Ne zcela podle papírových favoritů dopadla další konfrontace elity „prostředního“ českého šampionátu. Technické problémy odstřelily obstarožní wéercéčka do hloubi pole a na čele výsledků se tak vyhřívaly vozy skupiny N. Mezi nimi byla nejrychlejší jedna z nejnetradičnějších – Karel Trojan si při testovací jízdě vedle sebe opět po dlouhé době posadil Dana Vodičku a společně si dojeli pro vítězství.

Na startu se očekávala vskutku zajímavá sestava. O titul si to letos mezi sebou rozdávají dva piloti už postarších octávií WRC Leoš Flídr a Karel Trněný, kteří měli další dějství svého souboje na programu právě v Pelhřimově. Zajímavou konkurencí byli špičkoví piloti produkčních vozů – Karel Trojan, Josef Semerád, Zdeněk Vlček či Vladimír Barvík. Na loňský skvělý výkon chtěl navázat Peták, který v poli dvoukolek postrádal rovnocenného soupeře. Na přední příčky mohli při dobré konstelaci myslet i další piloti – Jaroslav Orsák, Jiří Volf, Milan Pantálek či stoupající hvězdy Tomáš Arazim a Jan Sýkora. Zajímavou premiérou byl start Antonína Tlusťáka za volantem „čtyřkolky“, druhá toužebně očekávaná premiéra Romana Odložilíka s puntem S2000 se však nakonec kvůli chybějícím náhradním dílům neuskutečnila.

Po krátké rallysprintové pauze se pelhřimovští díky novému systému mistrovství vrátili k dvoudennímu uspořádání soutěže. První dva páteční úseky tak oprášili z dob ČMPR a volného závodu Monte Pacov. Zejména druhá RZ byla rychlejšího charakteru, pořadatelé naštěstí alespoň vypustili úvodních několik desítek metrů po téměř nesjízdné šotolině. Druhý den byly na programu obrácené varianty loňských RZ s kosmetickými změnami. Celkově tvořily všechny RZ velmi zajímavou a náročnou trať, která kombinovala technické úseky s dosti rychlými pasážemi. Bezpochyby patří pelhřimovské tratě k tomu nejlepšímu, co lze v naší republice vůbec najít. Drobné chybičky v itineráři, časově natažené přejezdy či nepříliš domyšlené odloučení hlavní servisní zóny od ředitelství soutěže byly jen malou kaňkou na jinak dobře zorganizované soutěži.

První „runda“ startovala z pelhřimovského náměstí ještě za světla a navzdory předpovědi počasí jezdci zatím neměli starosti s volbou vhodných pneumatik. Po pětadvacetikilometrovém přejezdu čekalo posádky prvních 15 ostrých kilometrů rozdělených do dvou vložek. Už zde se ukázalo, že wéercéčka budou ještě méně suverénní než tomu bylo dosud. První nejrychlejší čas si zapsal Karel Trojan, druhou zkoušku prolétl nejrychleji Zdeněk Vlček s další „devítkou“. Již RZ2 ukončila vystoupení Vladimíra Barvíka, který neodhadnul brzdný bod do zrádné levé zatáčky a zaparkoval mitsubishi do lesa. Škody na autě nebyly většího charakteru, Barvíka ale ze soutěže vyřadily definitivně.

Po servisu následovala stejná dvojice RZ, tentokrát už pod větším příkrovem tmy. I když mračna hrozila, že uštědří soutěžícím vodní spršku, silnice nakonec zůstaly suché a také jezdci si s výběrem pneumatik moc hlavu nedělali a zvolili jistotu v podobě suché varianty. Jednu pneumatiku i s kolem zapomněl na RZ3 Jiří Volf a vylomené kolo mu vystavilo pochopitelně stopku do dalšího pokračování v soutěži. Jinak byla noční sekce ve znamení vlády Leoše Flídra, který přivyknul na octavii (naposledy v ní seděl v Hustopečích) a byl na obou vložkách nejrychlejší. Posunul se tím těsně za záda Karla Trojana a naznačil, že druhý den bude chtít útok na první příčku dokonat.

„Od začátku byla kupa problémů. Auto bylo postavené na vrchy, takže jsme jej přestavovali zpátky na rallye a vychytávali nastavení. Dalším faktorem je to, že jsme jeli nový typ pneumatik Michelin a je to úplně něco jiného, než jsem byl zvyklý a tak jsme si je zpočátku spíše osahávali. Nejdůležitějším faktorem samozřejmě je, že jsem tři měsíce neseděl v autě,“ shrnul Flídr. I na druhých místech byla octavia WRC, tentokrát ta v modrobílém provedení s Karlem Trněným za volantem. Kvůli počátečním technickým problémům a hlavně velké penalizaci (minuta dvacet sekund) byl ale v celkovém pořadí Trněný až na dvacátém místě a čelo tabulky zatím nijak neohrožoval. Velké drama do druhého dne slibovaly i rozestupy Zdeňka Vlčka a Josefa Semeráda, kteří jako jediní dokázali jakž takž držet s Trojanem a Flídrem krok. Dál už byla téměř dvacetisekundová díra a za ní mladíci Arazim, Sýkora a Orsák. Překvapivě se v souboji s enky nedařilo dvoukolce Petáka, po prvním dnu ji patřila až devátá příčka. „První dvě celkem dobrý, teď jsme ale trochu zaspali, tak to bylo slabší. Je hodně vytaháno, zítra ty tři průjezdy budou asi dost náročné,“ předpověděl nejrychlejší muž skupiny A.

