozřejmě nesmím opomenout manželku Ilonu a syna Tadíka, který v Pačejově zažil svoji první cílovou rampu v životě,“ přidal své poděkování Zbyněk.