Mitfára Ota Hloušek o strastiplných chvílích před Agropou a průběhu závodu z pohledu posádky modré Felície, Galia – Hloušek.

I. Dovolená, žehlení vroubků u manželky a příprava na Pačejov

Přestávku mezi sprinty v Prachaticích a Pačejovem jsem využil k toužebně očekávané dovolené a k vyžehlení nastřádaných vroubků u manželky. Bláhově jsem si také naplánoval sportovní aktivity a minimální příjem potravy v rámci vyhlášeného programu hubnutí, aby bylo vidět, že ty závody beru vážně. Nějak se mi ale nedařilo vše úplně tak, jak jsem si původně představoval, ale snahu jsem opravdu měl. Přece jen jsem labužník a požitkář a to se s váhou zápasí těžko. Utěšoval jsem se, že přece stejně bude konečně ten správný motor, tak co. Při návratu jsem si koupil tričko mé obvyklé velikosti XL a s potěšením jsem zjistil, že na mě docela „plandá“. Bohužel jsem později zjistil, že trička byla dovezena z Bangladéše!!! Tam uctívají zřejmě Budhu a značení velikosti asi přizpůsobili jeho postavě. Bylo po radosti! Kontrolní vážení ukázalo úbytek jen necelých 2 kg.

Přesto jsem plný optimismu jel k Lumírovi, ať konečně vím, kolik těch koní vlastně bude.

Lumír totiž zásadně nebere telefony - tedy až na úplně zanedbatelné výjimky. Když jsem ho uviděl, bylo jasně patrné, že šel do toho hubnutí naplno. Hned hlásil:„ Shodil jsem 7 kg, kolik ty?“ Snažil jsem se to zamluvit a hned jsem se ptal, jak to dokázal. Vysvětlil mi, že s velkou lítostí musel omezit přísun oblíbeného, ale kalorického všeléku - plnotučné valašské slivovice a přešel na melounovou dietu, spojenou s maximálním pracovním úsilím. Vyslovil jsem obavu, jestli bude ještě vůbec schopný uřídit to větší stádo koní a vůbec, kolikže vlastně těch koní je? No a mé nadšení bylo fuč. Motor není! Tedy vlastně je, ale pouze na stole, protože není nikdo, kdo by byl schopen a ochoten ho tento týden odbrzdit. To snad už není ani možné! To snad musí někdo sabotovat! Probírali jsme všechno znovu a znovu a stejně na nic nepřišli. Motor by se možná povedlo odbrzdit v pátek, ale bez záruky. Jelikož Lumír má jen jedno kompletní sání a elektroniku, znamenalo by to sundat vše, co je třeba ze stávajícího motoru a čekat, co bude. V případě, že by to nevyšlo, tak dát vše zpátky, nebo v tom lepším případě vyhodit starý motor a nainstalovat nový. To vše někdy mezi koncem přejímky a startem. No, uznali jsme, že to není nejlepší nápad! Potěšující aspoň bylo, že jsme měli možnost provedení optimalizace u p. Brázdila ve čtvrtek ráno. Aspoň něco! Bohužel při ní zjistil závadu na potenciometru škrtící kladky a ten, kromě toho, že ho nemáme náhradní a stojí asi 6000,-Kč, se musí nastavit na brzdě. Prostě paráda! Naše nálada byla nic moc.

II. Jsme v Pačejově

Do Pačejova jsme dorazili ve čtvrtek před půlnocí a tak jsme se probudili na trénink docela fit. Byli jsme zvědavi jaké RZ nás čekají, protože já tady startoval snad před dvaceti léty ještě s Žigulem a Lumír říkal, že si nepamatuje. (smích) Potvrdily se zvěsti o rychlosti zdejších RZ, což nás vůbec nenadchlo. Na rychlých vložkách tradičně nestíháme. Pouze na druhé rychlostní zkoušce se jezdilo po lesních cestičkách a tam to snad bude dobré. Jenže nějaké 3-4 kilometry nás asi nezachrání, navíc jim předcházel zhruba dva kilometry, docela rychlý, přílet na širokém asfaltě. No uvidíme! Jelikož erzety byly dost roztahané strávili jsme najížděním celý den. Přejímka proběhla v klidu a už jsem se těšil, že konečně něco sním. V servise už kluci grilovali maso a vůně se nádherně linula kolem. Sliny mi tekly a když maso přinesli, tak jsem po něm hned hrábnul. To jsem si dal! „ Už zase žereš? Čerpej z tukových zásob!“, ozvalo se hned za mnou. Někdy mě ty automobilové soutěže pěkně se_ou. Pomyslel jsem si, že kdyby si pořídil pořádné auto, co má aspoň 300 koní, byl by klid. Tak jsem maso hodil zpátky, ať vidí, že mám dobrou vůli a cpal jsem se, jen když se nikdo nedíval. (smích)

