Rallye du Condroz Huy nejen v číslech – 2. část

V dnešní části se budu věnovat už rally samotné. Tu letos tvořilo šestnáct zkoušek na osmi úsecích v celkové délce necelých dvě stě sedmdesát kilometrů. Ty byly rozděleny do dvou etap, z nich ta delší první zahrnovala hned deset testů ve čtyřech sekcích.

Do rally se letos přihlásilo na tuzemské poměry obrovské množství 188 posádek, což bylo ale proti předchozímu roku téměř o tři desítky méně. Hlavním důvodem bylo údajně navýšení startovného. Startovní pole bylo nejen velmi rozsáhlé, ale také neuvěřitelně pestré. Od vozů WRC všech generací přes S2000, GT, všechny možné i nemožné vozy skupiny A a N až po atraktivní historiky. Velký boj sliboval souboj o titul mezi hned čtyřmi piloty – Paulem Lietaerem (35 bodů), Melissou Debackere (35 bodů), Patrickem Snijersem (34 bodů) a Pieterem Tsjoenem (29 bodů). Více o složení startovní listiny a předstartovních očekáváních si můžete přečíst v preview soutěže od belgického kolegy Toma Buyse. Pro českého fanouška je pak zajímavá hlavně informace, že s novým Renaultem Clio R3 Maxi se zde již tradičně představila česká posádka David Tomek – Marek Zeman. Čtvrteční shakedown proběhl bez měření časů a jediným podstatným tak byly potíže Loixe s elektronikou a Duvala s motorem.

První etapu poznamenalo velice nepříznivé počasí. Prostě lilo a lilo a k tomu foukal silný vítr. Déšť přestal až k večeru. Už tak kluzké cesty se proměnily v extrémní klouzačku, která místy připomínala spíše jízdu na ledě. K tomu přispělo výrazně také již zmíněné hromadné přesouvání diváků. Na polích zde totiž nenarazíte na žádné kamení, ale jen na sypkou hlínu, která se za mokra změní v mazlavé lepivé bláto, které diváci ve velkém vytahají na botách na trať. O různé nehody pak není nouze, a to jak mezi soutěžícími, tak diváky.

Na první vložce šel do čela překvapivě Pieter Tsjoen, který naplno využil nejrychlejší vůz ve startovním poli - Ford Focus WRC 08. Francois Duval, který tentokrát osedlal Mitsubishi Lancer WRC 05 zaostal o tři vteřiny. O dalších deset za ním pak přijel do cíle Patrick Snijers se Subaru Imprezou WRC S12, ten na vložce měl velkou krizi, která málem skončila havárií. Na čtvrtém místě se umístil Freddy Loix, tím ale jeho boj na špici skončil. Hned na další vložce totiž jeho vůz dvakrát zastavil, aby na třetí zůstal stát nekonečných patnáct minut. Jak se ukázalo, šlo o problém v elektroinstalaci, který se na voze objevil již při shakedownu. Po první sekci tak sympatickému jezdci patřilo 162. místo.

Tsjoen svůj náskok pomalu navyšoval, po první sekci měl k dobru přes šest vteřin na Duvala. Třetí Snijers již ztrácel vteřin skoro čtyřicet a čtvrtý Casier s Fábií S2000 ještě o minutu více. Na dalších místech následovali Deferm (Subaru Impreza WRC S10), Bouche (Subaru Impreza WRC S11) či mladík Grooten při své premiéře s Fiatem Punto S2000. Až na místě sedmnáctém se nacházela Melissa Debackere, která se na mokru s Peugeotem 207 S2000 viditelně těžko sžívala a navíc ještě na druhém testu utrpěla defekt. Její soupeř Lietaer (Subaru Impreza WRC S5) na tom ovšem nebyl na třináctém místě o mnoho lépe...

