www.autosport.cz - Vše o rally sportu

Dnes je 18. října 2017, Svátek má Lukáš, zítra Michaela

Mistrovství světa

ME a

MČR a RSS

Ostatní soutěže

Autosport.cz

Pozdní sběr hub v podání Vantucha s Motzem

29. října 2013 • 12:45

Závěrečný sprint sezony ve Vsetíně si nenechali utéct ani Jirka Vantuch s Petrem Motzem. Posádka využívající Hondu Civic VTi připravovanou Sparrow týmem letos startovala v mezinárodním mistrovství ČR, kde vybojovala konečné 3. místo ve třídě 9.

Jiří Vantuch - Petr Motz (Honda Civic Vti) - Agrotec Petronas Syntium Rally Hustopeče 2013

Start na Valašsku pojali Jirka s Petrem jako příjemný bonus za sezonou. „Rally Vsetín byl z mého pohledu v plánu od začátku roku, i kdyby se nic jiného nejelo, i kdyby na chleba nebylo. Byl jsem tady 3x za sebou od roku 2010 a tenhle závod je pro mne osobně zatím ze všech nej. Mám moc rád Vsetín jako město, okolní přírodu a rovněž tratě. Letošní ročník byl o to zajímavější, že Vesník a Jabloňová byly proti loňsku spojené a hlavně se jel znovu Semetín, i když v opačně než na letošní Barumce. Bystřička je kapitola sama o sobě. Na druhé straně jsem rád, že tato zkouška nepokračovala přes Santov, neboť sjezd je až moc srdeční :-). Petr sice bere Partr rally, jako jednu z mnoha dalších soutěží, ale u něj byl tentokrát jednoznačný cíl: dostat se po smutné události z Příbrami rychle do auta a ostrého závodu. Honzík Jinderle byl jeho hodně blízký kamarád,“ prozradil důvod startu na Valašsku Jiří Vantuch.

Třída hond byla na Vsetíně obsazena dvanácti posádkami a kluci si tentokráte nekladli žádné cíle. Chtěli si závod užít, mít z výkonu dobrý pocit a zároveň výkonem vzdát poctu Honzíkovi. „Nechal jsem spolu s kamarády Romanem Švecem, Davidem Karlem, Davidem Štefanem a Pavlem Steinerem vyrobit samolepku opičáka se závodnickou helmou – opičák totiž byla Honzíkova přezdívka. Samolepku jsme potom s spřátelenými posádkami nalepili na auta. Krom toho jsme vezli i černou šerpu s monogramem JJ,“ uvedl Petr Motz. Tréninky proběhly v klidu, tentokrát žádná proražená vana u tréninkáče nebyla především proto, že Petr obohatil Leona o lyžinu. Jinak by na Semetíně určitě zase vana nevydržela :-).

Semetínská zkouška ostatně byla pro Jirku s Petrem hodně důležitá. „Start do závodu nám vůbec nevyšel. Hned před první zatáčkou se Petrovy obavy staly skutečností, lekl se a přestal číst, takže přišla na řadu jízda na oči. Ta naštěstí trvala jen pár zatáček. Na přírodním retardéru se Petr chytil, ale po dalším kilometru, před skokem přes mostek do lesa jsem doplatil na nepřesný rozpis a udělal o rantl vozovky defekt pravé přední pneu. Vzhledem k délce RZ jsme se rozhodli dojet na ráfku až do cíle, i když to byl občas horor. Dostali jsme sice oblož a erzetu jsme dojeli na posledním místě ve třídě, ale čas nebyl až tak strašný, v porovnání s tím, kdybychom kolo měnili přímo na vložce,“ popsal trable z úvodní erzety Jirka. Po průjezdu RZ Jabloňová si posádka ověřila, že konečný výsledek by nemusel být až tak beznadějný. Někteří soupeři ve třídě kufrovali při přejezdu do přeskupení a tím Jirku s Petrem pouštěli ve výsledcích vzhůru.

