Třída N2 patřila ještě před několika lety k ozdobám MMČR a byla velkou líhní talentů. V poslední době se dvoudenní soutěže stávají záležitostí především produkčních vozů a nižší objemové třídy stagnují. Jedním z posledních mohykánů, startujících pravidelně ve „velkém“ šampionátu se slabším vozem, je Jihočech z Velešína Patrik Hlach, přezdívaný „Supinen“.

Jak jsi spokojen s dosavadním průběhem sezóny?

Patrik: „Zatím jsem velmi spokojen. Na mladého Vendu Dunovského za normálních okolností nemáme a tak průběžně druhé místo ve třídě je pro nás asi maximem. Letošní sezóna je zřejmě mojí poslední a bylo by krásné rozloučit se s kolotočem rallye mistrovským titulem. Je mi ale jasné, že z tohoto snu se budu muset rychle probrat a vrátit se zpět na zem…“

Mohl bys stručně zhodnotit jednotlivé podniky, v nichž jsi startoval?

Patrik: „Díky Bohu jsem letos mohl jet všechny dosavadní závody velkého mistrovství. Lednová IQ-Jänner rallye byla klasickou náročnou zimní soutěží a popravdě mě opět nenadchla. Od předání itinerářů až po vyhlášení výsledků jsme dostávali od místních organizátorů jasně najevo, že jsme z Čech. Nikde žádný česky komunikující člověk. Pokud neumíš německy, máš při sebemenším problému smůlu. Neznám názor ostatních posádek, ale já si pořád myslím, že pokud jedeme v Rakousku český mistrák, měl by tam být někdo z českých činovníků. Valaška mě příjemně překvapila tratěmi. Organizace už byla o něco horší. Megarychlá Šumava nebyla o závodění, ale o maximálce jednotlivých aut. V případě plzeňské superspeciálky pak o tom, komu jede auto víc na první rychlostní stupeň. Ale dost naříkání. Pak přišla má domácí soutěž v Krumlově a to byla bomba. Nejsem moc zastáncem toho, že pokud jedu v místě bydliště, tak musím zákonitě naši soutěž propagovat jako tu nejlepší. Dokonce musím uznat (a teď mě Jihočeši ukamenují), že tratě Bohemky jsou těmi nejhezčími, jaké jsem kdy jel. Letošní Krumlov však byl ze všech hledisek O.K. Pořadatelsky velmi dobře zvládnutá rallye se super tratěmi. Velký dík „Kunovi“ (Jindřich Kunc, pozn. autora) a vlastně nejen jemu, ale všem, kdo se na této soutěži podíleli. Zatím poslední byly Hustopeče. Hmm, co k nim říct… Snad jen to, že jsem zklamal na celé čáře. Týden před samotnou rallye mě přepadla chřipka a já kurýrování vysloveně zanedbal. Antibiotika, co do mě žena cpala, jsem hrdě odmítal. Choroba se mi vrátila zpět v Hustopečích a já selhal. Vždy jsem si myslel, že když někdo odstoupil kvůli chřipce ze závodu, tak byl měkej. Bože, byl jsem to ale vůl. Dojet určitě asi nějak šlo, ale závodit fakt ne. První tři erzety jsme závodili díky práškům od Jirky Strosse. Pak už to bylo jen trápení a hlavně se schylovalo k velkému průšvihu. Omluvil jsem se svému „zlatému“ spolujezdci Jirkovi Venušovi a po vzájemné dohodě jsme do druhé etapy nenastoupili…“

Proč došlo na domácím Krumlově k výměně spolujezdce?

Patrik: „Proč? Protože Jirka je jako malej kluk a nedá si říct. Pořád musí mít jednu z nejhlavnějších funkcí na této soutěži :-). Néé, dělám si srandu. Jiřík je jedním ze zástupců ředitele soutěže a neměl čas se mnou blbnout po erzetách. Z tohoto důvodu jsem musel oslovit Michala Mrlinu. Michal zaskočil za Jirku výtečně a věřím, že si krumlovskou rallye užil stejně jako já…“

Jak hodnotíš konkurenci ve třídě N2?

Patrik: „Ve třídě nás jezdí pravidelně velmi málo. Musím ale uznat, že i to málo jezdí opravdovou palbu. Pokud jim chce člověk nějak stačit, musí to tam fakt dávat. Polo pana Trojana je vždy velmi rychlé. Až se tomu nechce věřit, co z toho auta vymáčkne, ale je legendou českých soutěží a prostě umí. Vašek Dunovský je v dobrém slova smyslu často bezmozek a fakt letí. Stačit mu není vůbec jednoduché a troufám si říct, že už by si zasloužil auto vyšší kategorie. Celkem by mě zajímalo jeho srovnání s Mirou Tarabusem z dob, kdy Mira vévodil N2. Ke Slávistovi Honzovi Jakubcovi nevím, co teď říct. Vždy slibně rozjetá soutěž a pak prásk, tedy vyjma Krumlova. Marcel Havlásek je skvělý závodník, ale jeho saxo nestačí. Nezapomenu, jak jsem se s ním letos přetahoval o vteřinky na Valašce a za tento krásný souboj mu zpětně děkuji.

Velmi mě překvapil v Hustopečích Michael Bartončík. V noční etapě fakt tahal. Michal Křemen zatím nevyjel, tak nevím. Honza Jinderle doplácí na zatím nespolehlivou techniku. Doufám, že jsem na někoho nezapomněl…“

Co říkáš na úbytek posádek v MMČR, především pak v nižších třídách?

Patrik: „Vše je podle mého názoru otázkou času a peněz. Většina kluků z nižších tříd chodí normálně do práce. Musíme se nějak živit, ale práce nám na závodění určitě nevydělá. Sponzorů spíše ubývá než přibývá, k tomu je potřeba přičíst předražené startovné, vše se zdražuje apod. Velkou roli také hrají nesmyslně našlápnuté termíny závodů. Před startem hustopečské soutěže jsem diskutoval s řadou posádek a největší problém mají s častou dovolenou v zaměstnání. Mám strach, aby se brzy nejezdil velký mistrák jen s třiceti mitsubishi a pěti subaru…“

Jaké starty máš pro další průběh sezony v plánu a jaké jsou Tvé ambice do druhé poloviny sezony?

Patrik: „Naše starty společně s Jirkou jsou víceméně díky financím dopředu jasné. Určitě chceme jet Třebíč, kde se mi tradičně dobře jede. Krásnou Bohemku a tolik opěvovanou Barumku kvůli nedostatku peněz vynecháme. Do září budu dávat peníze stranou a budu doufat, že naspořím dost na příbramskou rallye, která by pro mě měla být tou poslední. Naším společným cílem bude udržet celkově druhé místo ve třídě N2.

Ale ať už to dopadne jakkoli, budu mít po Příbrami o starost postaráno. S manželkou odstartujeme do další životně důležité etapy. Na přelomu září a října očekáváme dvojnásobný přírůstek do rodiny. Už se na prcky strašně těším a jen doufám, že mě ještě v klidu nechají odjet Příbram. Výsledky pak v tomto případě nebudou hrát až tak důležitou roli. Největším úspěchem pro mě bude, když manželka i mimina budou zdravé a v pořádku!!!“