Začátek druhé sekce přinesl první vítězství v RZ Duvalovi, ovšem na další – nejdelší zkoušce dne – mu Tsjoen porážku stejným rozdílem oplatil a do servisu tak přijížděli oba dva čistou stopu vyznávající soupeři s téměř stejným odstupem necelých šesti vteřin. Na třetím místě setrvával atraktivně jedoucí Snijers, ovšem jeho ztráta narostla již na více než minutu. I tak ale mohl být klidný, třetí místo mu v tuto chvíli pro zisk titulu bohatě stačilo. Místo čtvrté okupoval se ztrátou dvou a půl minut hodně rozevlátě jedoucí Casier. Za ním se pak seřadili Bouche, Gaban a Grooten. Posledně jmenovaný však krátce před cílem RZ vylétl do pole, vůz s velkou ranou zakopl o hranu asfaltové cesty a i když dojel do cíle, tak na start další zkoušky se již nepostavil.

Celá třetí sekce se nesla v duchu drtivého útoku Duvala. Ten vyhrál všechny tři zkoušky a rázem měl na Tsjoena náskok už přes patnáct vteřin. Na osmém testu ovšem došlo ke zcela zásadnímu obratu ve vývoji šampionátu, když Patrick Snijers vyletěl v rychlé pravé zatáčce z trati a s poškozeným řízením nemohl pokračovat. K odpovědnosti za nehodu se přihlásil Wim Soenens, Snijersův spolujezdec a zároveň sponzor. Na pozici potenciálního mistra Belgie se tím posunul Tsjoen. Úvahy o tom, že by zpomalil a jistil si tak titul však jezdec odmítl s tím, že bude bojovat s Duvalem a na domácím titulu mu tolik nezáleží. Na třetí místo se havárií Snijerse posunul nejúspěšnější pilot S2000 Casier, který za sebou nechával armádu silnějších vozů WRC a A8. S příchodem tmy se však i zde zamíchaly karty. Na čtvrté místo poskočil Bruyneel (Subaru Impreza WRC S5), na páté Collard (Subaru Impreza STI skupiny A), na šesté Lietaer, sedmé Jullien (Škoda Octavia WRC) a na osmé Beco (Subaru Impreza N14). Další defekt si na sedmém testu připsala Debackere, i přesto se však posunula na místo jedenácté těsně před nejrychlejšího dvoukolkáře Neuvilla (Citroën C2 R2 Max).

Poslední večerní sekci otvírala nejkratší zkouška soutěže Ben-Ahin, ta však skončila velice záhy. Již na startu totiž vinou problému se startovacím automatem ztratil svůj náskok Duval, aby se vzápětí pokusil jej znovu získat zpět. Dle dostupných informací se v průběhu RZ nejprve spolujezdec André Leyh ztratil v rozpisu a v době, kdy se hledal, tak Duval nezvládl rychlou pravou zatáčku a levým bokem přerazil telegrafní sloup. Zkouška byla následně zrušena. Oba členové posádky vyvázli z nehody naštěstí nezraněni, jejich vůz však utrpěl škody značné. Ve vedení se tak po první etapě objevil nikým neohrožován Tsjoen s obrovským více než čtyřminutovým náskokem na Casiera, který mu zcela logicky s Fábií S2000 nemohl stačit. V týmu René Georges Rallysport vládla ale pochopitelně skvělá nálada, protože průběžné druhé místo Casiera bylo pro tým pozicí z říše snů. Na třetí místo s odstupem dalších tří minut se vyšvihl poměrně nenápadný Collard, ovšem pouhé čtyři vteřiny za ním číhal Lietaer a další dvě vteřiny níže Bruyneel. Polepšili si i další, na šesté místo poskočil vedoucí muž kategorie produkčních aut Beco následovaný Jullienem a Auquierem (Mitsubishi Lancer Evo X). Deváté místo po etapě okupovala Debackere. Až na desáté místo se po defektu propadl Xavier Bouche. Ten se s pro něj neznámým vozem – Subaru Imprezou WRC S11 od Grahama Coffeyho velmi pral. Vůz nebyl na místní tratě a morko správně nastavený a jezdec s ním navíc neměl možnost vůbec testovat. Pouhé čtyři vteřiny za ním pak s malým Citroënem C2 R2 Max bojoval Thierry Neuville. Na čtyřicátou příčku se stíhací jízdou posunul Loix, i když ho v osmé zkoušce zpomalila další porucha, tentokrát předního diferenciálu.

