Dárek k padesátinám pro Josefa Koukolu

Poprvé od svého obrovského karambolu na Barum Rally 2005 usedl za volant soutěžního vozu Josef Koukola. Stalo se tak při příležitosti jeho padesátých narozenin. Svezení bylo krásným dárkem od jeho kamarádů. Většina z nich také na letišti v Biskupicích zažila roli jeho spolujezdce.

„Kulaté narozeniny jsem oslavil se zlínskými kamarády nadvakrát. První oslava proběhla 6. května společně s oslavou narozenin mého kamaráda Vladana Zuzaníka za přítomnosti velkého počtu gratulantů. Vladan se narodil ve stejný měsíc jako já, jen o den později a v jiném roce. Dárků jsem dostal spoustu, především těch typických Zlínskému kraji. Slivovice vždy potěší. Nečekané překvapení se nacházelo v dárkové papírové tašce od Tomáše Řezníčka. Obsahovala totiž poukaz na jízdu se soutěžním vozem Honda Civic 1,6 Vti. Složilo se na něj několik lidí z rallyového dění. Z poukazu jsem vyčetl, že budu mít k dispozici auto od týmu Sparrow, jenž byl v době mého aktivního závodění konkurenčním. Zaujalo mě i datum celé akce – 13. květen – den po Rallysprintu Kopná. Nejsem pověrčivý a ohromně jsem se těšil. Samozřejmě jsem si předtím jako divák nenechal ujít Kopnou. Napadlo mě uspořádat večer po skončení Kopné další oslavu v užším kruhu. Pozval jsem především ty, podílející se na pořízení zmíněného poukazu. Při této oslavě jsem o půlnoci přestal požívat alkohol, abych byl druhý den fit.

Ze Zlína jsme vyrazili v jednu hodinu odpoledne s dostatečnou časovou rezervou na vytyčení trasy, po které se budu snažit pohybovat s hondou. Po příjezdu na letiště do Biskupic foukal silný vítr, ale naštěstí nepršelo. Zatímco kamarádi vytvářeli okruhovou variantu tratě, spojenou se slalomem mezi kužely, mechanici nastavovali sedák a pásy. Mé obavy o velikost závodních bot a rukavic ustaly hned poté, co mi je předal Patrik Hlach. Vše si sedlo jako prdel na hrnec. Potěšila mě absence kontroverzního a diskutovaného systému HANS.

Sotva jsem se po téměř sedmi dlouhých letech oblékl do závodnického oblečení, jeli jsme s Tomášem Řezníčkem vyzkoušet hondu. Zároveň jsme překontrolovali, zdali kuželky ve slalomové části mají optimální odstup. Proč optimální? Důvodem byl stavitel slalomové části. Nebyl jím nikdo jiný, než majitel a instruktor autoškoly Vladan Zuzaník. Usoudili jsme, že vzdálenost kuželek je pro naši akci minimální a Vladan zjednal nápravu. Po základním seznámení s autem ke mně přesedl Školňa a jeli jsme si napsat rozpis. Čtení mělo jediný úkol – umožnit kamarádům vžít se do pozice spolujezdce. Po vyzkoušení hondy a mých reakcí ve vyšší rychlosti jsme uznali vše způsobilé pro začátek ježdění.

První vedle mě usedla Jarka Mašláňová s upozorněním, že asi bude vřískat. Jel jsem proto opatrněji. Zavřískala pouze jednou, při otáčení pomocí ruční brzdy. Ostřejší jízda mi dodala více jistoty. Začínal jsem si věřit. Jarku vystřídal Petr Čermák. Jízdu s ním jsem si parádně vychutnával a ověřoval si své reakce. S Jarkou jsem ještě sledoval otáčkoměr, s Petrem už jsem spoléhal na svůj sluch. Jízdu jsem si užíval natolik, až mě Tomáš několikrát zastavil na cigaretu. Prý už to hraničilo s průšvihem. Zejména při průjezdu s Vladanem a katování levé zatáčky ve směru proti budově. Kat nás nakopnul a já jen s otevřenou pusou čekal, jak to dopadne. Po dlouhé době jsem dával kontra ve vzduchu. Vladan mi snad promine, ale při jízdě s ním jsem pocítil, jak je znát vyšší váha posádky, především při dobržďování. Svezení odmítli jen dva spoluinvestoři dárku – Patrik Hlach a Adam Kobliha. Svezl jsem též kamaráda, zvyklého jezdit rychle v silničním provozu. Až nyní však pochopil styl jízdy v rallyovém voze. Potěšil mě zájmem navigovat mě v ostrém závodě. Nebráním se tomu. Po informacích o zdravotním stavu Lumíra Galii po havárii na Kopné se však odmítám vrátit do soutěží pod hlavičkou Federace automobilového sportu, kde je povinností „bezpečnostní“ prvek HANS.

Svezení mě utvrdilo v přesvědčení, že má havárie na Barumce na mě nezanechala žádné následky. Jsem přesvědčen o své schopnosti aktivního pokračování v rallye.

Závěrem chci poděkovat Tomáši Řezníčkovi, Vladanovi Zuzaníkovi, Martině (Sluničkovi), Patrikovi (Páťovi) Hlachovi, Adamovi Koblihovi, Danovi Vladykovi, Martině Vlčkové, Jarce Mašláňové, Markovi (Školňovi) Školníkovic, Petrovi a Markovi Wolfovým, Staňovi Slováčkovi, Petrovi Krausovi a ostatním, kteří mi svým finančním přispěním připravili tento krásný den.

Nesmím zapomenout na dobrou kondici Hondy Civic 1,6 Vti, poskytnutou týmem SPAROW RACING. Jak řekl Olda Hrabec, splnila se naše myšlenka někdy z roku 2004.“