V úvodu sezóny 2009 to se závoděním Roberta Čonky vypadalo dost neslavně. Ze tří startů dva skončily odstoupením pro technickou závadu, jednou z toho bylo průměrné šesté místo ve třídě. Po letní pauze ale přišla do týmu nová pohoda v podobě repasovaného motoru a náhle přišly výsledky. Vrcholem sezóny byl stříbrný věnec z Jeseníků.

Velké odhodlání, se kterým vstoupil tým kolem Roberta Čonky do nové sezóny, dostalo hned v úvodu velkou trhlinu. Rally Lužické hory, na kterou se pražský pilot tolik těšil, pro něj skončila brzy za startovní rampou. RZ1 znamenala solidní čtvrtou příčku ve třídě, cíl druhého testu ale už modrofialová Škoda Felicia Kit Car neuviděla, když se díky uražené trubce topení přehřál motor. Následná telčská soutěž byla spíše utrpením díky nevhodně zvolenému obutí, které znamenalo klouzání se po mokré cestě a utrápenou šestou příčku v cíli.

Na Kopné se Robertovi dařilo málokdy a podle stejných not to dopadlo i tentokrát. Dobrý začátek soutěže bohužel představoval, podobně jako na severu Čech, jen krátkou radost. Na třetí rychlostní zkoušce se neposlušný motor definitivně zastavil a jelo se zase domů. „Nebylo nám tehdy lehko,“ povzdechl si jedenačtyřicetiletý jezdec.

„Problémy se kupily a dost nám to připomínalo loňskou smůlovatou sezónu. Naštěstí celý tým ale neztrácel energii, tu mi dodával také můj spolehlivý spolujezdec Jakub Venclík. Nakonec jsme se rozhodli vynechat příští dvě soutěže a auto předali k vyléčení jednomu z největších odborníků na škodovky – Petru Bryndovi. Vyplatilo se a po prázdninách auto fungovalo jako z partesu. Závodění pro nás zase nabralo nový smysl a přišly i lepší časy a výsledky.“

Aby to ale nemělo vylepšené auto tak snadné, bylo na vyškovské soutěži opět obuto do nesprávných pneumatik. Pravda, záměr to tak úplně nebyl, ale vody bylo zkrátka méně než tým čekal a na suchých tratích a na mokrých gumách nakonec Robertovi s Jakubem chybělo ke třetí příčce Martina Lošťáka pouhých pět sekund. A tak až Rally Jeseníky, která byla pro posádku Čonka – Venclík posledním startem v sezóně, znamenala vysvobození ze zakletí.

„Konečně všechno bylo tak, jak mělo být,“ usmívá se Robert Čonka. „Měl jsem sice tak trochu v podvědomí, že už jsem tady třikrát nedojel, a jsem jel proto trochu s rezervou. Když ale talentovaný Lošťák zrychlil a porazil nás o čtyři vteřinky, řekli jsme si, že také trochu přitlačíme. Na dalším testu jsme mu ujeli o patnáct sekund a mohli si zase jet vlastní tempo. Paradoxně jsme si tak zažili největší krizovku až na posledním testu, kde už jsme se viděli v cíli a nebyli správně koncentrováni. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme v rychlé pravé zatáčce jeli po dveřích na poctivé stromoví… Povedlo se to ale naštěstí vybojovat a dojet zdárně do cíle. Byl jsem ale na sebe dost nazlobený – už jen proto, že právě na tomhle testu jsme se loni zastavili o strom a ocitli se nechtěně na mnoha fotkách.

Letos problém ale přišel přece jen na trochu jiném místě, ten loňský strom mi totiž spolujezdec pokaždé důrazně ohlašoval a upozorňoval, ať se mu vyhnu. Bohužel právě když jsme se tak pěkně rozjeli, končí pro nás sezóna. Na začátku roku nás totiž nepovedené starty stály dost peněz a na Vsetín už v rozpočtu nezbylo.

Moc rád bych proto poděkoval za letošní podporu všem partnerům našeho týmu za podporu a také všem mechanikům v čele s mým bratrem Pavlem za přípravu vozu. V tuhle chvíli je naším základním úkolem dát dohromady prostředky na příští rok, kdy pravděpodobně pojedeme seriál sprintrally, stejně jako letos. Ve hře je sice i určité překvapení, ale to vše záleží na penězích. Jen za výplatu se závodí opravdu dost složitě…“ Dodejme už jen to, že před závěrečnou sprintrally sezóny se drží Robert Čonka na páté příčce průběžného pořadí šampionátu třídy A do 1400ccm.