Po úspěšné první kompletní sezóně v rally ověnčené titulem absolutního rallysprintového mistra, kterou jsme si zrekapitulovali v prvním díle, přichází pro Tomáše Kostku další zlom. Kterým směrem se ubírat dále? Jak probíhala volba programu pro rok 2013 a průběh její první poloviny, se můžete dočíst právě dnes.

Sezóna 2012 skončila jednoznačným vítězstvím ve sprintech a na konci roku určitě přišla otázka, kterým směrem se vydat dál. Jakým způsobem se ubíraly tvoje myšlenky?

Teď už to můžu říct v klidu, protože je to dávno a situace se uklidnila. Podle původních plánů jsme chtěli jet velký český šampionát a jednali jsme hodně dlouho s Romanem Krestou, že bychom jeli s Fabií S2000 z jeho týmu. Ale po té mediální antikampani, která se strhla po tragédii v Brodě, jsem přišel o velkou část peněz od jednoho významného sponzora a v podstatě jsem na velký šampionát neměl rozpočet. Měl jsem přislíbené peníze, ale jen pokud pojedu v zahraničí. Takže jsem vybral variantu, že bych zkusil soutěže mistrovství světa. Sice jenom pár závodů, ale zkusil bych to. Teď po zkušenostech z celé sezóny můžu říct, že to byla blbost a volil bych jinak.

Jak přesně zněl tedy plán stanovený na sezónu 2013?

Na začátku roku jsme si stanovili, že bych měl jet asfaltovou část seriálu mistrovství světa, hlavně tři závody po sobě ve druhé půlce sezóny. Nakonec se do toho ještě namotala Barumka, tak ve finále zbyly peníze jen na dva starty a už to bylo celé na vážkách. Ale v průběhu roku jsem něco jel, celkem dost jsem testoval, nevadilo mi to. Pořád jsme to směřovali na vrchol sezóny – Německo a hlavně pak spíš Francii. Věděl jsem, že v Německu budu potřebovat hlavně jet, abych získal jistotu v autě a vyzkoušel nové pneumatiky, které se ve světě jezdí. Hlavně jsme to tedy směřovali na Francii, ale celé to nějak neklaplo.

Vezměme sezónu 2013 závod po závodě. První start přišel hned z kraje roku na Rallye Monte Carlo s vozem kategorie S2000. Kdy padlo rozhodnutí o startu na této legendární soutěži?

Vloni se to všechno upeklo na poslední chvíli. Protože se tam přihlásil Rashid Al Ketbi, kterému připravoval auto JM Racing, tak jsme se spojili a dokonce jsme od něj dostali nějakou finanční podporu, když s ním budu před závodem testovat a pomáhat s nastavením auta. Celý nápad vznikl doslova za pět minut dvanáct, ale nakonec se to podařilo celé zrealizovat.

S jakým cílem jsi na Monte odjížděl?

Rallye Monte Carlo je strašně dlouhá soutěž, takže mým primárním cílem bylo dojet až do cíle. Proto mě naštvalo, že jsem ujel jenom čtrnáct kilometrů a urazil jsem kolo. Teda ne jen jedno. Kolem jsem trefil kámen, který nás hodil do skály, které jsou všude kolem cest a tam se urazilo kolo druhé. Tak to je, nedá se nic dělat.

A přitom to začalo tak pěkně, devátým místem absolutně na shakedownu a prvním mezi jinými vozy než WRC.

Ten shakedown ale byla pěkná blbost. To bylo hodně podobné Česku, dlouhé rovinky s pár zatáčkami na sněhu a ledu mezi poli. Bylo to víceméně hlavně o štěstí, kdo ten shakedown dokončil bez nějaké chyby, protože bylo na trať vytaháno hodně bordelu. Dvakrát jsem ho projel úplně čistě a díky tomu jsme byli výsledkově tak vpředu. Ale na to jsem moc nehleděl, dobře jsem věděl, že to není moc vypovídající. Pro první den jsme chtěli jet hodně opatrně, abychom věděli, jak to ve světě chodí, jak fungujou nové pneumatiky, protože do té doby jsem na D10 s hřebem nikdy nejel. A už vůbec ne po čistém asfaltu, který tam zpočátku byl. Zklamání, ale stalo se.

Co přesně se na osudném místě stalo? Podařilo se identifikovat příčinu – byla to jezdecká chyba, špatně napsaný rozpis či něco jiného?

