První etapa na asfaltu byla parádní zábava, ale bylo hodně náročné neudělat chybu. Nemám moc zkušeností s asfaltovým povrchem, ale líbí se mě a každým dalším startem se na něm zlepšuju. A kdyby bylo jen na mě, nechal bych jet všechny asfaltové soutěže na šotolinových pneumatikách, je to větší zábava pro diváky.

První den na asfaltu jsme lehce ztráceli na Araúja, pořádně ani nevíme proč. Je ale nutné uznat, že jel pekelně rychle. Ve druhé etapě jsme zase byli rychlejší my a podařilo se nám Arminda stáhnout jen na 16 vteřin. Pořád jsme to ale nechtěli vzdát, pro svůj útok jsme si jako rozhodující zkoušku vybrali tu nejdelší, více než čtyřicetikilometrovou.

Tato taktika nám dokonale vyšla. Poslední zkoušku jsme jeli úplně naplno, na maximum rizika. Nakonec nám dopomohly i Armindovy problémy s převodovkou, ale jsem si jistý, že bychom ho porazili i tak. Souboj s ním byl nádherný, je to špičkový pilot i velice dobrý člověk, už se těším na další společné souboje. Proč nám ostatní jezdci nestačili? To nevím, to bychom se museli zeptat jich.

Celkově zhodnoceno se mi na Kypru líbilo. Trať nebyla tak moc rozbitá, jako třeba vloni v Řecku. Líbilo se mi i míchání povrchů, byla to pěkná zábava. Naše auto fungovalo skvěle, oproti sněhu jsme trochu změnili nastavení podvozku, udělali ho trochu tvrdší. Všechno fungovalo bez nejmenších problémů.

Jak jsme to měli krásně rozjeté po Kypru, ledová sprcha přišla v Portugalsku. Hned na druhé rychlostní zkoušce jsme ošklivě havarovali. Měl jsem blbě napsaný rozpis, navíc jsme tam přijeli moc rychle. Prostě všechno špatně. V letošním roce bylo v Portugalsku hodně havárií, podle mě za to hodně můžou místní zrádné tratě a hlavně pouze dva povolené průjezdy při seznamovacích jízdách, závodění je pak zbytečně nebezpečné.