Udělali jsme válečnou poradu a vymysleli jsme plán! Pojedeme tak, jako ještě nikdy! Plán se zdál všem dobrý, tak jsme šli v klidu spát. Ještě než jsme ulehli, ptal jsem se Lumíra, jestli si fakt myslí, že se ten horizont po startu RZ 1 dá jet opravdu naplno. Vyjel na mě, ať ho nestresuju, že jestli tam nadiktoval L2 přes dl. horizont full, tak je to naplno a basta. Tak to mě teda potěš! Usínal jsem velice neklidně.

III. A jdeme na to ...

Ráno nás přivítalo krásným počasím a na déšť, který má Lumír rád to rozhodně nevypadalo. Na startu hlasatel informoval, tak jak jsem mu napsal, že zajímavostí posádky je, že má dohromady 96 let a váží 200 kg. Lumír mě hned pokáral, že rozšiřuju poplašné zprávy, protože hlavně díky němu, je to už jen 190 kg. Oponoval jsem mu, že neví všechno, protože mám plné trenky. (smích) Tak jsme odstartovali do první zkoušky a před inkriminovaným horizontem řvu „drž“, abych si sám dodal odvahy. A Lumír si zcela nečekaně před vrcholem vrknul! Já nemůžu spát a on si vrkne! Byl jsem zralý na prášek. No ale zase to bylo lepší, než se rozplesknout v první vložce. V cíli třetí čas o 3,1 sekundy za Gregou sice nebyl úžasný, ale docela dobrý. Snad to tedy půjde. Domlouváme se, že musíme jít do toho víc a zabojujeme v lese na dvojce. Druhý čas o 0,3 sekundy nás moc nenadchnul. To jsme čekali lepší. Sakra, ten Tomáš Grega jede nějak moc! A to nás teď čekala třetí a čtvrtá zkouška, které byly nejdelší a nejrychlejší. Dobře jsme věděli, že ty rozhodnou. Jestli tam dostaneme moc naloženo, tak už nám nic nepomůže. Na přejezdu jsme se ještě hecovali s Tomášem G. a nervózně čekali, jak to dopadne. V cíli zírám na tabuli s časy - Gegovi jsme dali 8,4 sekundy. O kus dál bylo jasné proč. Tomáš rovnal zadní dveře a vysvětloval, že ten ohnutý sloupek zrcadla na příjezdu do vesnice byla jeho práce. Naštěstí se nic závažného nestalo, jen Jirka Ježek měl trochu naražený loket. Špatná zpráva od kompu nám dávala na vědomí, že sice vedeme, ale jen o dvě sekundy, protože vložku vyhrál Libor Šašek, který je místní a dal nám 3,7 sekundy. Já už říkal před startem, že s ním budou problémy! Blízko byl i Jirka Hladík, který měl problémy se servem. Následoval servis a Lumír rozhodl, že vsadíme všechno na jednu kartu. Kluci začali zběsile z auta demontovat všechno, co se dalo - rezervu, zvedák, nádobu ostřikovače, vzpěry zadních dveří atd. Když začali odmontovávat anténu, ať máme menší odpor vzduchu, nesměle jsem se ptal, jestli to nepřehánějí. Dorazili mě odpovědí, ať se nestarám a jdu na WC něco shodit... Myslím, že skutečně nikdo nemůže říct, že bychom neudělali pro úspěch všechno!

