Neúspěšnější českou posádkou letošní Německé rally se nakonec stala dvojice Milan Liška – Jaroslav Jugas. Ti si nakonec z Trieru do nadcházející Barum Rally Zlín odvezli vydatné povzbuzení před vrcholem domácí sezóny v podobě umístění na špici skupiny N a začátku čtvrté desítky absolutní klasifikace. Podívejme se teď, jak viděl Německou rally svýma očima navigátor Jaroslav Jugas.

Jardo, lišila se nějak letošní Německé rally z pohledu spolujezdce oproti předchozím ročníkům?

V podstatě ne.Z pozice spolujezdce závody MS připomínají zábavný pořad Deset stupňů ke zlaté… Odpovídáte na tisíce dotazů do několika sekund a případné zaváhání vaší odpovědi značí nepřipravenost na tuto rally.

Co dlouhé přejezdy? Určitě to bylo z tvého pohledu náročné, nebyl asi čas na oddych …

Ač jsou sebedelší nikdy se na nich nenudím, ba právě naopak, mám kolikrát pocit že si odpočinu až na rychlostních zkouškách, kde jsou vzdálenostní konstanty dané, což znamená, že to co si řidič nadiktuje, to mu přečtu, kdežto na přejezdech trnete hrůzou jestli na příklad na dálnicích včas a správně odbočíte, neboť přejezdy mezi rychlostními zkouškami se nikdy netrénují a není nouze o hodinové přejezdy.Sedací soustava vašeho těla začíná po desítkách minut v anatomickém sedáku trnout.A pan vlk nachází nové útočiště, nevyhání ho z něj ani časté poposedávání….(smích)

Jak probíhala celá rally, byly nějaké potíže?

Ač jsme tuto rally absolvovali po několikáté, vždy nám organizátoři připravili nějaké překvapení. Například v letošním roce používání pneumatik Pirelli naznačovalo velkou neznámou zvláště při měnícím se počasí nad Moselskou pánví. Výběr dvou základních směsí, soft a hard ukazoval na malou kombinační schopnost.

Letos startovala v Německu celá enkláva českých posádek, byl třeba alespoň čas zajít společně na pivo?

Při zahraničních startech je účast vždy jednodušší , když se dá víc hlav dohromady. U večerních konzultačních posezení se německé pivo doplňovalo moravskou slivovicí, která dokáže prolomit jakoukoliv bariéru a sobeckost se mezi českými posádkami nikdy nepěstovala. Rallyové témata, která jsme probírali, nicméně začala sklouzávat do ženských oblastí, takže výsledek rozhovoru byl vždy nejistý.

Jak jsi spolu s Milanem vnímal podporu českých fanoušků na trati rally?

Ještě dnes, když píši tyto řádky, mám nádherný pocit z rychlostních zkoušek, které lemovaly tisíce českých fanoušků s vlajkami. V první etapě jsme s Milanem dojížděli startujícího před námi a náš přímý souboj rozhicoval tento dav k rallyové extázi. Mávající nezřídka padali do trati a někteří i prchali před námi, neb se jim nedostávalo minutového intervalu mezi posádkami…(smích)

Co osobně říkáš závěrečné superspeciálce v Trieru?

Vesměs se tyto superspeciálky stávají nedílnou součástí velkých rallyových podniků, v tomto případě tomu nebylo jinak.Prostředí Porta Nigra má své historické kouzlo a dodá jednotlivým soubojům pravou germánskou příchuť.

Jediné, co bylo na závěrečném klání záporné, bylo to nekonečné čekání. Celé startovní pole bylo v dvoustupu obehnáno železným zábradlí na cirka dvě hodiny. Z tohoto sevření nebylo úniku, v úzké ulici lemované obchody se posádky v blizkosti svých rallyových speciálů snažily občerstvovat. Takže zatím co ti na začátku navštěvovali masny, uprostřed pole cukrárny, tak ti na konci se měli nejlépe v blízkosti místní pizzerie, do tohoto koloritu patřili samozřejmě místní tifossi a tisíce rozdaných podpisů na nejrůznějších předmětech rozpoutávalo davové šílenství. Osobně jsem viděl jak jedna z maminek zliskala chlapečka za to, že si nechal od chlapa v kombinéze popsat novou košili kterou měl na nedělní vycházku :-)

V kazdém případě pro nás této ročník byl nejúspěšnější a za to patří velký dík mechanikům, kterými jsou Mira Polášek,Tonda Kovařík, Honza Havel, Michal Sedláček, Míša Hošek a samozřejmě i Janě Havlové která plnila naše nenasytná bříška