Druhý den přivítalo posádky i diváky chladné ale slunečné počasí. Cesty rychle vysychaly, ovšem stále na nich zůstávalo hodně mokrého bláta. Rozestupy na stupních vítězů byly velké, ale níže se odehrávala řada zajímavých soubojů. Největší nasazení předváděl Freddy Loix, který nijak neskrýval své zklamání z technických problémů, které ho při jeho posledním startu za Kronos stíhaly. Dalším, kdo v neděli postupoval rychle pořadím vzhůru byl Xavier Bouche, který konečně našel společnou řeč s vozem a také Melissa Debackere, které sušší podmínky evidentně vyhovovaly. Nutno říct, že i na pohled jela v neděli opravdu pěkně a rozhodně se nedá říct, že po kolejích. Velmi atraktivně, avšak ne zrovna rychle na čas jeli i piloti starých WRC, dlužno však poznamenat, že řadu z nich potkaly technické či jiné potíže, například Dominique Jullien se trápil s porouchaným zadním diferenciálem své Octavie, díky čemuž však bavil diváky velmi rozevlátou jízdou i na rovinkách.

Soutěži nadále vládl pro oko diváka nevýrazný Tsjoen, který si připisoval jeden nejrychlejší čas za druhým, i když již nikam netlačil. Za ním se obvykle řadili v různém pořadí Loix, Bouche, Debackere a Casier. V souboji o třetí místo po první nedělní sekci Lietaer využil svoji silnější, byť již obstarožní techniku a přeskočil Collarda. Ten naopak dokázal na pětadvacet vteřin odskočit Bruyneelovi. Na dalších místech se seřadili Beco, Debackere a Bouche.

Na stupních vítězů se nezměnilo nic ani po poslední sekci. Všechny zkoušky opět vyhrál Pieter Tsjoen a dojel si tak pro cenné vítězství v rally i belgický titul, svůj pátý. Na fantastickém druhém místě, byť s odstupem téměř sedmi minut, zakončil náročnou soutěž Bernd Casier a ještě vylepšil loňské třetí místo s Volkswagenem Polo. Další téměř tři minuty ho dělily od třetího na „bedně“ Paula Lietaera. Ten nedal Collardovi šanci a najel na něj v neděli celou minutu. Pilot áčkové Imprezy STI však i tak může být spokojený, protože čtvrté místo určitě neočekával. Pátý dokončil Bruyneel, šestý Bouche, sedmá Debackere. Jako osmý dorazil do cíle Beco, vítěz mezi klasickými produkčními vozy. Jemu nejblíže byl desátý Auquier, když mezi ně se ještě dokázal vklínit při své poslední soutěži kariéry Jullien. Až na dvacáté první místo se potom dokázal prodrat Loix.

Od dvojkolek se nedalo v kluzkých podmínkách mnoho očekávat, nicméně souboj Neuvilla, Weijse, Burtona (všichni Citroën C2 R2 Max), Lauwaerta (Renault Clio R3 Maxi), Boona či Martina (Ford Fiesta R2) sliboval zajímavou a díky povaze těchto jezdců také velmi atraktivní podívanou. Samozřejmě nesmíme zapomenout také na Davida Tomka s dalším Cliem R3 Maxi. Spíše úsměvnou kapitolou pak byla světová premiéra ještě ne zcela dokončeného Abarthu 500 R3T, za jehož volantem (sériovým s ovladači auto rádia) seděl zkušený rychlík Jean-Pierre Vandewauwer navigovaný atraktivní zpěvačkou disko skupiny Lasgo Jelle Van Dael. Nutno říci, že tato posádka sice předváděla vcelku atraktivní jízdu nicméně souhra příliš nefungovala, když spolujezdkyně četla rozpis holandsky a často špatně, zatímco jezdec rozumí pouze francouzsky :-)

V soutěži začal nejlépe velmi divoce jedoucí Weijs, nicméně vzápětí se přes něho přehnal naprosto přesný a precizní Neuville, který poté již celé první etapě bezpečně vládl. Další z divochů za volantem malých Citroënů Burton svoji snahu přehnal, havaroval a po dlouhé době mimo trať navíc celou jednu vložku odjel s vylomeným levým zadním kolem. Weijse v sedmé vložce potkal defekt pravé přední pneumatiky a Neuville tak po etapě okupoval první místo nikým neohrožován, naopak byl přesně za hranicí absolutní první desítky, což byl vzhledem k podmínkám úctyhodný výkon.