Myslím si, že to byla chyba v odhadu, kde přesně jsou okraje cesty. Ta cesta tam byla hodně úzká a špatně jsem odhadl, jak daleko je zídka od kola. Ty zídky byly vyzděné malými kameny, které já jsem přejel a hodilo nás to na druhou stranu, kde byla skála, o kterou jsem se otřel. Bohužel končila tvrdým kamenem, o který jsem urazil kolo. V podstatě to byla hodně špatná souhra náhod.

Skončilo Rallye Monte Carlo a přišla dlouhá pauza. Vzhledem k tomu, že jsi všechno směřoval až k Deutschlandu, tak jsi přemýšlel, čím vyplnit volné měsíce.

Původně bylo v plánu, že bychom naše starty v MS měli absolvovat s Fordem. Proto jsem se dohodl s Erikem Weversem, aby mi půjčil Fiestu RS WRC. Byla to sice jen klientská verze, ale to mi bylo jedno, hlavně jsem se chtěl s tím autem naučit jezdit. Nakonec jsme s tímto autem naplánovali starty v Lužických Horách a na Kopné. Předtím jsem byl u Weverse ještě dvakrát na testu.

V loňském roce jsi startoval s Citroënem C4 WRC staré generace, letos s Fordem Fiesta RS WRC nové generace. S oběma jsi startoval jak na Lužických Horách, tak i na Kopné. Mohl bys obě auta porovnat?

Porovnání obou aut je velice zajímavé. V Lužických Horách byly trochu jiné podmínky. Vloni tam bylo sucho, krásně a teplo, zatímco v letošním roce se jelo na mokru, takže srovnání bylo hodně zkreslené. Na Kopné to bylo mnohem zajímavější – jeli jsme totiž na stejných úsecích a za zhruba stejných podmínek. Pěkný pro srovnání byl Podhoran, který se jel ve směru z Držkové a končil nad Vlčkovou. Tam jsme jeli stejně rychle s Fiestou na mokru a intermédiích, jak s C4 na suchu. Ale to je úsek, který je extrémně rozbitý a je fakt, že i Fiestě, která má velké zdvihy, ten úsek dělal problémy. Zato C4 tam skákala jako koza. Samozřejmě, na motor jsou obě auta hodně odlišné. C4 má automatický start, takže se jen pustí ruční brzda a auto odjede samo, v novém ‘wéercéčku’ je to styl jako u S2000. Výhodou nových WRC je zase obratnost auta. Ne úplně v rychlých zatáčkách, ale spíš těch trojkových, čtverkových. Auto je rychlejší, živější, líp se do té zatáčky dostane. Naopak tomu zase chybí větší stabilita v rychlejších místech, protože je krátké a široké.

Takže natestováno na první vrchol sezóny jsi měl, Forda už sis vyzkoušel a naučil ses s ním zacházet. Pomalu ses začal připravovat na start na Rallye Deutschland a přichází neočekávaná změna auta.

Celá změna vznikla hodně narychlo. Už na konci loňské sezóny jsme se, díky startům s C4 WRC a přes Felixe (Re) jsme se seznámili s Benoitem Nogierem, který vedl klientský program Citroënu. Zajeli jsme za ním podívat se na techniku a všechno si projít. Pak jsem mu psal mail, jestli je nějaká možnost získat DS3 WRC na závod, respektive jestli by byli schopni mi ji oni nebo PH Sport připravit. Odpověď byla pozitivní, takže jsme to začali řešit. Před finálním rozhodnutím jsem samozřejmě chtěl test. A hned, jak jsem si auto vyzkoušel, tak jsem říkal, že pokud bude šance, tak bych radši jel Citroënem, protože mému okruhovému jezdeckému stylu to auto sedělo líp.

Jaký je největší rozdíl mezi oběma auty?

Rozdíl je v samotné koncepci auta. Citroën je výrazně víc tuhý a tvrdý, jede výrazně míň smykem, než Ford. Je to auto, ve kterém musí být člověk hodně přesný, což je přesně to, co mám já rád, protože jsem na to z okruhů zvyklý. Citroën prostě neodpustí chybu a jak uteče, je konec. Kdežto Fiesta dává hodně dlouho vědět a dá se případná chyba ještě řešit, ale zase jezdí i na asfaltu až moc smykem, alespoň tedy ta klientská verze, kterou jsem měl možnost řídit. Když to srovnám motorově, tak Citroën má krouťák lehce níž než Fiesta, která má zase větší výhodu ve vyšších točkách. Ale ve finále je ten výkon plus mínus stejný. Mě se rozhodně víc líbil Citroën a tak jsme udělali všechno pro to, abychom oba závody jeli právě s ním.

Natestováno máš, finální verdikt ohledně soutěžního auta byl dán a blíží se první vrchol sezóny, Rallye Deutschland.

