MMČR 08 - Horácká Rally Třebíč

Máš Colu?

26. června 2008 • 18:00

Přesně tuhle otázku z nadpisu jsem slýchal přes deset, kdekoli se Pavla objevila na dohled, nebo aspoň na doslech. Základ zdánlivě nelogického pozdravu se zrodil při tropické Barum rallye 1997, nebo 98. Petr Třebín byl krátce v závodnickém důchodu a v doprovodu mladičké dcery Pavly tak náruživě a vášnivě sledoval a komentoval snažení závodících kolegů na trati Slušovické erzety, že ztratil klíče od svého favorita.

Při pohledu na vůz, který pamatoval nespočet tréninkových průjezdů mnoha a mnoha rychlostních zkoušek, jsem si nemohl odpustit prostořekou otázku, proč že takový vrak vůbec zamyká a proč tak moc shání klíče, když domů do Krumlova ten dědeček stejně nemůže dojet. Mechanici, kteří mohli Petrovi pomoci, se museli věnovat soutěžním vozům a tak se po zbytek dne Petr s Pavlou stali mými pasažéry a já toho patřičně zneužíval. Ovšem jen do chvíle, než jsem zakoupil velkou láhev kofeinem obohaceného nápoje ze svobodného světa. Ihned po nešikovném otevření se jeho zpěněný obsah samou radostí z nabyté svobody přemístil na mou, sněhově bílou košili. Boží mlýny mě semlely za mou škodolibost pekelně rychle. Zatímco na Petrovi jeho lapálie s klíčem vidět nebyla, já Coca-Colové fleky neměl jak ukrýt a navíc jsem musel strpět sladkou jihočeskou pomstu. Že si jí Petr i Pavla patřičně užívali, nemusím snad ani zdůrazňovat. Od té doby jsem snad stokrát slyšel: „Máš Colu?“

To rozpustilé dívčí postupně dospělo a vydalo se v tátových stopách. Ještě jsem vám neřekl, že Petr Třebín se se svou závodní kariérou, kdy proháněl nejprve trabanta a poté s favorita rozloučil na Šumavě 1997 druhým místem ve třídě N1. Ani potom, ale rallye neopustil a patřil k týmu pořádajícímu Rallye Český Krumlov. Pavla tedy měla k závodění vždy blízko. Svou cestu začala tím, že získala licenci časoměřiče a v časové kontrole jste ji fakt nepřeslechli a nepřehlédli. Sluníčko, ano, to je ten správný výraz. Vždy zářila a vždy popřála hodně štěstí. Později „povýšila“ a na soutěžích byla k vidění ve funkci činovníka pro styk s jezdci. Je to hrozný název, ale já ho nevymyslel, taky si kvůli němu hodně vyslechla. Rodinné vlohy se však zapřít nedaly a Pavlu to táhlo do soutěžního auta. Až mi zatrnulo, když jsem se dopočítal téměř dvaceti jezdců a z toho dvou dam, kterým četla rozpis. To je úctyhodné číslo, svědčící o tom, že byla ve své práci navigátora skvělá, protože opak by se rychle rozkřikl a nikdo by ji nechtěl. To píši jen jako připomínku těm, kteří si ve svých kožených křeslech nestačili všimnout, že profesionální přístup může mít i amatér, tedy ten, kdo si závoděním sice nevydělává, ale přesto dosahuje špičkových výsledků. Platí samozřejmě i opak, tedy že profesionál dobře placený může podávat jen „amatérské“ výkony. Sami jistě poznáte, čemu fandím víc.

Před dvěma lety se Pavle splnil další velký sen. Díky spolupráci s Martinem Radou a Autoklubem Agrotec Hustopeče se posadila za volant soutěžního vozu. Asi to doma neprošlo úplně hladce, ale když si jako svého copilota vybrala dlouholetého rodinného přítele, kamaráda a skvělého mitfáru Stanislava Mášu, byl poslední odpor zlomen. Celý rok jsme pak Pavlu mohli sledovat coby pilotku silného, dvoulitrového fiatu. Tato éra skončila kotrmelcem v Hustopečích v loňském roce. Tehdy měla štěstí a spravil to „jen“ krunýř kolem krku. Minulý víkend si zřejmě letka Strážných Andělů vybírala volno, aby byla při síle, až my ostatní vyrazíme příští týden na prázdniny a dovolené...

PS: Colu mám v autě pořád, jen bílé košile už radši nenosím.

Spolujezdci Pavly Třebínové:

Dušan Breicha

Bob Černoch

Miluše Davidová

Jiří Hladík

Jan Jinderle

Michal Kačerek

Pavel Krbec

Jaroslav Kubata

František Markvart

Martin Meloun