Že štěstěna je vrtkavá se však přesvědčil i Neuville již na druhé nedělní vložce, kdy vylomil pravé zadní kolo a musel s takto poškozeným vozem odjet celé dvě zkoušky. Nutno říct, že podívaná na jeho ochromený vůz jedoucí doslova zběsilým způsobem permanentně bokem i po rovině doslova brala dech. Tato epizoda sice znamenala pokles v absolutním pořadím, nicméně neohrozila jeho postavení mezi dvoukolkami, když Weijse na třetím nedělním testu potkal další defekt, tentokrát levé zadní pneumatiky. Neuville tak nakonec zvítězil a soutěž zakončil na čtrnáctém místě absolutně. Druhým v cíli byl Burton, třetím Croes, taktéž s Citroënem C2 R2 Max. Na čtvrtém místě v cíli se pak umístil nejrychlejší pilot nové Fiesty R2 Martin následovaný kolegou De Ceccem na stejném voze. Největší favorit z posádek Fiest Boon dokončil po výletu mimo trať na třicátém místě absolutně a devátém ve skupině A. Až se čtrnáctým místem a čtyřicátým prvním absolutně se musel smířit vítěz z Katalánska Weijs.

V pátek tým Kronos oznámil na tiskové konferenci založení poháru pro vozy Peugeot 207 RC R3T v rámci belgického mistrovství. Na podporu této série s tímto vozem odstartovala posádka Frederic Bouvy – Stéphane Prévot. Bouvy je bývalý lyžař a motokárista, který sbíral vavříny v posledních letech především v okruhových závodech cestovních vozů. Po pravdě řečeno, účel propagovat tento pohár se moc nevydařil. Nejen, že Bouvy díky příliš nízkému startovnímu číslu byl několikrát na RZ dojet a předjet Neuvillem, ale navíc ho jeho vůz do cíle první etapy pro poruchu alternátoru nedovezl.

Ne o moc lépe se bohužel vedlo i Davidu Tomkovi, který se během první etapy pohyboval kolem šedesátého místa z téměř sto devadesáti startujících. Na páté vložce ale vylétl nedlouho před cílem z trati, kde strávil dlouhých patnáct minut, než ho diváci spolu s místními zemědělci vyprostili. Vůz však utrpěl dvojitý defekt a jelikož posádka měla jen jednu rezervu, tak se pokračovat stejně nedalo. Nicméně tým se rozhodl nastoupit do druhé etapy v níž David s Markem dosahovali na časy obvykle v páté desítce a kolem patnáctého místa ve skupině A.

Posádky historiků řeší v Belgii stejný problém jako u nás, tedy startovní pořadí. Ačkoli pozdější vítěz Condroz dokončil na dvacátém sedmém místě absolutně, když ke konci soutěže sázel jede čas v první dvacítce za druhým, tak obdržel startovní číslo 125. Dalším historickým posádkám se vedlo podobně. Přitom ještě více než u nás zde platí, že jízda historiků je mimořádně atraktivní.

Soutěž začal nejrychleji Vincent Verschueren s Opelem Ascona A. Za ním se seřadili Mathias Viaene se stejným vozem následovaný Guntherem Monnensem s Opelem Transeurope a Cnockaertem Vanwijnsberguem s Fordem Escort Mk.II. Na dalších vložkách se do čela propracoval Viaene, ale do cíle etapy nedojel. První etapu tak historici zakončili v pořadí Monnens, Verschueren a Vanwijnsbergue. V etapě druhé pak mladík Verschueren Monnense překonal a dojel si tak pro vítězství v soutěži i belgický titul. Na Vanwijnsbergua, který na Condroz zažíval svoji premiéru pak zbyla příčka třetí.

Fotogalerie z Rallye du Condroz od Toma Buyse

Rallye du Condroz Huy nejen v číslech - 1. část