A tento vrchol skončil ještě dřív, než začal. Odjel jsem na test před Deutschlandem, kde jsem jezdil společně s Robertem Kubicou. Můj spolujezdec měl zdravotní problémy a tak nemohl na ten test dojet. Vzhledem k tomu, že to vypadalo na dlouhodobý problém, tak jsme se dohodli, že asi nebude úplně vhodné řešit na Deutschland na poslední chvíli někoho jiného, protože to bylo dva dny před závodem. Takže jsem se s týmem domluvil, jestli bych s nimi mohl absolvovat Francii a potom třeba Španělsko. V týmu věděli o naší situaci a souhlasili. Tím jsme si vlastně prodloužili o měsíc čekací dobu na svět. Nakonec to bylo všechno ještě trochu jinak, protože tam přibyla Barumka.

Kdyby vyšel plánovaný start v Německu, startoval bys na Barumce?

Ne. Přesedat ze dvou různých aut v takhle krátkém čase by asi nedělalo dobrotu. Místo mě by v týmu Rufa jel nejspíš Grzegorz Grzyb.

Nakonec se všechno vyvrbilo tak, že jsi s vozem v barvách Rufa Sport startoval ty. Tím pádem přišly na řadu testy a poznávání dalšího nového auta, tentokráte Fordu Fiesta R5.

Fiestu R5 jsem si byl vyzkoušet s Mirkem přímo v M-Sportu už někdy v červnu. Na tom testu se mi to auto jevilo, že by mohlo být rychlejší, než S2000, kterou jsem znal z předchozích startů. Ale opak se nakonec ukázal pravdou. Už od prvních testů, kdy se to auto dovezlo do ČR, tak jsem poznal, že bude podvozkově hodně zaostávat. Ale pořád to bylo ve fázi, kdy se to auto vyvíjelo a nikdo přesně nevěděl, co udělat a co zlepšit. Tak nám nezbývalo než jít cestou pokusů a omylů a snažit se najít nastavení, aby to auto bylo aspoň trochu konkurenceschopné. Podařilo se nám to jenom částečně. Na pěkném rovném asfaltu fungovalo dobře, ale v momentě, kdy přišlo pár hrbů po sobě, tak bylo hodně zapeklité s ním jet.

Po testu se dalo zhruba očekávat, jak se ti s autem pojede. S jakými ambicemi jsi vstupoval do startu na Barumce?

Lidi si mysleli, že ty ambice budou vysoké. Obzvláště pod dojmem loňského výsledku a faktu, že pojedu s novějším autem. Ale já jsem to hned od začátku brzdil. Na českém rozbitém asfaltu jsem auto testoval už čtrnáct dní před Barumkou a bylo mi jasné, že určitě nebudeme schopni jet s Fiestou R5 tak rychle, jako jsme dokázali s Fabií S2000. Teď zpětně už vím, že bych volil Fabii. Byla totiž i varianta, že bych jel s ní. Ale nakonec jsme se dohodli, že pojedou s Fiestou, protože to byla jedna z prvních R5 tady u nás a Mirek chtěl auto na domácí trati ukázat. Ale bylo mi jasné, že vyhrát se s ním nedalo. Zcela upřímně, kdybych byl za těchto do pátého místa absolutně, tak by to byl velký úspěch.

Což se ale nakonec nepodařilo, cíl soutěže jsi totiž vůbec neviděl. Co přesně se stalo?

Po dvou sobotních zkouškách byl servis a pak jsme jeli na Pindulu. Na ní nám hned asi na pátém kilometru odešel zadní diferenciál, takže auto začalo jet jenom na přední náhon. Navíc jsme tam ještě jednou málem vypadli z tratě. Bylo jasné, že dlouhé přejezdy a následující dvě dlouhé zkoušky nemá cenu absolvovat, protože ztráta by byla obrovská. A navíc by se auto mohlo ještě víc pokazit.

Nechtěli jste v rámci testu zkusit alespoň druhou etapu v rámci superally?

Šance na to byla, ale já jsem této variantě nebyl moc nakloněný. Myslím si, že to bylo moc brzo na to, aby auto něco ukázalo. Chtělo to vzít ho a dál jezdit a testovat, aby to k něčemu bylo. Pokoušet to přímo na rally, jestli jo nebo ne, mi přišlo jako zbytečné vyhazování peněz.

První polovina sezóny 2013 Tomáši Kostkovi příliš úsměvů na rty nepřinesla. Jakým způsobem se vyvíjela druhá část letošního roku i vize pro nejbližší budoucnost, se budete moci dočíst ve třetím, závěrečném díle, který vyjde ve čtvrtek 2. ledna 2014.