Další pokračování MČR v rally, které hostilo město Pelhřimov, bylo pro kladenskou posádku Jiří Vlček – Zdeněk Jůrka zlomové. Stalo se totiž prvním startem, ke kterému pilot rudého Peugeotu 206 S1600 nastupoval coby novopečený dědeček. Otázka, jakým způsobem se nová životní role odrazí na jeho jezdeckém stylu, znervózňovala před startem celý tým. Mechanici nabízeli jako vhodné alibi montáž plata s vajíčky do prostoru zadního ochranného rámu, spolujezdec doplnil svou brašnu o balení Geriavitu Pharmaton a nadto pečlivě prostudoval poutavou publikaci „Žijeme se seniory“.

„Byl jsem teoreticky připraven reagovat na jakékoli projevy vrtošivého staříka. Je však pravdou, že byly popisovány spíše v prostředí hospicu či LDN, nikoli v kokpitu superšestnáctky při vytočené šestce...“ dodává spolujezdec, pro kterého byla právě pelhřimovská soutěž před dvěma lety místem, na kterém poprvé překročil pomyslné „mlíko“ a zapojil se aktivně do dění. Odpověď měl přinést páteční podvečer, na který byla naplánována dvojice dvakrát opakovaných rychlostních testů.

Cíl posádky vypadal snadně: při absenci dalších vozů kategorie S1600 dojet za Josefem Petákem na druhém místě jak ve třídě A6 tak celé skupině A a přivézt si tak do Kladna nadílku bodů, které zreální výhled na titul vicemistrů. Mezi tímto teoreticky dokonalým záměrem a jeho praktickým naplněním však leželo 13 obtížných rychlostních zkoušek.

„To, že se v pátek začínalo v šeru a tmě, což moc rád nemám, jsme pořadatelům odpustili. Past v podobě skoku na 2. a 4. RZ jsme také skousli. Ale ten faul v podobě krásných, jen lehce přioblečených hostesek přímo na startovní rampě, kdy už vám běží čas určený k přejezdu do časové kontroly a vy ani nemůžete zastavit, pohovořit o životě, vypít kafíčko, vyloudit telefonní číslo – to byla od pořadatelů skutečná podpásovka!“ stěžuje si Jiří Vlček. Posádka tedy alespoň pod pohrůžkou zablokování startovní rampy vyloudila polibek pro štěstí, nicméně předstartovní koncentrace docílená intenzívním autogenním tréninkem byla tatam. Namísto diskuze o kritických místech trati se oba členové posádky na přejezdu ke startu prvního testu věnovali vášnivým debatám o přednostech obou dívek.

„Skutečně jsme se neprojevili příliš profesionálně,“ přiznává Zdeněk Jůrka. „Ale kdo viděl byť jen fotografie, pochopí, proč jsme si na prvních kilometrech trati při každé trojce v rozpisu se zalíbením trochu zavzpomínali. Paradoxně první chyba přišla v levé 10. Ale Jiřího zřejmě vyvedla z koncentrace jindy prozaická poznámka „ŘEŽ“. Asi nedokázal zkrotit svou bujnou představivost...“

Páteční etapa, která posádka zahájila couváním v levém vracáku, obsahovala také dvojí průjezd skokem přes hranu hlavní silnice. „Snažil jsem se skok spíše prodat. Napoprvé jsme padali na předek, a tak jsem v nočním průjezdu najížděl více vlevo. Na štěrku se mi ale nepodařilo zpomalit jak bych si přál, a podle údajů pořadatelů jsme si zaplachtili 22 metrů a dělili se o třetí nejdelší skok. Typické kouzlo nechtěného,“ komentuje zrádné místo kladenský jezdec.

Do sobotní etapy posádka věrna tradici vlažnějších začátků nastupovala z 19. pozice absolutně, 2. v A6, ale až třetí v A. Před Karkulku se na večerních zkouškách dostalo hbité, výkonné a rychlé VW Polo třídy A5 velmi agresivně vedené stále se lepšícím Dohnalem. „Vypadalo to na ideální den. Bylo sucho, auto se zdálo být v dokonalé kondici, zkoušky se mi líbily. Na první ranní jen pětikilometrové zkoušce jsme odskočili Dohnalovi o 22 vteřin a mohli začít pošilhávat po posunu v absolutním pořadí,“ líčí sobotní optimismus pilot.

Ale již další rz, první průjezd Křemešníkem naznačil opak. Chyba ve vracáku byla jen daní za divácký průjezd, ztráta funkce serva v půli RZ však nevěstila nic dobrého. Následující technická zkouška byla s tuhým řízením adrenalinovým zážitkem, ale vyvrcholení sobotních trablů mělo přijít na přejezdu do vytouženého servisu – vůz přestal dobíjet a Karkulka se nadobro zastavila v blízkosti centra soutěže Pelhřimova.

„Odstupovali jsme přesně z pozic, na kterých jsme chtěli být v cíli. Obě závady, které se nakumulovaly, byly v podstatě banality, jejichž původ je možná v dopadech po pátečních skocích. Škoda, že jsme se nemohli déle svézt na krásných tratích, které pečliví pelhřimovští pořadatelé připravili. A přijet na cílovou rampu! Prý tam byly zase...“ lituje posádka kladenské 206.