Následující čtvrtá vložka nám ale přinesla rozčarování. Sice jsme udělali malou chybičku na brzdách, ale Grega nám lupnul neuvěřitelných 20,2 sekundy a i Šašek se hecnul a dal nám 6,1 sekundy. Nedalo se nic dělat. Prostě rychlé RZ našemu motoru nesvědčí. A to jsme fakt jeli dost fest. Jednou to ve sjezdu docela dost uklouzlo a tak v cíli jsem říkal Lumírovi, jestli už to není trochu moc, že jestli nám to někde uletí, tak nás nenajdou. Dostalo se mi odpovědi, že přece máme GPS, tak budou vědět, kde hledat! To teda dík!

Chtěli jsme ale bojovat až do konce, vždyť každá soutěž končí až v cíli. Vzepjali jsme se a na následující vložku jsme Gregovi naložili celých 0,6 sekundy. To mě teda podrž. Mysleli jsme si, že už snad ani rychleji jet nejde, neudělali jsme žádnou chybu, na hrázi, kde údajně Vlček kdysi zrušil Karkulku jsme jeli kus jen po předních kolech jak nás to vyhodilo, a vůbec jsme se dost snažili a vyhrajeme vložku o 0,6 sekundy! Myslel jsem, že praštění jsme jenom my, ale asi je to fakt u všech stejné. Pro nás důležité ale bylo, že Šašek zaostal o 9,1 sekundy, takže jsme byli druzí s pětivteřinovým náskokem. Do šesté RZ jsme šli jak v transu. Že prostě jedeme na hranici nás i auta svědčí zlepšení o pouhých 1,1 sekundy proti prvnímu průjezdu. A Libor Šašek nás opět přetlačil o 0,2 sekundy a Tomáš Grega o 3,4 sekundy.

Zbývaly dvě vložky a obě moc rychlé. Abych řekl pravdu, ani jsem se moc netěšil. Většinu rychlých partií jsme už jeli z našeho pohledu totální hranu a zavánělo to ranou. Při čekání v přeskupení jsem spočítal, že na vložkách, které nás ještě čekaly, jsme dostali od Libora Šaška v prvním průjezdu necelých 10 vteřin a tedy při panující vyrovnanosti jsou naše šance na druhé místo mizivé. Nažhavení doběla jsme vyrazili do poslední rundy, ale zázrak se nekonal. Přesto, že se nám zdálo, že tak rychle jsme snad ještě nejeli, dostali jsme od Šaška 6,1 a 3,7 sekundy. V celkovém součtu rovných pět s a zbylo nám třetí místo. Letos je nám už asi souzené. Je nám trošku stydno, že nás porazil „uzoun“ (úzká Felicia), ale Libor Šašek ukázal, že to doma zná a že umí. Časy, které jezdil byly moc dobré a nám nezbývá než mu pogratulovat k vybojovanému druhému místu. Letos v Pačejově byl prostě lepší. Tomáše Gregu a Jirku Hladíka s naší stávající technikou asi moc potrápit nedokážeme, spíše se musíme dívat, kdo další nám bude dýchat na záda. Vždyť Hejzlar, Bernatík, Mareš a další jsou dost blízko. Sen o titulu se nám rozplynul, ale jestli se stane zázrak a konečně budeme mít ten správný motor, budeme se snažit, aby se nám Tomáš Grega i Jirka Hladík při svém vzájemném souboji o prvenství, dívali na záda. ( Tohle jsem tu neměl psát, ať prý není ostuda, až s naším novým vymodleným 158 koňovým motorem skončíme za nějakýma uzounama s karburátorem. Ale co, při nejhorším to svedeme na objektivní problémy.)

Za vším stojí skvělá práce mechaniků a týmu. Velký dík patří těmto společnostem: Tomspedit, který kromě finančních injekcí zapůjčuje na všechny závody svou dodávku a vozí naší Felicii za svým Land Cruiserem na přívěsu, jezdí s námi a „žerou“ závody stejně jako my. Dále společnostem Traso, Nimonic, Malokapacitní jatka Machač, Tesařství Josef Tůma, Slavomír Šigut Obchod dřevem, Propagprint, Intercars a magazínu Rely.cz. Dík patří také všem fanouškům! Děkujeme.