Václav Pech s Mitsubishi Lancer Evo IX je po první etapě Jänner rally na druhém místě. Plzeňský pilot začal úvodní podnik MMČR jako pátý, postupně ale zrychloval až k rozdílu pouhých šesti vteřin na lídra. Boje v malebném kraji okolo příhraničního města Freistadt baví desítky tisíc diváků, domácích i z České republiky. Podobně jako v minulých úspěšných sezonách i letos řídí Václav Pech vůz připravovaný techniky společnosti Charouz Racing System.

Plzeňský obhájce titulu mezinárodního mistra České republiky se během dne výrazně zrychloval. Jeho souboj s Pavlem Valouškem byl hlavní událostí dne. Největší ztráta Pecha na prvního byla 40 vteřin po páté z dnešních dvanácti erzet. Před poslední zkouškou byl mezi nimi rozdíl už jen 2.5 vteřiny a nakonec Pech cílem úvodní etapy prosvištěl jako druhý se ztrátou šesti vteřin na prvního.

Pech je nejúspěšnějším Čechem v historii populární rakouské soutěže, která patří do MMČR od roku 2004. V podmanivém pohraničním kraji dokázal dvakrát zvítězit. V roce 2005 s Fordem Focus WRC a loni s Mitsubishi Lancer Evo IX. Oba speciály připravovali technici společnosti Charouz Racing System. V jejich péči je i letošní Pechův stroj.

Díky klasickému zimnímu počasí zdobí letošní Lednovou rally ráz, který mají tolik rádi závodníci i fanoušci. Bojuje se na bílých, zamrzlých pláních, po ránu a k večeru je v pohraničí kolem minus deseti stupňů Celsia, během dne se pod modrým nebem lehce oteplí k nule. Při prvních průjezdech RZ se bojovalo na sněhu a ledu, opakované jízdy už přinesly větší loterii. Speciální úzké pneumatiky s hřeby totiž neúprosně drásaly zimní příkrov. Tu na asflat, onde na šotolinu.

Václav Pech: „Jänner rally jsem si oblíbil při své premiéře, byť jsem zde v roce 2004 s Focusem WRC roztočil svůj první kotrmelec… Je to krásná soutěž a jsem rád, že mi to docela jde i tentokrát. Závodění s Pavlem Valouškem, Jani Paasonenem a místním hvězdami s Raimundem Baumschlegerem v čele je velkým zážitkem. Soutěž jsem nerozjel nejlépe. Když jsem viděl svou ztrátu, řekl jsem si, že musím přidat já, protože auto fungovalo bezvadně. Více jsem se do toho opřel a ztráta se příjemně zmenšovala. Pomalejší začátek přisuzuji i tom, že jsem jako první pilot projížděl promrzlou stopu. Soupeři bojující o čelo naopak startovali o poznání za mnou. Trošku mě zdrželo prasklé čelní sklo, které rozbila jedna ze stovek „sněžných“ tyčí podél tratí, nebo drobný výlet mimo trať. Ale to byly jen drobnosti, při tak náročné rally běžné věci.“