Dvanácté místo v absolutní klasifikaci a čtvrté v hodnocení světového šampionátu produkčních vozů vybojovala dnes odpoledne na letošní Uddeholm Swedish Rally posádka Martin Prokop – Jan Tománek na voze Mitsubishi Lancer Evo IX. Česká dvojice podávala v průběhu celé soutěže vyrovnaný a bezchybný výkon, okořeněný v samotném závěru soubojem o třetí příčku klasifikace PWRC s domácím Patrikem Sandellem.

Martine, jaká byla letošní Švédská rally, která byla tentokrát svými podmínkami hodně specifická?

„Určitě byla jiná, než ročníky předtím. I když nebyl sníh, tak se jelo hodně na blátě, protože ani nebyly teploty pod nulou. Bylo to hodně nepříjemné a úplně to změnilo ráz Švédské rally, která se tím stala strašně rychlá a docela nebezpečná. Auto mělo obrovskou trakci a bylo rychlejší než obvykle, takže to bylo trochu jiné.

Nicméně víkend se nám povedl, neudělali jsme žádnou závažnější chybu, nikde jsme nešli ven z trati a ani neztratili nějaké větší množství času. Jsem určitě spokojený, i když závěr soutěže bych si představoval trošičku jinak.“

Čtvrté místo ale znamená, že jsi nejlepší neskandinávský jezdec na letošní Švédské rally, což je i tak určitě úspěch?

„Určitě. Od prvního dne, kdy jsme zjistili, kde bychom se asi mohli pohybovat, jsme měli víceméně cíl být na pozici první neskandinávské posádky. Každopádně když už jsme nakoukli na to třetí místo, tak jsme si ho chtěli udržet. Patrik do toho ale šel taky naplno a my jsme ráno ještě volili mezi bezpečnou jízdou a rychlou jízdou, abychom neudělali chybu. Po přestávce v servisu jsme do toho šli zcela naplno, víc už to prostě nešlo a Patrik jel totéž. Ta dlouhá RZ mu svědčila více než nám a my jsme na ní už měli párkrát namále, když jsme jeli zadními koly v příkopu.“

Před startem soutěže jsi říkal, že bys byl rád za nějaké body, ale nakonec je ten bodový příděl možná i větší, než jsi předpokládal?

„Rozhodně ano. Po tom, co jsme tady předváděli loni a předloni jsem se hodně bál toho, že zase skončíme někde mimo trať, protože tady se to stane hned. Bál jsem se tedy, abychom to někde nepřehnali, nicméně se ukázalo, že nastavení auta je výborné a že jsme odvedli s Romanem Krestou před závodem kus práce a auto se hrozně zlepšilo a mohl jsem se na něj naprosto spolehnout. Fungovalo fantasticky a teď se je ještě co učit, abychom trošku potrápili i ty skandinávské jezdce.“

Daly se vlastně letos vůbec využít zkušenosti z předchozích let?

„Každá skandinávská soutěž je specifická. Tady se letos daly zúročit spíše zkušenosti z Finska, nicméně Švédsko a Finsko jsou téměř stejné soutěže, jenom tady to o hodně víc klouže a musí se počítat se sněhovými mantinely, s kameny, které se postupně objeví podél cesty. Je to tedy něco úplně jiného než jakákoliv jiná soutěž na šotolině.“

Dá se říci, že tento mix šotoliny, sněhu, ledu a vody byl tím nejhorším povrchem, který může soutěžního jezdce potkat?

„Určitě, ale tady to díky hřebíkům docela fungovalo. Největší problém je, když začnou vypadávat, jakmile zmizí, už to nefunguje ani na šotolině a to byl zásadní problém. Ale pokud se na trati nedělají úzké koleje, které jízdu degradují, což se tu naštěstí moc nestalo, tak se i na těchto pneumatikách dá nějakým způsobem jet. Dá se tomu nějakým způsobem věřit, přestože pak je naopak problém, když se přijede zpátky na led a najednou to nedrží tak jako na té šotolině. Člověk se tak musí mít pořád na pozoru, nicméně přesto to bylo pěkné svezení.“

Jaký je tvůj další program po Švédské rally?

„Před odjezdem auta do Argentiny nás určitě čeká nějaké krátké testování a za deset dnů odlétáme do Mexika, kde nás čeká první soutěž juniorského šampionátu s C2 S1600, takže toho máme před sebou docela dost.“