Pokud byl některý podnik dosud výspou především domácích, byl to Rallysprint Kopná. Nejen, že letos tuto tradici porušil vítězstvím Daniel Běhálek, na své domácí půdě se výrazně prosadili v jihozápadních Čechách domácí piloti. Na Rally Agropa dokázal jejich vládu narušit pouze Roman Odložilík, jinak kompletní první pětice v cíli by se dala považovat za domácí.

Na startu sprintu se sešla celá špička „nejmenšího“ mistrovství. Po Rallysprintu Kopná se trochu změnily úvahy o favoritech, kromě obvyklých jmen Trněného, Hozáka, Jelínka, Szabó se muselo nově počítat i s Běhálkem, Firlou a Odložilíkem. Mimo body se chtěl na následující velkou soutěž rozjet Vlček, s novou EVO IX jel druhý závod Chvojka. Zcela novou techniku prezentovali černí koně soutěže – ex-mistr Pavel Červenka agresivně oranžovo-černou EVO IX, mladík Jan Sýkora pak dostal zapůjčený stroj stejné evoluce od plzeňské stáje Milana Lišky. Z původního seznamu přihlášených posádek se omluvilo jen minimum, do soutěže tak odstartovalo 69 dvojic započítávaných do MČR a poháru mládeže.

Harmonogram soutěže doznal od minulého ročníku kosmetických změn. Zachována zůstala neobvyklá koncepce 2-4-2 s „rozjezdovými“ dvěma vložkami, dlouhou střední částí a dojezdem také o dvou vložkách. To vše proloženo servisem v Sušici. Ze samotných rychlostních zkoušek byla nová pouze úvodní 7,5 km dlouhá vložka Strážovice-Nehodiv, která podtrhla ráz soutěže, kde měla dominovat rychlost a síla motoru. Jinak se posádky mohly těšit na klasické závodění – charakterově výjimečnou trať ve vojenském prostoru (Komušín-Horažďovice), rychlou ale obtížnou třináctikilometrovou perlu soutěže až na samém okraji Šumavy (Kakanov-Soběšice) a krátkou „motanici“ končící v Nezamyslicích (Damětice-Nezamyslice).

Jen těžko mohl někdo očekávat, že na rychlých západočeských tratích bude někdo stačit octavii Karla Trněného. Ta skutečně v parném slunečním ránu dominovala na prvním měřeném úseku, techničtější úsek ve vojenském prostoru ji ale vůbec nesvědčil. To byla příležitost pro Zdeňka Vlčka, který si zde připsal nejrychlejší čas a posunul se na druhé místo za Trněného se ztrátou necelých tří sekund. Vynikající úvod měl opět Odložilík, na uklouzaném povrchu RZ2 ale ztratil spoustu cenných sekund a propadl se až za Vlčka s dost velkou ztrátou v podobě sedmi vteřin. Na začátek soutěže si nemohl stěžovat ani rozjetý Běhálek, na kterého se ovšem tlačili smolaři Hozák a Szabó, kteří doplatili na penalizaci z úvodní časové kontroly. Po předstartovní přípravě se totiž po cestě do ČK potkali s kombajnem, který je projet nepustil a oba tak dorazili k časoměřičskému pultíku opožděně. „Škoda penalizace, která mě navíc malinko rozhodila. I ten výkon byl potom kvůli tomu trochu slabší,“ přiznal Hozák. Až další ostré kilometry měly napovědět, nakolik bylo toto zdržení podstatné pro konečné výsledky soutěže.

Nejobtížnější fáze soutěže začínala nejdelší rychlostní vložkou Kakanov-Soběšice. Právě teď se mělo rozhodovat o konečném pořadí. Do jisté míry tomu tak bylo. Zdeněk Vlček vycestoval mimo trať a Karel Trněný na něj najel důležitých 10 sekund náskoku. I v následujících třech úsecích byla bílá octavia WRC nejrychlejším vozem v poli a téměř třiadvacet sekund k dobru na konci sekce dalo tušit, že tentokrát se žádné překvapení konat nebude. Vrásky na čele naopak přibývaly Vlčkovi, na kterého tvrdě dorážel nejen Odložilík, ale v záloze čekal na svou šanci i Hozák. Vlček ale zaútočil na nejnetypičtější vložce ve vojenském prostoru a oběma rivalům drobet poodjel. „Vůbec se nám nedařilo. První kolo ještě jakž-takž, ale pak jsme obuli nové pneumatiky a ty hrozně klouzali. Byli jsme chvíli v hradbě, na poslední chvíli jsem zatáhnul ručku, ale pošramotili jsme trochu výfuk, pak nám od něj chvíli hořel nárazník,“ svěřil se Vlček.

O páté a šesté místo si to mezitím rozdávali Szabó se Sýkorou. Mikroskopické rozdíly zatím hrály do karet Viktorovi Szabó, Sýkora se ale držel jako klíště. Vzájemná bilance obou pilotů v prostřední sekci byla neuvěřitelná – na RZ3 byl rychlejší Sýkora o 2 desetiny, na trojce Szabó o tři desetiny, na pětce přidal další dvě desetiny, z nichž na RZ6 stáhnul Sýkora desetinku. Jen těžko bychom dokázali najít podobně vyrovnaný souboj v celém seriálu sprintrallye. Jestliže si někdo mohl na druhou sekci stěžovat, byl to vítěz Kopné Běhálek. Jako velká voda se přes něj převalili všichni soupeři, na šesté rychlostní zkoušce alespoň dokázal pražský jezdec vydobýt zpět sedmou příčku od Martina Kožmína.