Do další sekce zkoušek vstupovali Vantuch s Motzem na 7. příčce s 20 sekundovou ztrátou na bednu a víc jak půlminutou na prvního ve třídě. Odstup od soupeřů před sebou kluci postupně umazávali, nestačili pouze na rychlíky Nekvapila s Pilařem. Odmazávání odstupu neohrozila ani jezdecká chyba na RZ Bystřička. „Před prvním průjezdem okolo přehrady jsme ztráceli na třetí pozici jen 2,5 s. Na kose pod hrází však přišla vinou mojí chvilkové nesoustředěnosti chyba s následným startováním motoru a couváním, takže jsem si pěkně vynadal. Před tím jsem viděl Honzu Talaše s Hankou Baďurovou mimo trať při nedobrzdění retardéru, což mi trochu odvedlo myšlenky někam jinam. Po průjezdu fotobuňkou a následné kontrole průběžných výsledků jsem byl o to víc překvapen, že jsem na třetím místě 10 sekund před Koutkem. Navíc časy byly velmi dobré, srovnatelné s Pilařem a Nekvapilem. Nadávky byly sice na místě ale zároveň jsem byl spokojen s dosaženým časem,“ přiblížil chybu Vantuch.

Následoval servis a v něm se ukul pekelný plán: na Jabloňové se vybuduje pohodlnější náskok a pokud se Bystřička bez jezdecké chyby zajede dobře, zbytek závodu se dojede v klidu. To vše ovšem platilo pouze pár desítek metrů. „Hned po startu a brzdách do první levé zatáčky jsem byl příliš rychlý a již jsem se nevešel do pravé zatáčky, která vázala, tak jsem to zadupl a snažil se auto nasměrovat pokud možno mezi stromy, protože výletu do lesa na houby již nešlo zabránit. Smršť slov, které jsem v tu chvíli a ještě pár minut potom vypouštěl z úst, nelze publikovat. Byl jsem na sebe v tu chvíli neskutečně naštvaný. Nám ani autu se sice nic nestalo, ale vytoužený pohár ze Vsetína jsem prostě nechal v lese. Mohl být malou odměnou pro Petra za jeho odvahu a obětavost, se kterou k závodění přistupuje a pro mě k narozeninám. To, s tím houbařením, má ještě další podkontext. Když jsme stáli mezi časovkou a startem do poslední Jabloňové, šel kolem nás pán s plným košem hub. Říkám mu, to je krása, a hlavou mi proběhlo, že jsem letos na houbách ještě nebyl... :-) Jelikož mi v 18:56 jel vlak a nebylo jisté, jestli se do té doby podaří vyprostit auto na vozovku, vydal jsem se po svých k servisu,“ vysvětlil odstoupení Jirka Vantuch.

Po odeznění zklamání z výletu do lesa posádka zhodnotila vsetínský sprint, jako nejlepší výkon v roce. „Rovněž celou sezónu 2013 díky 3. místu ve třídě 9 v šampionátu MMČR hodnotím nadmíru úspěšně. Chtěl bych tímto poděkovat celému Sparrow týmu, jmenovitě panu Oldřichu Hrabcovi a Tomovi Hrabcovi (jmenoval bych vás všechny, ale stále si nepamatuji všechna jména a nerad bych na někoho zapomněl - na mikulášské rozlučce to budu muset napravit) za skvělé podmínky a atmosféru, které nám po celý rok byly zajišťovány. Dále bych chtěl poděkovat našemu zatím jedinému sponzorovi za skvělé občerstvení na Czech Barum Rally, našim kamarádům z rally komunity i mimo ní, kteří s námi naše úspěchy, neúspěchy, radost i smutek sdíleli a pomáhali nám svým přičiněním se zlepšovat. Především bych však chtěl poděkovat našim rodinám a blízkým, za trpělivost a pochopení, které s námi mají, protože náš koníček jde mnohdy na jejich úkor. Nakonec bych chtěl speciálně poděkovat svému spolujezdci Petru Motzovi. On byl hodně často hybnou silou fungování posádky při řešení krizových situací a hlavně, za celý rok jsem nepocítil z jeho chování v autě jediný výraz pochybnosti o mně, jako o jezdci, či jen malé nedůvěry v mé schopnosti (neschopnosti). Díky, Petře! Těším se na další sezónu,“ vysekl poklonu Jirka Vantuch. Letos naposledy usednou Jirka a Petr do závodní hondy při Mikulášské rally na počátku prosince.

Miroslav Vebr ; AutoSport.CZ
Sdílet

Příspěvky / komentáře

info

Abyste mohli psát komentáře ke článkům, musíte se přihlásit
toplist