Krumlovská rallye se jistě zařadí do kroniky teamu Jiřího Volfa jako jeden z nejčernějších víkendů v historii. Zdravotní problémy jezdce, střídalo neprosté rozladění z nekvalitních časů dosahované pilotem na rychlostních zkouškách. Vše vyústilo v krizový moment, který mohl pro posádku dopadnout velmi vážně. Jaké byly příčiny a pocity z pohledu posádky popisujeme níže.

Jirko, na Krumlov jsi odjížděl se smíšeným pocitem a cílem dostat se do top 10. Realita a průběh závodu byl jiný, proč? „Chtěli jsme jet rychle, ale čím víc jsem se snažil tím hůř jsem jel. K tomu jsem v pátek absolvoval nějaký zánět ledvin. Je to hodně bolestivá záležitost. Přistihnul jsem se na RZ v situaci, kdy jsem se vyhýbal nerovnostem, abych zamezil otřesům a bolestivým pohybům. Proč se v pátek nedostavil nějaký kvalitní čas si nedokážu vysvětlit. Prostě jsem jel pomalu a druzí rychleji. Pohyb od 12-tého místa k 16-tému byl jasným následkem. Již na RZ 1 jsme zažili docela krizovou situaci v místě, kde havaroval Honza Jelínek a jeho auto spadlo do řeky. Logicky jsem ještě zpomalil a prostě se nedokázal v pátek chytnout kluků, kteří jeli rychle vepředu. Neměl jsem na ně,“ Doplňuje páteční výpověď Jiří Volf - jezdec.

Jak to probíhalo v sobotu do osudné havárie?: „Hned ráno jsem se rozhodl šlapat na plyn. RZ Kohout jsem jel v pohodě a úplně v klidu, také již bez větších bolestí zad. To byl asi recept na pátek, protože ejhle, čas tam byl devátý absolutně. To už bych byl spokojený, protože jsme opět vystoupali na 12 místo, kde jsme v patek začínali. Následovala obávaná RZ Malonty. Tato extra dlouhá a obtížná rychlostní zkouška často střídá rytmus. Pomalé úseky s extrémně rychlým střídáním zátočin ve vysoké rychlosti. Právě taková pasáž krátce po startu se nám stala osudná. Po rychlé široké silnici dosáhl vůz rychlosti okolo 155km/h a v rozpisu následovalo „probrzdi pravá do levé“. Auto dosedlo nadoraz do ochrany spodku a s neotáčivým smykem odskočilo. Přidal jsem plyn, abych překopnul auto do smyku s kontrovaným rejdem. Mířilo totiž na betonový mostek, který bychom asi přerazili s rychlostí ještě okolo 135 km/h a ukončili krizi naproti v lese.

Naštěstí se auto obrátilo dovnitř zátočiny, ale smyk byl tak mohutný, že jsem jej nedokázal pochytat. Vypadli jsme asi po 100 metrovém boji nakonec úplně vlevo v dalších stromech. Jak dokládají fotky chybí tam kus porostu, ale náraz byl kupodivu jen měkký bez poškození rámu a podvozku. Chladičovka, plechy vpředu, vpravo a na střese jsou ale všechny pomačkané. Jsem rád, že jsem nic neudělal Jirkovi a máme pouze souměrně obražená pravá kolena, lokty, krk a záda. Mrzí mě, že to tak dopadlo, jak kvůli celému teamu, který auto ladil již z následků skoku do ohradníku na Šumavě, tak vůči sponzorům, kterým jsme chtěli nabídnout popularitu jejich log v TV z důvodu dobrého výsledku a nikoli jako reportáž posádky s jednou z největších krizí při soutěži,“ konstatuje Jiří Volf - jezdec.

„Odměna se tedy opět nekonala. Pátek nám vůbec nevyšel. Snažil jsem se Jirku neustále v autě motivovat a hnát dopředu. Když nemáte den, tak to ale prostě nejde. Sám mi řekl, že nedokáže jet rychle za každou cenu. Jsem rád, že se nám kromě pomačkaných plechů nic nestalo a Hustopeče budou pro nás mnohem pozitivnější,“ doplnil Jiří Volf - spolujezdec.

„Z našeho pohledu to nebyla povedená soutěž, Honza havaroval na první rychlostní zkoušce a Jirka na obávaných Malontech. V letošním roce je konkurence opravdu vysoká a tak se kluci musí snažit jet poměrně rychle. Doufejme, že v Hustopečích obě auta soutěž dokončí a přikloní se k nim i trochu sportovního štěstí,“ Miroslav Jandík – APID příprava vozů.

Celý team již usilovně pracuje na obou havarovaných autech, protože Rally Hustopeče se koná za 3 týdny. Práce na vozech je požehnaně a jakýkoliv problém může být zdržení. Věříme, že tato událost team nepoškodí finančně ani psychicky, abychom se mohli v Hustopečích postavit na start. Jirka Volf – pilot se již nechal slyšet, že bude více testovat, aby auto dostal lépe do ruky, a že vozidlo půjde do nového designu, který snad přinese více štěstí.