I když poslední sekce ještě obsahovala jeden průjezd nejdelší rychlostní zkouškou, těžko mohl někdo očekávat zásadní zvrat na čele závodu. Přesto se tak skoro událo. Až do poslední časové kontroly a uzavřeného parkoviště se totiž Karel Trněný musel obávat o kondici svého vozidla, jehož motor pomalu ale jistě odcházel do věčných lovišť. Nakonec to ale vydržel a Trněný si mohl připsat třetí vítězství v sezoně. Dost důrazně tak našlápnul k titulu v rallysprintech. „Jelo se na jednu stranu dobře, protože to tady známe, ale od druhé zkoušky nám nefunguje turbo a motor a postupně ztrácel výkon. V podstatě jsme dvě třetiny soutěže strávili jenom tím, že jsme sledovali, jestli auto vydrží nebo nevydrží. Jsme strašně šťastní, že jsme v cíli, ale zas tak moc jsme si to neužili,“ přiznal vítěz.

O další příčky se svedl tuhý boj, na konečném pořadí se ale změnilo jen málo. Zdeněk Vlček obhájil stříbrnou příčku a i když předvedl dobrý výkon, nebyl v cíli příliš spokojen. „Poslední dvě erzety jsem už raději kvůli gumám vypustil. Celkově jsem dneska nebyl vůbec ve formě a nemohl jsem se dostat do tempa. Původně jsem do toho chtěl jít, ale potom jsem zjistil, že to nejde a pořád to klouže. Nechtěli jsme někde vypadnout a to se podařilo, naštěstí jsme to ustáli,“ oddechl si Vlček. Jako jedinému z celého startovního pole se mu druhé místo do tabulky kvůli národní prioritě nepočítá, z bodovým přídělem za druhé místo tak odjel z Horažďovic Roman Odložilík. Tomu na Vlčka v cíli scházelo pět sekund a znovu tak po Kopné dokázal, že patří k absolutní sprinterské špičce. „Probíhalo to tady jako každý rok, jsou tu extrémně rychlé tratě a dvoukolky tu skoro nemají šanci,“ trochu si postěžoval úspěšný pilot. Petru Hozákovi už v závěru nezbyl dech na finiš a dokončil na pěkné čtvrté příčce absolutního pořadí. Spolu s novým lancerem ze stáje jeho spolujezdce se jezdec prezentuje klidnějším projevem, a dostavily i výsledky a spolehlivost.

Jediné podstatné na čele soutěže, co se v samotném závěru měnilo, bylo obsazení páté příčky. Na RZ7 ještě pokračovali Szabó se Sýkorou v desetinkovém souboji (tentokrát byl o onu desetinu rychlejší Sýkora), debutant za volantem EVO IX se ovšem v posledním měřeném testu vytáhnul a absolutně nejrychlejším časem smetl Viktora Szabó na šestou příčku. Když ani sportovní komisaři neuznali penalizaci Hozáka a Szabó za neoprávněnou, bylo jasné, že Jan Sýkora si na své domácí trati při debutu s novým vozem zajel životní výsledek v podobě pátého místa absolutního pořadí. „Premiéra super, akorát jsme si na druhé erzetě trošku zacouvali, když jsme uklouzli na blátě. Jinak vesměs dobré, krize žádná nebyla a to je důležité,“ přitakal Sýkora.

Sedmá pozice byla oproti vítězství na Kopné pro Běhálka ústupem ze slávy, i v Pačejově ovšem předvedl vysoký standard. Pozitivním překvapením byl i výkon Martina Kožmína. „Jeli jsme bez problémů. Ráno nám to šlo trochu líp, to je tak vždycky, asi se lépe vyspím a odpoledne už trochu ztrácím. Jsme ale moc spokojeni, že jsme dojeli na takovém místě a i souboj s Honzou Sýkorou a Milanem Chvojkou byl parádní a bylo o co závodit do poslední vložky,“ liboval si Kožmín. Milan Chvojka podobně jako na Kopné doháněl ztrátu z úvodu, na Kožmína to ale nakonec nestačilo. Tomuto pilotovi zjevně svědčí spíše delší soutěže na výdrž, než krátké sprinty.

Další tři původně vysoce favorizovaní piloti neměli na Agropě svůj den. Lumír Firla doplatil na přejíždění z okruhů na rallye (v průběhu víkendu absolvoval seznamovací jízdy a závod v Horažďovicích a mezitím si „odskakoval“ na závody v Německu) a skončil po zaváhání v úvodu soutěže až desátý. Milan Pantálek neprotrhnul smůlu, která ho od vítězství na Vysočině provází. Trochu jej vystrašilo nedobrždění na RZ2 a poté už vše podřídil jen dojetí. Tentokrát svůj lancer dovezl do cíle, jedenáctá pozice ale byla hluboko za očekáváním. Totéž v bledě modrém platí i o Janu Jelínkovi. Ten se v průběhu soutěže trápil s nedostatečným výkonem motoru (kvůli závadě turba) a nenavázal na svá dvě vítězství z Tišnova a Lužických Hor. Pavel Červenka s novým vozem nepřekvapil, přeci jen rallye absolvoval po dlouhých osmi měsících závodnické pauzy.

Průběžné pořadí MIO GPS MČR Sprintrally