Ačkoliv mám program na letošní sezonu daný, doplnil jsem ho narychlo stejně jako kopnou ještě o Pelhřimov. Po úspěšném závodě s Lumírem Firlou na rallysprintu v okolí Slušovic jsme se dohodli ještě na spolupráci v rámci Rally Pelhřimov. Na závod jsem se opravdu těšil, na Kopné jsme se totiž společně s Lumírem výborně svezli.

Závod pro nás začal pátečními seznamovacími jízdami. Počasí přálo a všechno krásně odsýpalo. Bez veškerých problémů jsme si projeli a zkontrolovali rychlostní zkoušky. Počkali na příjezd kluků se závodním autem a prošli technickou přejímkou. Oproti Kopné se neobjevil žádný problém na voze. Před závodem jsme se malinko svezli cestou na slavnostní start. V autě po celou dobu panovala super nálada i přes obavy z počasí, jelikož na obloze se začaly stahovat černé mraky, ze kterých nakonec přes noc trochu zapršelo. Ráno tedy proběhla týmová porada a diskuze se soupeři, co obout. Já jsem všem říkal, že dáváme hřeby, hold Ostravsko je region razovitý :D.

Diskuze v týmu pak vypadala taky zajímavě, ideální by byly nějaké lehce řezané měkké slicky, ty bohužel díky omezenému rozpočtu k dispozici nebyly, takže se výběr zúžil jen na slicky a média. Volba tedy rozumně padla na média. Těšil jsem se na závodění, ale první rychlostka nám vůbec nevyšla. Lumír měl z vlhké cesty až moc respekt, což znamenalo přílišnou opatrnost a pořádný příděl sekund od soupeřů. Rychlostka byla velice hezká se šotolinovým úsekem. Závod jsme tedy začli na 23. místě. Na přejezdu jsme si řekli, že takhle to dál nejde.

Od následujících rychlostek začal opravdu pěkný sport, který vyvrcholil celkem brutálním skokem na RZ 3 Zhoř v lomu. Měli jsme napsáno prodat, ale asi jsme to prodali málo :D. Na následující čtvrté rychlostní zkoušce již pomalu přestaly fungovat gumy, takže z toho byla celkem hezká drift show. Myslím, že si diváci přišli na své. V každé trošku prudší zatáčce jsme to sunuli bokem, moc se mi to líbilo. Hlavní ale bylo, že se nám podařilo zajíždět hezké časy a posouvali jsme se pořadím vpřed.

Na to, že naše Mitsubishi už je tak trochu babička a navíc jsme nejeli ani velké brzdy a velká kola, to byl skutečně hezký výkon. Začínal podobný souboj jako na Kopné, opět jsme bojovali se Slávou Ducháčkem a nově s výborně jedoucím Romanem Michalíkem, kterého navigoval můj velice dobrý kamarád Viktor Hausknotz. Tím taky dostal tento souboj zajímavý a trochu osobní náboj :D. Po RZ 4 jsme se posunuli na na 14. Místo necelých 6s za Romana Michalíka a 4s za Slávu Ducháčka.

V servise proběhla jen lehká údržba a závodilo se dál. Na dalších rychlostech se nám dařilo, zajížděli jsme časy v Top 8 a stahovali ztrátu jak na Slávu, tak na Romana. Po sedmé rychlostní zkoušce jsme se posunuli na 12. místo, jen 0,8 s za Romanem Michalíkem a 2,5 s za Slávou Ducháčkem. Byli jsme rozhodnutí, že do toho dáme vše a posunem se do Top 10. Vše vypadalo dobře. Hned od startu RZ 8 jsme chytli výborné tempo. Bohužel nám ale nebylo přáno spatřit cíl. Asi v polovině rychlostní zkoušky nám vystavila stop převodovka. Tomuhle říkám smůla, ale i to k rally patří. Byli jsme skutečně zklamaní, ale zároveň taky rádi, že jsme opět ukázali, že i se starou EVO VII se dá stále předvádět kvalitní sport. S Lumírem jsme si parádně rozuměli, závodění mě opravdu moc bavilo a jsme rád, že jsem dostal šanci se vedle něj posadit. Třeba si dáme v budoucnu ještě někdy reparát :).

Následujícím závodem byla až za 3 týdny probíhající rally Prachatice. Znamenala comeback pro Mirka Plíhala, se kterým letos startuju v Poháru České Republiky. Po ne příliš vydařených Lužických Horách, kde jsme se brouzdali v potoce, to byl jeho zatím 3. závod v kariéře. Bylo jasné, že podmínky na trati budou skutečně obtížné. Již při seznamovacích jízdách lilo jako z konve a na trati se tvořily kaluže. Rozpis jsme napsali a zkontrolovali, doplnil jsem Mirkovi pár věcí, které rozpis lehce přizpůsobili podmínkám. Byl to jeho první čistě „mokrý“ závod. Přejímky bez problému. Zajímavostí bylo, že zde startoval i týmový kolega a můj pravidelný pilot Lukáš Pondělíček. Dal na narozeniny dárek svému otci ve formě svezení na soutěži.

Byl jsem zvědavý na konfrontaci. Nakonec jsme z toho vyšli lépe, jelikož Ponďa poslal svůj Citroen přes střechu a dárek otci tedy byl se vším všudy. My jeli bez větších krizí opatrným tempem hezky až do cíle. Tato taktika nám do puntíku vyšla a z Prachatic si Plíhy odvezl svůj první pohár za 3. místo ve třídě SA2. Závod to byl zajímavý, hlavně díky podmínek. Bohužel Ponďova zbytečná rána nás stála start na moji oblíbené Barum Rally. Kde jsme nakonec působil a pomáhal kamarádům na ředitelství.

Momentálně se chystám na poslední závod MMČR Rally Příbram, kde můžeme dosáhnout 3. místa v hodnocení celého mistrovství. O jeden jediný bod je před námi Antonín Tlusťák na mnohem silnějším Citroenu C2 S1600. Je jasné, že mu za normálních podmínek stačit nemůžeme, pojedeme svým tempem. Hlavně, abychom dojeli do cíle, a uvidíme jak to dopadne :).