Sobotní ráno, které předznamenalo krásný slunečný den, plně odpovídalo předpovědím o útoku vozů WRC na čelo tabulky. Nejvíce v ráži byl Flídr. Už na druhém úseku šel na první místo a svůj náskok postupně zvyšoval. Po RZ8 už měl na Trojana k dobru 22,2 sekund a zdálo se, že si jede pro jisté vítězství. Tentokrát ale byla proti technika. Octavii začala zlobit spojka a to se Flídrovi šeredně vymstilo na RZ9. Její start totiž nedokázal Flídr kvůli stávkující spojce opustit do řády stanovených dvaceti sekund. Ač bílá octavia ještě absolvovala zbylou porci ostrých kilometrů, mechanici si vyzkoušeli výměnu převodovky a Flídr nechyběl v průběžných výsledcích, žádné drama se nekonalo. Za nedodržení řádů byl totiž v cíli vyloučen a z Pelhřimova odjel bez jediného bodu. Karel Trojan neměl ani bez Flídra chvilku klidu, na záda mu totiž dýchal Josef Semerád. Tito dva piloti ale předvedli druhý den nesmírnou vyrovnanost. V průběhu etapy se totiž jejich vzájemný rozestup pohnul o pouhé dvě vteřiny. Nebýt pomalejšího rozjezdu, mohl tedy Semerád pomýšlet na boj o příčku nejvyšší. Takto si ji zaslouženě vybojoval Karel Trojan po letech opět ve dvojici s Danem Vodičkou. Naposledy si tito dva mohli vychutnat triumf na Rally Šumava v roce 2002, pro Trojana to navíc bylo první vítězství s vozem skupiny N.

„Mám velikou radost. Měli jsme trochu problémy s autem, ale naštěstí to kluci zpravili. Jsem moc rád, že je auto bez škrábance v cíli, protože se těším na barumku a trošku jsem se bál, abychom tu něco nevyvedli,“ přiznal Trojan. „Snažili jsme se neudělat chybu, která by všechno zhatila. Já jsem ji neudělal, ale neudělal ji ani Karel, který jel o ty půlvteřinky pořád rychleji, takže to tak dopadlo. Byly to hezké závody a mám radost – i to druhé místo je pěkné,“ konstatoval loňský mistr sprintů Semerád.

O poslední medailovou příčku byl také velký zájem, postupem soboty si ji ovšem zcela jasně zasloužil Zdeněk Vlček. Ten ráno podlehnul tlaku Semeráda, ale od ostatních rivalů se již předběhnout nenechal. „Jelo se mi špatně a nemohl jsem se od rána chytit. Měl jsem to špatně napsané, takže jsme tu tápali a nemohl jsem se dostat do rytmu. Ale alespoň jsme dojeli do cíle, bylo by blbé někde zase vypochodovat. Měli jsme dvakrát na mále, takže jsme se trochu zklidnili a raději si hlídali to třetí místo,“ prozradil Vlček. Další produkční vozy skončili daleko za jeho zády, těžkou hlavu si snad mohl dělat jen z drtivého finiše Karla Trněného. Trněný vyhrál pět rychlostních zkoušek a dal trochu zapomenout na své trápení s technikou, ač octavie nebyla ani druhý den ve stoprocentní kondici. Přesto stihnul dospurtovat až těsně za Vlčka a na poslední vložce překonat Tomáše Arazima. Mladý Arazim druhý den nepodlehnul tlaku soupeřů a zaznamenal druhý výrazný výsledek letošní sezony.

V průběhu druhé etapy přišly výsledky o dva velmi důležité aktéry. Technika byla příčinou odstoupení Sýkory, výlet z trati a následný požár pak vyřadil Pantálka. Ten si mohl stěžovat na nehoráznou soutěžáckou smůlu, tato příhoda jej totiž potkala na posledním měřeném úseku a Pantálek v té době odstupoval z pěkného sedmého místa. Své si prožil i Orsák. Nejprve předčasně odstartoval do RZ7 a poté se zdržel čtyři minuty v servisu a padesátisekundová penalizace jej srazila do hloubi výsledků. Pro Orsáka to ovšem zafungovalo spíše jako motivace a valašský jezdec v dalších kilometrech doslova letěl. Na Křemešníku zajel dvakrát čtvrtý čas, ještě více mu vyhovoval rychlý Dudín, kde byl dvakrát druhý nejrychlejší. Z nelichotivé deváté příčky se tak vyhoupnul až na místo šesté a za výkon v této fázi soutěže zaslouží uznání. „Zajeli jsme nějaké rozumné časy, takže jsme spokojení. Dostali jsme dvacet bodů za juniory a kvůli tomu jsme sem jeli. Museli jsme v servisu měnit zadní diferák a v průběhu soutěže taky naražený náboj kola. Ale rozpis jsme měli špičkový,“ pochvaloval si Orsák. Po odstoupení Pantálka měl k sedmé příčce otevřenou cestu Josef Peták. Ač se snažil, na čtyřkolky na místních rychlých tratích nestačil a nedokázal tak zopakovat loňskou senzační třetí příčku v MČR.

Na konci první desítky se nakonec sešla velmi zajímavá sestava. Milan Liška vstoupil do druhé etapy levou nohou a musel se sklonit před Červenkou a Poulíkem. Mezi těmito třemi jmenovanými se však v průběhu soboty odehrála urputná bitva. Nejdelší zkouška dne mu ovšem náramně sedla. Na Křemešníku si vybudoval malý náskok, který dokázal udržet až do konce dne a Červenka s Poulíkem nakonec nedostali žádnou šanci k protiútoku. I tak to byl pro ně pěkný výsledek. Červenka zajel druhou velmi slušnou soutěž s novým vozem, Poulík zase hostuje na tratích jen zřídka a tentokrát holt na špičku nestačil. Byla to zásluha nejen výletu mimo trať, ale i defektu ze sobotního rána.