Poněkud překvapivě se na startu prachatického sprintu v rámci K4 poháru objevil litoměřický pilot Lukáš Pondělíček. Na sedadlo spolujezdce usedl jeho otec, pro něhož to byl dárek ke kulatým narozeninám. Vinou nehody na šesté rychlostní zkoušce se však jednalo o dárek ne tak zcela vydařený.

Přestože Ponďa preferuje spíše soutěžáckou klasiku v podobě dvoudenních podniků s možností využití dobré fyzické a taktické připravenosti, odskočil si do jižních Čech na prachatický sprint. „Už dlouho jsem plánoval udělat tátovi licenci a k jeho kulatým narozeninám ho svézt. Táta prošel školením a lékařskou prohlídkou a strašně se těšil, stejně jako já,“ popisuje Ponďa hlavní důvod svého „hostování“ na jednodenním podniku. Tím dalším, neméně důležitým, bylo testování repasovaných tlumičů před zlínskou Barum Rally, kde mělo dojít k zajímavé konfrontaci s několika dalšími vozy Citroën C2 R2.

Zatímco až do čtvrtka panovalo v Čechách typicky letní počasí, v pátek zafungoval zákon schválnosti. Sluníčko a teplo nahradil nepřetržitý déšť a výrazné ochlazení. „Škoda, že pršelo… Ale přesto jsme si tréninky užívali. Táta se učil číst, měli jsme takový ořezaný rozpis. Heslo pro samotný závod bylo jet v klidu a užít si to. Už ráno před startem mi však spadlo auto z heveru, jenž prorazil chladič. Sice jsme to stihli s bratry Bryndovými vyměnit, nicméně už to bylo špatné znamení,“ netají se jistou pověrčivostí pilot krásné „cé dvojky“.

„Před startem jsem si v duchu říkal, že musím jet rychleji než Plíhal, jinak s ním v dílně nevydržím :-)))). A to se dařilo… Táta se snažil číst a celkem mu to šlo. V tom kalupu a rachotu si počínal fakt dobře. Sice se ke konci jedné erzety ztrácel a v cíli ještě četl. Po mém sdělení „a jsme v cíli“ odvětil „brzda levá pět“. Dost jsme se nasmáli. Nadšen jsem byl také novým podvozkem s novým „setupem“. Při nastavení na mokro fungoval skvěle a časy tomu nasvědčovaly. Uvolněnou jízdou jsme si drželi průběžnou čtvrtou příčku v poháru K4,“ popisuje první polovinu soutěže Ponďa.

Tím však pozitiva končí. V závěrečné části šesté rychlostní vložky pro dvojici syna a otce podnik po havárii skončil. „Stále nevím, co se na té „šestce“ stalo. Zřejmě jsem se nechal moc unést. Do té zatáčky jsem viděl. Nacházela se v širém poli „dvě stě brzda pravá čtyři“, tak jsem jí trochu přidržel… A to byla chyba!!! Oproti prvnímu průjezdu déšť zesílil a louže na brzdách byly větší. Už při brždění mi bylo jasné, že jdeme ven. Marně jsem doufal, že se vůz ve škarpě sveze. Omyl! Následovala pořádná pecka zhruba v osmdesátikilometrové rychlosti přímo do stráně, auto se odrazilo a dopadlo na střechu. Zůstali jsme v něm vzhůru nohama jako netopýři, ostatně jako obvykle. Ještě nikdy se mi totiž nepodařilo dopadnout ze salta zpět na kola :-)))). Ven jsme lezli mými dveřmi a o kousek vedle viděli ležet Stejskalova renaulta zřejmě po stejné chybě, ovšem už byl na kolech. Musím se všem omluvit za zrušení třetího průjezdu rychlostní zkoušky. Vedoucí erzety to se mnou konzultoval, ale moje auto se s pomocí diváků nepodařilo vrátit zpět na kola a veškerý olej z něj vytekl na silnici. Proto jsem po zralé úvaze doporučil zrušení RZ9. Chci také poděkovat všem posádkám, které zastavili a zajímali se o náš stav. Ztratili jsme totiž itík s cedulkou „OK“ a nemohli jim tak poskytnout uklidňující signalizaci.“

Přes trpký závěr soutěže se Ponďa snaží hodnotit situaci realisticky a nalézt v ní ponaučení. „Dal jsem si při nehodě pěknou pecku hlavou o rám. Naštěstí to odnesla jen helma. Chtěl bych proto klást posádkám, především těm začínajícím, na srdce tři věci. Za prvé – za každé situace maximálně utáhnout pásy. Za druhé – nepodceňovat černé plastové kryty rámu. Nejsou tak drahé a přece jen jsou k něčemu dobré. Nešetřete na nich. Za třetí – zpočátku jsem byl odpůrcem systému HANS. Nejen po téhle zkušenosti si ho ale koupím. Myslím, že by mi tentokrát hodně pomohl. Vím, je drahý, ale zdraví máme jen jedno a dívat se na závody v televizi mě nebaví.“

Že to se zvýšením bezpečnosti myslí vážně, dokládají i následující Ponďova slova. „HANS bude používat také náš junior Miroslav Plíhal. Udělal mi ve svém třetím životním závodě velikou radost. Po lužickém skoku do potoka dojel na třetím místě ve své kategorii. Doufám, že už máme všechny letošní bouračky za sebou. Nemalé díky patří Jirkovi Strossovi a Tomáši Pomykatzovi za složení Kita v dílně a bratrům Bryndům, že mu dělali pro tento závod mechaniky,“ pochvaluje si Ponďa práci svých mechaniků i výkon juniora Miroslava Plíhala, který přivedl nádhernou kitovou felicii do cíle na dvanáctém místě v K4 poháru a ve třídě SA2 vybojoval bronz.

Prachatická havárie stála litoměřického pilota start na Barum Rally Zlín. Opravit poškozený vůz během necelého týdne bylo naprosto nereálné. „Barumka byla vzhledem k poškození C2 R2 pasé. Pavel Dresler jí strávil na dispečinku a já v dílně. Uvidíme se v Příbrami. Více informací najdete na inovovaných stránkách www.ponda.cz. Ahoj všem,“ těší se Ponďa na závěrečný podnik MMČR. Jeho cílem bude zisk třetí příčky v šampionátu ve třídě A6. Na dosud bronzového Antonína Tlusťáka ztrácí pouhý bod.