Do Itálie jsme se vydali hodně natěšeni, zdejší příroda nás však přivítala nepříliš příznivým počasím. Na trati to pak sice trochu víc klouzalo, ale pro mě to nebyl problém. Totéž bych řekl i o shakedownu. Vozy WRC na něm sice vyjely velké koleje, ale jezdce JWRC nikdo nenutí k účasti na něm. My jsme ho nakonec projeli dvakrát, jen pro vyzkoušení auta. Ale je pravda, že jízda na tak zdevastované trati bylo peklo.

První den soutěže se nám celkem vydařil. Všechno fungovalo perfektně, jedinou pihou na kráse byly špatně nařezané gumy. A také srážka s Burkartem na poslední páteční zkoušce. Snažil jsem se jet ve stopě Martina, který ho objížděl příkopem, ale diváci mezitím stihli Burkarta posunout více do tratě. Trefil jsem ho v rychlosti kolem 15 km/h, nebyl to žádný problém.

Jak se nám zadařilo první den, v sobotu to bylo horší. Poškodila se nám spojovačka řízení a auto bylo neřiditelné. Bylo obrovským štěstí, že se to stalo v pomalé pasáži. Kdyby tomu tak bylo ve větší rychlosti, hrozilo by to velkým průšvihem. Tím jsme přišli o naděje na vítězství, ve zbytku soutěže jsme si tak jízdu víceméně užívali.

Využili jsme pravidla superally a nakonec vybojovali dva body do hodnocení JWRC, ale rozhodně nejsme spokojeni, protože jsme jeli do Itálie bojovat o vítězství. Když už mluvíme o superally - myslím si, že je to dobrá věc, která dává možnost odstoupeným vyzkoušet si i další rychlostní zkoušky, což se může při budoucích startech hodit. Jenom si nemyslím, že by se za to měly dávat body.